Údolí Klabavy u někdejší hájovny Amerika je jednou z hlavních vstupních bran do Středních Brd, přímým spojením ke kulturním památkám Tři trubky, Třítrubecké historické elektrárně, ale i k pravé perle krajiny, Padrťské kotlině. Klabava, místními zde nazývaná Padrťský potok, vytvořila mezi brdskými vrchy úzké údolí, kudy se prodírá jako horská bystřina, velmi podobná známější šumavské Vydře. Příkré svahy nad údolím vroubí les a spolu s vodou vytváří nádhernou scenérii s neopakovatelným krajinným rázem, nejen v rámci Brd. Pramenná oblast říčky leží o několik kilometrů výše v oblasti známých Padrťských rybníků.

Po ukončení pomalu jednoho století vojenské enklávy ve Středních Brdech zde letos vznikla nová Chráněná krajinná oblast Brdy. V rámci většinové demilitarizace prostoru svěřila vláda prostřednictvím svých ministerstev zemědělství a životního prostředí správu Klabavy po celém jejím horním toku státnímu podniku Povodí Vltavy, závod Berounka. Bohužel. Ptáte se proč?

Inu, z Brd chodí do kraje dolů povodně, často tzv. bleskové. Odnášejí to obce dál po proudu, včetně někdejšího okresního města Rokycany. Jako opatření proti nim by měla již v blízké budoucnosti v úzkém říčním údolí u Ameriky vyrůst sypaná, skoro 30 m vysoká hráz tzv. suchého poldru. Voda by se tu měla zarazit a pak postupně opadávat. Zní to docela hezky, že?

Povězme si však o čertově kopytu které ze zdánlivě líbivého a rozumného nápadu čouhá.

V první řadě – suchý poldr je nyní projektován na „pouhou“ stoletou vodu. Což, jak známo, bylo na počátku století mnohonásobně prakticky všude na území republiky překročeno. Velmi překročeno. Původně byl poldr plánován na vodu pětisetletou. Což by v důsledku znamenalo ohrožení území jako ODOS (oblast důležitá pro obranu státu), likvidaci výše uvedených památkových objektů zátopou a negativním odrazem v lesním hospodaření. Pak přišla varianta „menší Ameriky“, znovu shozená se stolu díky prakticky totožným dopadům. Nyní je tom samém stole varianta „malé Ameriky“, která kromě poškození krajinného rázu vlastně „nic“ jiného nepoškozuje… To samo o sobě je v CHKO nepřípustné. Ale opravdu je to jediný negativní dopad?

Podívejme se tedy, o kolik vody se vlastně z hlediska rychlého nárůstu hladiny v toku Klabavy vlastně jedná? Je to pouhých 20 %!!! Což je zároveň i v přímé souvislosti  s celkovou plochou povodí. Co se stane, když Padrťské rybníky, ani suchý poldr povodňovou vlnu pro nedostetk kapacity nezastaví? Bude nutné masivně upouštět, čímž se nebezpečí záplavy níže po toku ještě mnohonásobně zvětší.

Je třeba si však položit otázku, co je příčinou a zda se dá proti vodě efektivně bránit. Problémem současnosti je těžba hospodářského lesa na Brdech. Nic proti tomu, lesy, hlavně smrkové monokultury dorostly do svého mýtného věku. Těží se pomocí harvestorů, bez jejichž použití by každá dřevotěžařská firma musela v dnešní době zkrachovat. S těžbou však souvisí logistika, vyžadující výstavbu mnoha a mnoha kilometrů svážných cest se zpevněným povrchem, které probíhají lesem po spádnicích. Cesty jsou opatřeny hlubokými příkopy, které v případě deště vodu rychle odvádějí pryč z území. Tomu však lze vcelku jednoduše a „postaru“, bez inženýrské výstavby zabránit. Prostě svádět vodu z příkopů zpět do lesa a nechat působit jeho přirozenou retenci. Znovu nevysazovat smrk, ale vrátit lesu jeho původní druhovou skladbu, biodiverzitu, chcete-li. Právě te´d je k tomu nejvhodnější doba. Pokud přijdou vody pětisetleté a větší, povodni to jistě nezabrání. Ale nezabrání jí ani drahá, kontraproduktivní, respektive přímo škodlivá inženýrská díla.

Každá vláda, ať už státní nebo krajská, se před svým zvolením bije v prsa, jak bude chránit životní prostředí. Jakmile však dojde na věc samotnou, chová se jako slepý na přechodu bez signalizace, lépe řečeno jako příslovečný slon v porcelánu a skutek utek´.

Zbývá se otázat, proč? Jak říkají právníci, „komu ku prospěchu?“ A jsme u jádra pudla. Miliardová či alespoň půlmiliardová investice, to je něco, z čeho firma, byť státní, může pohodlně nějakou dobu pohodlně žít a počítat nemalé zisky. Kromě ní vždy dostanou ti, kteří jí pomohli, tzv. uzobnout. Nic nového pod sluncem, že?

Je však načase se proti podobně sobeckému přístupu začít bránit. Protože nakonec to neodnese příroda, ale my, lidé. A příroda nám naopak předvede, jak naše „protipovodňová“ díla mizí v rozzuřeném živlu. A náš majetek a někdy i životy s nimi.