Je pravda,
jste, jako kdysi viceguvernér ČNB souhlasil s rozprodejem státního zlatého pokladu? Pokud ano, proč?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
moc Vám děkuji za dotaz.
Během svého působení v ČNB jsem byl řadu let spoluodpovědný za správu devizových rezerv banky. Byl jsem také zakladatelem jejího risk managementu. Byla to obrovská odpovědnost a jsem rád, že díky práci mých kolegů je toto snad jediný velký balík peněz v naší zemi, jehož správa je od 90. let prováděna vysoce odpovědně, transparentně a nedošlo při ní k žádnému, pro fungování naší země v minulých letech bohužel typickému, "problému“.
K této otázce dodám na vysvětlenou.
Nic takového, jako je zlatý poklad dle mého vědomí neexistuje. Centrální banka, po svém vzniku (resp. restrukturalizace v roce 1989), měla ve své bilanci "devizové rezervy", tedy aktiva v cizí měně či zlatě. Je to velmi důležitá část bilance, která zajišťuje devizovou solventnost našeho státu. Bylo to důležité zejména počátkem 90. let, kdy naše země nedostatkem deviz trpěla a někdy balancovala na hraně vážného problému.
Základním kritériem pro správu devizových rezerv je bezpečnost jejich uložení, jejich dostupnost (likvidita) a výnos. Asi si málo kdo vzpomíná, že situace v této oblasti se v minulosti zásadně lišila od dnešního stavu. Byly doby, kdy se výše devizových rezerv měřila na stovky milionů dolarů, a nikoliv desítky miliard, jako dnes. Strategie správy devizových rezerv, která vycházela z matematických modelů, se snažila rozkládat investice tak, aby bylo co nejnižší riziko ztrát a zejména, aby prostředky v případě potřeby byly k dispozici tak, abychom mohli podporovat devizovou solventnost našeho státu. Jedním z mnoha rozhodnutí v rámci této strategie bylo i postupné snižování podílu zlata na devizových rezervách. Zlato v té době bylo drženo ve dvou formách. Doma, obvykle v neobchodovatelné podobě (zlomky zlata, nekvalitní slitky či mince) a v zahraničí, uložené u kredibilních bank obvykle ve Švýcarsku a Anglii. Oba tyto nástroje měly z hlediska našich cílů problém.
Zlato uložené doma, v neobchodovatelné formě, by bylo nepoužitelné na podporu naší platební schopnosti, neb tímto "nelze snadno platit" a zejména ne "v zahraničí". Navíc, takto uložené zlato je nikoliv zdrojem výnosů, ale nákladu na ostrahu a podobně.
Zlato v zahraničí má proti cenným papírům také podstatné nevýhody. První byl (a myslí i stále je), velmi nízký, pokud nějaký, výnos z jeho uložení, zatím co cenné papíry či vklady nesou úrok. Druhým je "nízká flexibilita". Převod z jedné banky do druhé je složitý, pokud by tedy bylo účelné převést zlato z jedné země do druhé (což je politické riziko), není snadné operaci rychle provést. Navíc, v 90. letech (i později) se občas objevovaly hrozby žalob a arbitráží proti naší zemi, a i zlato deponované v bankách v zahraničí je jedním z aktiv, které se může snažit protistrana zablokovat.
Výsledkem této úvahy bylo, že devizové rezervy ve vysoce kvalitních cenných papírech či vkladech u prvotřídních bank představuji bezpečnější, výnosnější a vhodnější cestu k zajištění cílů pro správu devizových rezerv, tedy podpory devizové solventnosti naší země. A proto se držba zlata postupně snižovala.
Chápu, že Vás toto realitě odpovídající vysvětlení neuspokojí, neboť namítnete, že devizových rezerv nyní máme více než dost a proti době, kdy ČNB zlato prodávala, má dnes zlato větší hodnotu. Oboje je pravda a v dnešní situaci by jistě nebyl problém, držet zlata více (i když pro mne důvody mluvící proti němu jsou stále validní).
K tomu mohu jen říci to, že kdybychom v minulosti znali, co se v budoucnu stane, jistě bychom při znalosti této informace uměli své věci zpravovat lépe. Například bychom zavčas nakupovali nejen zlato (předtím, než jeho cena nečekaně vzrostla), ale třeba i platinu nebo jiné kovy. Jistě bychom od začátku vlastnili akcie facebooku či Googlu (ČNB již delší dobu do akcií investuje, a je to myslím racionální) a taky byli prvními, kdo by koupil bitcoin. Stejně tak bychom správnými převody mezi jednotlivými měnami devizový majetek země stále zvyšovali.
Bohužel, či lépe naštěstí, do budoucnosti nevidíme, a tak máme pro rozhodování k dispozici jen data a matematické modely. A dle nich jsme vždy postupovali, a navíc jsme o tom vždy transparentně informovali. Stojím za tím, že to byla správná cesta, i když se Vám, svým způsobem správně, zdají některé její výsledky "podobné", ne-li dokonce špatné.
S pozdravem,
Luděk Niedermayer
