V zákulisí připravovaná smlouva o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi EU a USA vzbuzuje vážné obavy evropské veřejnosti. Ze zlomků uniklých informací se nicméně dají její nebezpečí a rizika odhadnout.

Prvním rizikem je start nové plánované inovační vlny globalizace s obrovskými investicemi, které by posílily vliv amerického kapitálu. Po nich by přišla změna hospodářské mapy světa včetně výrobní struktury smluvních zemí s návazností na změny trhu práce. Dále by se snížila role jednotlivých států a jejich vlád a vliv nadnárodních korporací. Změna ekonomicko-společenské základny by nutně našla svůj odraz i ve společenské nadstavbě. To by zřejmě mimo jiné vedlo v Evropě i k likvidaci zbytků sociálního státu vzniklého po 2. světové válce.

Druhým rizikem je nebezpečí snížení úrovně bezpečnostních a sociálních standardů, které mají USA nižší Evropa. Jde o potraviny, průmyslové výrobky, ale i sociální hlediska produkčního procesu. Hrozí vážné nebezpečí, že ve střednědobém horizontu se významně sníží celková evropská produkce se všemi z toho plynoucími důsledky.

Informace o průběhu jednání o TTIP se dostávají na veřejnost jen po kapkách. Přitom tak závažné téma by mělo být nepochybně předmětem veřejné diskuse v celé EU. Žádný takový stimul od vrcholných představitelů EU nejen že nepřišel, ale koncem minulého týdne Evropská komise dokonce odmítla zaregistrovat evropskou občanskou iniciativu (EOI) s názvem „STOP TTIP“. EOI, organizovaná aliancí různých pokrokových evropských hnutí a organizací, žádala zastavení utajovaného vyjednávání. Strana evropské levice (EL) dlouhodobě odsuzující po věcné i formální stránce jednání o smlouvě TTIP proto v minulost iniciativu „STOP TTIP“ přivítala.

Poslední rozhodnutí Evropské komise zabránit široké veřejné diskusi zamítnutím registrace EOI, mimochodem s nesmyslným argumentem, že je prý návrh EOI „mimo působnost Komise předložit právní akt“, nutně vyvolal i odsuzující reakci EL, která tento akt Komise označila za „štít, který má umožnit klidné ukončení procesu tajných jednání, které mj. posílí zájmy mocných nadnárodních korporací“.

V kontextu jiných událostí z poslední doby jde o další případ, kdy vzniká pochybnost, zda Evropská komise ve své praktické činnosti hájí opravdu zájmy EU jako celku a jejích občanů, nebo zájmy jiné, a kde k tomu bere mandát. Celou situaci je třeba považovat za velmi vážnou. Zejména, když si proces ekonomického a obecně kulturního připojování Evropy k USA dáme do souvislosti s barierou, která mezi EU a Ruskem vzniká evidentně plánovitě na Ukrajině.