Ještě dnes vzpomínám, jaké jsem měl před léty potíže uvěřit informaci, že existuje jakési zařízení, které se snadno vejde do kapsy, a přitom na něm lze uložit celou domácí sbírku desek či tehdy již CDček (a dnes už zase někde i LP). Ale čas plyne.

Nejprve streamovací služby vymazaly z londýnské obchodní čtvrti většinu obchodů s CD (později VHS a pak Blue ray), a nyní došlo i na iPod. Přístroj, o jehož existenci, a natož pak revolučnosti, dnešní teenageři vůbec neví (ale zato mnoha z nich propadá kouzlu praskajících LP, stejně jako já v jejich věku). Nostalgie je sice fajn věc, ale v businessu moc nefunguje (právě LP jsou výjimkou potvrzující pravilo).

Apple není nostalgickou firmou, a tak iPod odešle do dějin. Asi dělá dobře, když si Kodak myslel, že kinofilm je nezničitelný, stálo ho to miliardy. Apple si to může dovolit, již dávno má jiné produkty. Inspiraci by v tom měly hledat firmy, které lkají nad změnami, které nové technologie v kombinaci s potřebou chránit přírodu a planetu vedou ke změnám. Musí se rozhodnout zda chtějí být spíše jako Apple nebo jako Kodak...

Zdroj ZDE.