Záběry na nekonečné kolony ruských tanků valících se po území tohoto suverénního státu vyvolávaly pocity beznaděje, smutku a naštvání. V zemích, co měly zkušenosti s “návštěvami” armády Ruska či SSSR to platilo dvojnásob.
24. únor 2022 se zapsal do historie. Poté, co Západ po léta přehlížel postupy Kremlu, příčící se mezinárodnímu právu, přes noc miliony lidí na světě pochopily, že Kreml rovná se nebezpečí. Předpoklad, že Rusko je příliš chudé a navíc ekonomicky provázané se západním světem a Evropou, a tedy že žádný opravdový konflikt nepřichází v úvahu, se ukázal být mylným.
Stejně tak ale, během několika mála dní, kdy Ukrajinští občané, vojáci i politici ukázali absolutní neochotu vzdát se práva na svobodu a samostatnost, padla i tolerance Západu k chování Vladimíra Putina. Způsob, jakým se demokratický svět postavil za Ukrajinu, nám připomněl, že naše síla je v jednotě. Zejména pro nás Evropany mělo toto nečekané jednání Kremlu důsledky. Rusko se pokoušelo evropskou podporu Ukrajiny nabourat tím, že nás bude vydírat - „energiemi“ a pokusem “nechat Evropu vymrznout“. Nám se ale společně podařilo během necelého roku víc než 40 % unijní závislost (ČR téměř 100 %) na ruském plynu srazit na nízké jednotky procent. Že toho budeme schopni, si ještě před rokem nedokázal představit nikdo.
Evropská reakce na ruskou agresi byla formována od počátku postoji východních zemí, které zjevně přesvědčily ostatní, že nejde jen o snahu zajistit vlastní bezpečnost, ale že je třeba stavět i na jejich znalosti a zkušenostech. V druhé polovině roku, kdy Česko předsedalo Evropské unii, se našim politikům a diplomatům povedlo dynamiku podpory Ukrajiny udržet, a navíc řešit Unii způsobené trable. I díky naší práci přijala EU už 9 balíků efektivních ekonomických sankcí. Podpora Ukrajiny ze strany členských států a institucí vyšplhala na víc než 50 miliard eur. Vedle dodávek zbraní už unijní země přijaly 8 milionů ukrajinských uprchlíků. Společně trénujeme desetitisíce ukrajinských vojáků a poskytujeme obrovskou humanitární podporu. A Evropa v tom není sama, obrovskou vojenskou i politickou podporu poskytují Spojené státy, a třeba symbolický význam cesty prezidenta Bidena do Kyjeva (první cesta do vojenské oblasti nekontrolované vojáky USA) je nedocenitelný. A Kreml to zjevně zaskočilo. Pomáhají, všemi možnými cestami, i desítky dalších zemí. Cena vzniklé koalice proti zlu a ošlapávání základních principů práva, je obrovská. Mimo jiné poskytuje naději, že přístí „Putinové“ budou své konání více zvažovat.
Musíme mít na paměti, že tu nejvyšší cenu platí sama Ukrajina – hodnota lidských životů vyčíslit nejde. Ukrajinci bojují i za nás, za naše hodnoty a svobodný způsob života. Proto musí být naše podpora Ukrajiny i nadále co nejsilnější, a hlavně materiální. Další omyly, které se splupodepsaly pod stále agresivnějším jednáním prezidenta Putina, si už nemůžeme dovolit…
