dnes se setkáváme v Českých Budějovicích, abychom za posledních tři čtvrtě roku měli již svojí 5. ideovou konferenci. A je to důkaz toho, že ODS skutečně není pouze jakýmsi mocenským nástrojem politiky, ale že jsme především stranou založenou na programu, na idejích, že tuto věc považujeme za živou a že svůj program neustále promýšlíme, diskutujeme. A já jsem tomu velmi rád, protože je to jeden z klíčových znaků občanských demokratů, jako politické strany, která je ideově ukotvená a má především svůj program.
Chceme také dnes jednoznačně deklarovat, že se nezaměřujeme pouze na rozpočtové úspory, které jsou v dané situaci nezbytné, na strukturální reformy, ale i na prorůstová opatření, která mají za cíl podpořit firmy, podnikání a ve svých důsledcích pak i tvorbu pracovních míst.
My jsme dokonce přesvědčeni, že v následujícím období pro občanské demokraty a i pro vládu České republiky se právě otázka obnovy růstu, agendy ekonomického růstu musí stát klíčovou součástí naší vládní politiky. Ano, my musíme mít fiskální disciplínu. Máme jí. Musíme dostat deficity našich veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. Ale k trvale vyrovnaným rozpočtům můžeme dospět pouze tehdy, jestliže naše ekonomika bude růst. K trvale vyrovnaným rozpočtům se nelze pouze proškrtat. Musíme tam skutečně zamontovat i prorůstové prvky.
Bylo by už nošením dříví do lesa vysvětlovat, na jaké křižovatce dnes stojí celá Evropa. Ztráta konkurenceschopnosti celé řady vyspělých evropských zemí ve světovém měřítku dnes vede mimo jiné k propadu životní úrovně jejich obyvatel. Některé z těchto zemí se nacházejí v dlouhodobé recesi. Ekonomika Evropské unie jako celku bude stagnovat, v lepším případě jen mírně růst. To je bohužel prognóza na tento a pravděpodobně i na další rok. To je realita, které se musíme přizpůsobit.
Španělský ministr zahraničí včera prohlásil, že jeho země se nachází v krizi obrovských rozměrů. Španělsku byl ve čtvrtek o dva body snížen rating. To jsou velmi nepříznivé signály, které mohou mít mnohem hlubší dopady na fungování celé eurozóny. Ve světle zvýšené aktivity našich odborových bossů, nebo já bych spíš začal používat termín odborářských lobbistů, je dobré připomenout, jaké jsou některé příčiny tohoto stavu.
Ve Španělsku v 70. a 80. letech minulého století vzrostla daňová zátěž práce o polovinu, neboť začal být budován rozsáhlý sociální stát se silnými právy zaměstnanců. Odboráři se stali nedotknutelnými a měli různé sociální výhody: nepropustitelnost a garantované zvyšování mezd. Zaměstnavatel musel podle Světové banky platit při výpovědi zaměstnanci zajištěnému kolektivní smlouvou mzdu v průměru dalších 56 týdnů, tedy více než jeden rok. Tím byl trh práce zablokován. Výsledkem je nejvyšší a stále stoupající míra nezaměstnanosti v Evropské unii, která dnes ve Španělsku dosahuje téměř 25 procent. Bez práce je ve Španělsku 50 procent mladých lidí do 25 let.
Situace v Řecku ukazuje, že dlouhodobé stávky a protesty vedou maximálně ke zbrzdění reformního úsilí vlády a de facto ke státnímu bankrotu, kdy je ekonomika řízena zahraničními institucemi. Jinými slovy, abych parafrázoval některé naše odborářské bossy, podobnými akcemi je opravdu možné paralyzovat stát. Se všemi důsledky. A opravdu to bude bolet – především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Pokud se totiž zastaví konsolidace veřejných financí a reformy.
Přitom v Řecku tvořily výdaje na platy ve veřejné sféře a sociální systém bez započtení úroků ze státního dluhu 75 procent řeckého rozpočtu. Mediálně proslulé byly například příplatky za včasný příchod do práce a další zaměstnanecké výdobytky, jejichž hořkých konců jsme dnes svědky.
Dnes musí evropské vlády bez rozdílu politického zabarvení šetřit a krotit nebezpečná tempa zadlužování. To přináší často bolestivé kroky, proti kterým se zvedá vlna odporu veřejnosti. Nelze však protestovat proti syrové ekonomické realitě, stejně jako nelze protestovat proti tomu, že se střídá den a noc. Nelze si vyvzdorovat lepší podmínky, aniž by vlády hnuly prstem a odkládaly nepopulární opatření do budoucna. Nelze zlepšit situaci zaměstnanců tím, že podvážeme podnikatelský sektor zvýšením firemních daní nebo rigidnějším pracovním právem. Přesně naopak.
