Krokem, který je v současné době „na spadnutí“, je zběsilá snaha o prosazení směrnice Evropského parlamentu - novela 91/477/EHS o regulaci zbraní, stručně řečeno o odebrání legálně vlastněných zbraní bezúhonným občanům.
Snahou je tuto technicky a věcně nesmyslnou a terorismus neřešící směrnici prosadit do konce holandského předsednictví a to v ještě tvrdší formě než byl původní, posledních 6 měsíců diskutovaný návrh.
Evropská komise nás tímto návrhem vrací, pokud jde o regulaci zbraní, do dob Protektorátu „Čechy a Morava“ a doby „Reálného socialismu“.
Co s tím?
Rád bych připomenul, že jak Poslanecká sněmovna tak i Senát tento návrh odmítly „napříč politickým spektrem“. Nicméně, to je jen a jen první krok.
Stále hrozí, že směrnice bude prosazena silou, formou většinového hlasování ministrů vnitra, jako se stalo i v případě kvót na migranty.
Očekávám od našich zákonodárců, že alespoň v tomto případě nebudou „držet hubu a krok“ a podniknou proti tomuto nesmyslu další aktivní kroky. A že ti, kteří přispěli k podpisu Lisabonské smluvy se alepoň zastydí a uvědomí si, čemu všemu „otevřeli dveře“.
Co by to mohlo
být?
Především je nutno si uvědomit, že směrnici prostě nemusíme implementovat do
našeho právního řádu, a nebo ji implementovat a neplnit. EK nás pak může dát k
Evropskému soudu a mezitím vyhrožovat kde čím, podobně jako teď vyhrožuje
Polsku a před tím vyhrožovala Maďarsku.
Nicméně na řadu možných "opatření" ještě stále platí právo veta (nejsou v režimu většinového hlasování) a lze očekávat, že by nás V4 podpořila.
A odklad a
získání času může v tomto případě znamenat mnoho, protože vývoj uvnitř EU je teď
mimořádně nepředvídatelný.
Pokud někdo bude tvrdit, že implementovat prostě "musíme", lze se mu jen
vysmát. Pravidly se dnes v EU neřídí
nikdo... a něco reálně vynutit
lze jen vojenskou okupací, což už jsme ostatně
v roce 1968 zažili.
Dalším krokem by mělo být uspořádání referenda v této otázce, podobně jako bude
vyhlášeno v Maďarsku v otázce kvót na přijímání migrantů.
Přiznávám se tímto k jisté naivitě, ale stále doufám, že i pro konání dnešních EUroelit existují jisté meze. A pokud ne, je v zájmu všech našich občanů a koneckonců i v zájmu zachování EU jako prostoru známých 4 svobod, tyto meze jasně definovat.
Nevím, jak se zachovají naši zákonodárci, vláda a občané v této a dalších podobných otázkách.
Ale sám za sebe mohu říci, že můj „pohár trpělivosti“ již přetekl.
A toho, kdo by snad podpořil tuto a podobné další směrnice a nařízení, ať již přímo nebo nepřímo, nepodpořím já ani na místo nosiče zavazadel na nádraží. A doufám, že nebudu sám.
P.S. tato glosa vyjadřuje jen a jen mé názory.
T. Vaněk
www.vanektomas.cz
