To je něco, co nevyřešíme během pár víkendů nebo nevybojujeme s odboráři nebo jinými zájmovými skupinami tady u nás doma. Zajistit bezpečné a přitom co nejlevnější zdroje energie pro naše hospodářství vyžaduje mnohem víc.
Česká republika má relativně malou, zcela otevřenou kontinentální exportní ekonomiku. Tuzemské podniky a firmy jsou velmi citlivé na sebemenší cenový závan. Náklady na energii především v průmyslu jsou podstatné. Jakékoli řešení, kde vzít levné zdroje, přitom vyžaduje úvahu s dlouhým časovým horizontem. Zdroje energie jsou přitom vždy omezené. Disponujeme ne nevýznamnými zásobami uhlí, ale stanovili jsme si limity jejich těžby. Dovoz zemního plynu sice máme ve středoevropském regionu relativně diverzifikovaný, takže nejsme zcela závislí na importu jen z jedné země. Nicméně pod Baltským mořem se buduje nový plynovod, který převezme část transportní kapacity plynovodu Družba.
Významný bezemisní zdroj
Zcela zvláštní kapitolou jsou vnější omezení, která nejen naší ekonomice opět zužují prostor. Tímto omezením je evropská protiemisní politika. Nechme její obecné hodnocení na jindy a zaměřme se na to, co nám může pomoci. Nabízí se možné řešení, které právě toto posledně jmenované omezení může v dobrém slova smyslu "nabourat". Je to opětovný rozvoj jaderné energetiky a jeho možná "uznatelnost" jako bezemisního zdroje na evropské úrovni, což by napomohlo při řešení dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020. Tento Evropskou unií již dříve stanovený cíl se bez jaderné energie zdá jako extrémně ambiciózní a v konečném důsledku neodůvodněně velmi drahý. Jaderná energetika je zdroj, o kterém klíčové světové ekonomiky vůbec nediskutují – Spojené státy americké, Čína, Rusko, Indie, Korea a ve "staré" Evropě jaderná velmoc – Francie. Nukleární plány těchto a dalších zemí jsou velmi ambiciózní. Největší kapacity v současnosti budují Čína, Korea, Rusko, Japonsko a Indie. Do budoucna se přitom v některých těchto zemích uvažuje o znásobení stávajících zdrojů.
Vybudovat jadernou elektrárnu na zelené louce znamená nejen zajistit bezpečné dodávky paliva, dovézt technologie, ale také jaderné inženýry a know-how. A to stojí nejen čas, ale samozřejmě také peníze. Náš případ je jiný. Tuzemská jaderná energetika tyto "vícenáklady" uhradila už dávno. A nejen to – také z nich těží. Náš jaderný průmysl má exportní potenciál, který využívá.
Společné zájmy s Francií
Toto téma je aktuální nejen v souvislosti s jednáním předsedů vlád o energetice koncem minulého týdne na summitu v Bruselu, ale i při aktuální pracovní návštěvě Francie, kterou považuji za zásadní.
V zájmu České republiky je restartovat na vyšší úroveň vztahy s touto zemí, která patří mezi klíčové mocnosti Evropy. Tato spolupráce může mít různé, nejen obchodní, formy a v řadě z nich můžeme prosazovat společné zájmy. Jedním z nich je přístup k nízkoemisní energetice.
Každá racionální vláda se musí za této situace snažit posunout dál. Jsem přesvědčen, že přišel čas na renesanci jaderné energie. Odpor vůči ní má spíše charakter předsudků než nějakého racionálně podloženého názoru. V oblasti nukleární energie na půdě EU zaujala Česká republika společný postoj právě s Francií, zdaleka nejvýznamnější evropskou jadernou mocností. České jaderné inženýrství čeká zásadní rozvoj právě ve spojení s významnějším světovým hráčem. A zájem o ně je.
Strategické jaderné partnerství je podle mého názoru jedinou možnou a racionální cestou, jak nejen zachovat a naplnit závazek podílu obnovitelných zdrojů energie, ale hlavně cestou k levné a stabilní energetice. Nelze na jedné straně "bojovat" s diskutabilním globálním oteplováním mj. za cenu obrovských nákladů na snižování emisí skleníkových plynů, a pomíjet přitom jadernou energii. Věřím, že se nám, mj. spolu s Francií, podaří přesvědčit naše partnery v Evropské unii, že jaderná energetika je ekonomicky opodstatněná a zároveň výrazně přispívá k omezení emisí.
