“Jednotná pravidla pro celou EU jsou nezbytná, protože invazní nepůvodní druhy se šíří bez ohledu na hranice mezi státy. Současná národní opatření jsou příliš roztříštěná, a nejsou proto účinná. V jedné zemi mohou přijmout opatření týkající se jednoho druhu, přičemž za hranicemi, v sousedním zemi tomu tak není. Celková snaha tedy může přijít vniveč, často jsou to zbytečně vyhozené peníze,” komentuje potřebu nových unijních pravidel Pavel Poc, hlavní zpravodaj k tomuto Nařízení v Evropském parlamentu.
“Jsem rád, že se podařilo dohodnout s členskými státy v rekordně krátkém čase a chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kdo se na společném úspěchu podíleli, především pak řeckému předsednictví, svým stínovým zpravodajům, stálému zastoupení ČR při EU a českému ministerstvu životního prostředí.”
Pokud jsou do nového prostředí, v němž se běžně nevyskytují, zavedeny nepůvodní druhy živočichů a rostlin, může to způsobit vážné problémy. Známým příkladem je Austrálie, kde obyčejný evropský králík divoký způsobil přímo ekologickou katastrofu, protože neměl v tamním prostředí dostatečně silného přirozeného nepřítele. V současné době se v Evropě vyskytuje přes 12 000 druhů, které jsou v přírodním prostředí nepůvodní. Přibližně 15 % z nich je invazních a rychle se množí, mohou vážně poškodit ekosystémy a způsobit vymření druhů, které jsou potřebné k udržení rovnováhy našeho přirozeného životní prostředí.
Invazní nepůvodní druhy neohrožují jen původní přírodu nebo infrastrukturu či zemědělství, ale také lidské zdraví. Například bolševník velkolepý, masivně rozšířený v České republice, může při kontaktu s pokožkou a v kombinaci se sluncem způsobit bolestivé puchýře, komár tygrovaný přenáší horečku dengue. Sršeň asijská, která byla náhodně dovezena do Francie z Číny, je novým nepřítelem evropských včel medonosných, které jsou stěžejní pro opylování rostlin.
Šíří se navíc rychlostí 100 km za rok všemi směry a pokud brzy nezakročíme, máme ji za chvíli na našich hranicích.
Invazní nepůvodní druhy působí roční ztráty v EU ve výši 12 miliard euro, celkové náklady členských států na boj proti nim ale dosahují 40 - 100 miliard euro ročně. Nové invazní nepůvodní druhy se do Evropy dostávají v důsledku intenzivnějšího mezinárodním obchodu a cestovního ruchu. Vinou změny klimatu se může tato situaci ještě zhoršit. Nová opatření, se proto zaměří nejen na ty druhy, které se již na našem území usadily, ale především by měla omezit průnik nových invazních nepůvodních druhů do EU.
