Něco k tomu naznačuje analýza společnosti Moodys, ze které jsem vyčetl tyto poznatky:
- ČR patří do druhé nejvíce ohrožené skupiny zemí (spolu třeba s Německem a Rakouskem), hůře na tom je třeba Slovensko
- bohužel (a to je velká chyba) jsme na ruském plynu závislí prakticky nad 100 %. Předchozí politická rozhodnutí našich vlád, která závislost zvýšily a nevytvořily dost silné “pojistky”, nebyla šťastná
- naopak dobrá zpráva je, že celkově závislost naší energetiky na plynu je podprůměrná a nedosahuje ani 20 %
- dobrou zprávou je i to, že naše zásobníky (na cca třetinu roční spotřeby) patří k těm větším
- máme o něco vyšší než v EU průměrný podíl využití zemního plynu v průmyslu, zato ale jeden z nejvyšších příspěvků výroby “z plynu” na HDP
- nejhorší zpráva je, že zajištění dodávek plynu by zřejmě dominantně stálo na plynu dováženém přes Německo, které bude mít se zajištěním dodávek při výpadku ruského plynu samo problém
Vzkaz je stále stejný. Přerušení dodávek, zejména před naplněním zásobníků, by byl v EU nemalý prolém, nikoliv ale katastrofických rozměrů. Postiženy by nebyly domácnosti a jiní citliví odběratelé, ale došlo by k omezením u firem. U nás by byla více citelná než jinde. Zcela zásadní je u nás nastavení unijní spolupráce, která zajistí, že země „na konci trubky“ dostanou férový podíl plynu. To musí být naše politická priorita.
Během celé diskuse o tom, zda máme či nemáme zastavit nákupy ruského plynu stále opakujeme, že na to musíme být připraveni, i když je málo pravděpodobné, že v EU na něm bude shoda. Neboť zastavit kohout může Kreml. Poslední vývoj ukazuje, že to je možné, i když podle mne vůbec ne jisté. Nečekal bych totiž, že tak zásadní krok bude důsledkem docela nicotného sporu o způsob provedení plateb.
