petice

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Co očekáváme od projednávání petice pro korunu?

Projednávání petice umožní otevřít veřejnou debatu, a seznámit s argumenty příslušné vládní orgány. To byl také účel projednávání věch předchozích petic v Senátu. Např. petice „za záchranu českého léčebného lázeňství“, „za zachování dětského oddělení v Žatecké nemocnici“, „za zachování odd. v Nemocnici Brandýs n. Labem“, „proti rušení praktických škol“, „NE-35 prvních zón v NP Šumava“ atd.

V tomto případě, projednávání umožní, aby se k veřejnosti dostaly odbornější argumenty a možná, že vládním politikům dojde, že nespěchat s přijetím Eura je rozumný postoj.

Efekt může být nepřímý, osvěta a prozření některých vládních politiků, veřejná diskuse, přísun odbornějších argumentů veřejnosti.

Celostátní referendum je v současné době možné po schválení parlamentem. To se také uskutečnilo v případě přístupu ČR do EU. Referendum schvalované parlamentem považuji za přiměřené.

Proč u nás není zákon, který by povoloval referendum jen na základě např. petice?
Protože posun od zastupitelské demokracie k demokracii přímé má svá rizika. Proto se k němu prozatím zákonodárné sbory neodhodlaly. Tato rizika jsou dobře ilustrována v knize „Budoucnost svobody“ od Fareeda Zakarii (vydáno 2003 New York). Cituji:

Kalifornie byla nejlépe fungujícím a nejbohatším americkým státem pouze do té doby, než zde byl přijat zákon o referendu. Dnes je Kalifornie před bankrotem, a to zejména proto, že nezodpovědnost občanů odvolávající se na referenda zcela zablokovala výkonnou politickou moc, a to tím, že v častých referendech byly a jsou odhlasovávány zákony, které si často protiřečí.

Když hovoříme o demokracii, máme tím zpravidla na mysli zastupitelskou demokracii, kde na vybrané lidi delegujete pravomoci, aby činili komplikovaná rozhodnutí. A samozřejmě můžete ty z nich, kteří se neosvědčí, odvolat. Směřování k přímé demokracii je v zásadě převrácením staletí politického myšlení a ustavičných experimentů s demokracií. Je to přesvědčení, že ve stále komplikovanějším světě, kde můžeme psát své vůle, dělat si vlastní účetnictví a vyplňovat daňová prohlášení, bychom nějak zvládli i vytvářet zákony k velmi složitých otázkám.

Výsledky v Americe ale zatím byly strašné. Různá referenda a iniciativy vesměs jen ochromily vládu, když formulovaly zcela neudržitelné a protichůdné požadavky. Když lidé hovoří o ctnostech přímé demokracie, vždycky jim řeknu, ať se podívají na Kalifornii. Ta kdysi bývala jedním z nejlépe řízených států v Americe, měla zdaleka nejlepší školství, nejlepší dálnice, systémy národních parků a překrásnou kvalitu života.

Po třiceti letech experimentů s referendy všeho druhu je ale dnes kalifornský státní rozpočet z větší míry zcela mimo kontrolu politiků; rozhodují o něm referenda a iniciativy. Takže dnes má Kalifornie největší rozpočtový schodek v historii a její guvernér stojí na pokraji odvolání prostřednictvím dalšího referenda. Celý politický proces je pokažený. Dívám se tedy na Kalifornii a říkám si - tak takhle nějak vypadá budoucnost, která nefunguje."

Konec citace.

Nesleduji situaci v Kalifornii spojitě, a nevím, zda se situace nezlepšila, ale uvážím-li, že řízení věcí veřejných je racionálnější ve státech, které neprožily během století takové narušení kontinuity vývoje jako u nás, obávám se, že v našich podmínkách by byly důsledky ještě tragičtější.

