volební klauzule
NSS vyhověl stížnosti zelených a Pirátů a navrhl zrušit pětiprocentní hranici v eurovolbách. Co na to říkáte a podporujete to? Budete se tím jako zákonodárce zabývat, nebo jak to teď bude? Kdo by měl jednat a je vůbec povinnost zákonodárců se takovým doporučením aktivně zabývat? Jste místopředseda Ústavně právního výboru, tak se prám vás, protože by to mělo spadat pod vás, nebo ne?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Vážený pane,
nejvyšší správní soud navrhl Ústavnímu soudu zrušení pětiprocentní hranice pro vstup do europarlamentu. Ten buď danou část zákona týkající se uzavírací klauzule v eurovolbách zruší, nebo nikoliv. Pokud ji Ústavní soud zruší, je na vládě, aby zajistila vyhovující znění volebního zákona. Povinnost zákonodárců zabývat se podněty vycházejícími z přerušeného jednání Nejvyššího správního soudu neexistuje, neexistuje ani po jakémkoliv usnesení Ústavního soudu. Není to primárně na členech parlamentu. Ti tuto možnost sice mají, ale pokud vláda dodrží svá legislativní pravidla, pak jsou její návrhy předmětem rozsáhlého připomínkového řízení, které je zárukou větší kvality předkladu, nežli návrhy z dílny poslanců, nebo senátorů. Na druhé straně se vždy najde někdo, kdo s podobnou iniciativou přijde a to ať již z důvodu, že chce rozšířit volební právo směrem, které je pro něj výhodnější, nebo z nějakých bohulibých důvodů. K tomu právě nyní paralelně dochází a týká se to i eurovoleb (viz níže). Ústavně právní výbor se samozřejmě pravidelně zabývá okolnostmi i návrhy, souvisejícími s ústavními zákony a předem si vždy zajišťuje relevantní podklady a konzultace. Osobně považuji legislativní aktivity v uvedeném směru, do rozhodnutí Ústavního soudu za předčasné.
Uzavírací klauzule je způsob vyvažování mezi spravedlností a chaosem. Na jedné straně, pokud existuje nějaký strop, tak to vede k tomu, že hlasy těch, kteří hranici nepřekročili, propadají, zatímco hlasy voličů, kteří ji překročili, zůstávají a tím dochází nerovnoměrnému postavení jednotlivých voličů. Na druhé straně procentuální strop pro vstup do zastupitelských sborů má svou logiku. Je to z důvodu, aby bylo možné dojednávat nějaké koalice. Protože v poměrném systému se jinak, nežli koaličně většinou vládnout nedá. Tři strany mají šanci se dohodnout, větší počet již hůře, či nikoliv. Chápu pochybnosti Nevyššího správního soudu, v Europarlamentu takové nebezpečí vytváření vládních koalic neexistuje, a nutnost uvedené klauzule se nejeví tak potřebná jako ve sněmovních volbách, kde ji již dříve Ústavní soud posvětil. Na druhé straně, i v Europarlamentu může být problém vytvářet parlamentní kluby (frakce) díky množství jednotlivých nekooperujících poslanců.
To, že uzavírací klauzule byly a budou předmětem návrhů ze strany některých parlamentních politiků, je obvykle projevem jejich vůle rozšířit volební právo směrem, které je pro ně výhodnější. Cituji [Reflex 25.6.204]: „Kreativitě se meze nekladou. Je také možné snížit věk nutný pro volební právo třeba na šestnáct let, nebyli bychom první. Nebo ho přiznat i těm, co tu žijí, pracují a platí tu daně a pojištění, byť nejsou naši občané. Motivace takových kroků by byla celkem jasná, rozšířit volební právo směrem, který je výhodný pro tu či onu stranu. Volí nás katoličtí důchodci? Nic neměnit! Lezeme po komínech a protestujeme tak proti kapitalistickému znečištění planety? Snížit na čtrnáct let!“
Příkladem podobné aktivity (z minulého měsíce) je např. návrh senátorky E. Wagnerové (zvolené za Stranu zelených), který u evropských voleb uzavírací klauzuli zcela ruší a u komunálních ji snižuje na 3 %. (senátní tisk č. 294 - dosud neprojednán ani na výborech). Jiný překlad z ledna minulého roku (senátní tisk č. 404, který nebyl schválen) byl návrh senátora J. Dienstbiera, který se pokusil zcela odstranit jakoukoliv hranici pro preferenční hlasy. Tj. u všech zastupitelských sborů v ČR, kde se volí poměrným systémem, by byl rozhodující počet přepočtených prostých hlasů, tj. stačilo by mít o jeden hlas víc než jiní a okamžitě by kandidát v rámci dané politické strany přeskákal všechny ostatní. Předkladatel argumentoval snahou zabránit ovlivňování pořadí na kandidátkách nějakými skupinami uvnitř politických stran. Na druhé straně, si zřejmě neuvědomil (nebo to byl záměr), že schválení takovéhoto předpisu by vedlo ke zvýšené pravděpodobnosti toho, že zvolen bude ten, koho si média vyberou a dají mu prostor. Popř. nezvolen bude ten, o kom se např. krátce před volbami rozšíří nějaké pomluvy. To několik hlasů vždy přinese nebo odebere a důsledkem budou okamžité změny v pořadí zvolených kandidátů. Nedomyšlené a populistické návrhy jsou vždy nebezpečné.
Není pochyb o tom, že pokud se změní pravidla pro volby do Evropského parlamentu, bude to povzbuzení pro zájmové skupiny, aby k podobným změnám došlo i u jiných druhů poměrných voleb, kde by uvedené změny vedly možná k větší nestabilitě politického systému.
Osobně nemám žádný silný důvod (viz výše), abych inicioval snížení uzavírací klauzule pro volby do Europarlamentu, navíc ještě před rozhodnutím Ústavního soudu. Pokud by Ústavní soud nerozhodl, klidně bych ji ponechal tak jak je.
M. Škaloud
