Děti budou nadále zahrnovány nesmyslným kvantem informací, jejichž (velmi dočasné) vstřebání bude ověřováno jen málo smysluplnými, zato přísnými testy. Případná modernizace se zřejmě projeví pouze opětovnou debatou o tom, zda má, či nemá být povinná maturita z matematiky a jak vlastně má tato zkouška vypadat (aby ji studenti zvládli, neb v opačném případě "to vypadá špatně"). Slova jako e-learning či projekty, budou padat jen vyjímečně. Diskusi o tom, co si žák základní a střední školy v 21. století má (skoro) bezpodmínečně ze školy do dalšího života odnést, se budeme i nadále vyhýbat.
Právě teď je přitom jedinečná příležitost to změnit. A mimo jiné stavět na tom, co se v půl roce "lockdownu" na spoustě škol povedlo. Podmínkou je samozřejmě redukovat objem současného učiva, tak aby byl prostor na "nové dovednosti" (jak pro žáky, tak pro učitele). Do výuky musíme zapojit více digitální technologie a klást důraz na samostatnost či týmovou a projektovou práci, s níž se většina studentů v budoucnu jistojistě setká. Poslední měsíce (ve fungujících školách) totiž ukázaly, že to možné je. A zdá se, že by stačilo jen trochu více podpory a hlavně nalezení cest, jak rychle přenést onu dobrou praxi i do škol dalších.
V neposlední řadě často omílaný nedostatek financí by také neměl být problém, jelikož v rámci krizové podpory z rozpočtu EU dostaneme stovky miliard korun na investice. A investice do digitalizace a chytré ekonomiky jsou zde jednou z hlavních priorit. Takže, proč nezačít digitalizaci právě digitalizací školství (ale jinak, než v minulosti)?
Bohužel, mé zamyšlení nad tím nekončí příliš pozitivně, neb zkušenosti pozitivní zatím nejsou. A to, že ministerstvo začíná od toho, že (po kolikáté už) dodá do škol za miliardu počítače (a neřekne, co s nimi), nevěstí podle mne nic dobrého, neb začátek by měl vypadat jinak.
Více k tématu ZDE.