Lze samozřejmě připustit, že referenda by moha pozitivně ovlivňovat míru spokojenosti občanů, např. tím, že někteří z nich budou mít pocit, že mají skutečný podíl na řízení státu a budou se lépe se státem identifikovat. Na druhé straně na referendum jako prostředek moudrosti lidu by nebylo možné se příliš spoléhat. Je tedy jasný důvod, proč naši zákonodárci váhají. Jsou sice pod tlakem různých občanských iniciativ, a některých začínajících, nebo stávajících politiků, kteří hledají nová témata, kterým by prostřednictvím zesilovacího efektu médií oslovili veřejnost a podle kterých by institut běžného referenda vytvořil „lepší svět“. Na druhé straně zákonodárci jsou lépe informováni a váží i nezamýšlené důsledky.

Příkladem neúspěchu uvedené „lidové moudrosti“ je Švédsko, kde v minulém století byla dvě referenda. Obě prokázala nekompetenci a zavedly by zemi do slepé uličky. V r. 1955 občané rozhodovali o tom, zda by země neměla přejít z levostranného provozu dopravy na pravostranný. Přes 82% se vyslovilo pro zachování levostranné. Protože referendum je ve Švédsku jen poradní, zákonodárci moudře rozhodli pro změnu a 3. září 1967 auta začala jezdit vpravo, Dnes bychom nenašli Švéda, který by nebyl vděčen parlamentu, za to, že neuposlechl veřejném mínění a že Švédsko jezdí stejně jako celý zbytek světa. [F. Janouch, Kokteil special 2010 č. 9]

Druhé v r. 1980 se týkalo se toho, zda má Švédsko pokračovat v jaderné energetice. Zákonodárci se na základě vůle lidu v roce 1982 usnesli, že Švédsko vystoupí z jaderné energetiky do roku 2010. Dokonce zabudovali do  zákona navíc paragraf, že se ve Švédsku nesmí bádat v oblasti mírového využití jaderné energie a nesmí být prováděn výzkum, vedoucí k vybudování nových jaderných elektráren. Zákon byl vtipně nazván zákonem „zakazujícím myslet“.

Protože výkon zbývajících 10 reaktorů nestačil pokrýt vysokou švédskou potřebu elektřiny, dostala postupně většina ze zbývajících 10 reaktorů povolení zvýšit výkon – dnes je tedy výkon švédských reaktorů skoro stejný, jako byl před zavřením dvou reaktorů v Barsebäcku. Nyní se moratorium ruší [F. Janouch: Proslov při zahájení výuky jaderných oborů na Západočeské universitě v Plzni, 24.9.2010].

Přikláním se k nepřímé, zastupitelské demokracii ze stejných důvodů, jako např. uvádí R. Joch „Jsem stoupencem nepřímé, zastupitelské (parlamentní) demokracie, jež umožňuje deliberaci, zvažování, diskusi, formování názorů mezi lidmi. Nikoli přímé demokracie - referend, plebiscitů či internetového hlasování - jež racionální diskusi neumožňují natolik a vedou k vládě dojmů a emocí. Takže jsem za větší participaci těch, kdo si problémy nastudují; a menší participace ignorantů mi nevadí - naopak, vítám ji.“

Slovensko
Na Slovensku se podle jejich Ústavy může na národní úrovni konat referendum mandatorní, fakultativní i lidová iniciativa. Dále zákon z roku 1999 upravuje možnost odvolání prezidenta referendem. Předmětem referenda nemohou být základní práva svobody, daně, odvody a státní rozpočet. Fakultativní referendum se koná k důležitým otázkám veřejného zájmu. Iniciovat referendum mohou také občané oprávnění volit. Tato iniciativa musí být podpořena (formou podpisu) nejméně 350 000 občany Slovenské republiky. Na Slovensku se od roku 1993 do r. 2010 konalo 7 celostátních referend (s celkem dvaceti otázkami): platné bylo pouze jedno a to vstup do EU (2003).

M. Škaloud