Naše odbory se stávají převodovou pákou levicové opozice. O tom svědčí mimo jiné několikadenní mobilizační kampaň komunistických Haló novin. V den konání demonstrace na Václavském náměstí vyšel v tomto deníku titulní článek s obrovským titulkem „Vystavíme vládě účet“, což hovoří samo za sebe. Je tedy otazník, kolik vlastně bylo na této akci skutečných odborářů. Mnozí z účastníků této akce, a vyplývá to z jejich názorů, že „za komunistů bylo líp“ a „mělo by se znárodňovat“, si přejí historický obrat zpět. Sametovou revoluci naruby. To je velmi alarmující, a napomáhají tomu nejen některé ultra levicové iniciativy typu ProAlt, ale co je velmi smutné, i sociální demokraté.
Toto šíření apokalypsy musím odmítnout. Kdyby byla v České republice situace tak špatná, projevilo by se to na celkové důvěryhodnosti země u zahraničních institucí a na finančních trzích. A zde si nestojíme v rámci Evropy vůbec špatně. Právě naopak. Máme poměrně silnou měnu a jedny z nejnižších úroků státních dluhopisů. Máme relativně nízkou nezaměstnanost a veřejný dluh. Mimochodem nezaměstnanost pátou nejnižší a veřejný dluh sedmý nejnižší v Evropské unii. A nejnižší míru chudoby v Evropské unii. To nejsou atributy „spálené země“ a důsledky „asociální“ politiky.
Protože se blíží dvouletá bilance působení vlády, v krátkosti bych chtěl zrekapitulovat, co se podařilo Občanské demokratické straně prosadit do vládního programu, a co bylo už do značné míry realizováno s tím, že reformy byly zahájeny už v minulém volebním období.
Klíčové je pro nás snižování tempa zadlužování a schodků veřejných rozpočtů tak, abychom v příštím roce dosáhli deficitu pod 3 procenta HDP. Směřujeme k vyrovnaným rozpočtům, což je dnes evropský trend, a nezadlužená budoucnost je jednou ze základních priorit občanských demokratů, abychom jí dosáhli, musíme však obnovit ekonomický růst.
Podíl úspor na snižování deficitů dosahuje dvou třetin proti jedné třetině příjmů. Dodržujeme tak zlaté fiskální pravidlo „dvakrát řezat výdaje a jednou zvyšovat příjmy“. V letech 2010 – 2014 se sníží výdaje státu o 385 miliard korun, z toho 39 miliard jen na mzdách ve státním sektoru, 237 miliard na běžných a kapitálových výdajích a 80 miliard na sociálních mandatorních výdajích.
Není tedy pravda, že stát nešetří, a ministerstva spravovaná ministry za ODS jdou v tomto směru příkladem. Pokud porovnáme jejich výdaje z roku 2009 a s plánovanými výdaji v roce 2014, klesnou například na Ministerstvu zemědělství o 55 procent, na Ministerstvu průmyslu a obchodu o 54 procent apod. Takže stát začal u sebe. Vláda začala u sebe. Šetříme především na úřadech a ministerstvech.
Naši ministři tak jsou schopni adaptovat se na nové ekonomické podmínky a zdaleka to není jednoduché, i když to tak zvenku může vypadat.
Úspory si slibujeme od slučování a rušení státních agend, úřadů a institucí, přičemž loni došlo poprvé v posledních dvaceti letech k poklesu počtu státních úředníků o 11 tisíc. Tyto institucionální změny, směřující k levnějšímu a efektivnějšímu státu, kam patří například také zřízení Jednotného inkasního místa, jsou rovněž jednou z klíčových priorit programu ODS.
Úspory v řádech dvojciferných miliard korun si rovněž slibujeme od postupného zavádění účinnějších protikorupčních opatření, která omezují korupční prostor a snižují ceny zakázek, například zaváděním on-line aukcí.
Složenou daňovou kvótu chceme udržet kolem 34,5 procent, zatímco za vlády sociální demokracie přesahovala 37 procent. Na tuto úroveň ji chce Bohuslav Sobotka opět vrátit, jak prohlásil, a zatížit tak firmy a české daňové poplatníky 120 miliardami korun ročně navíc. To jsou tzv. „Spravedlivé reformy ČSSD“, což je údajně volební slogan sociální demokracie, v praxi.
Chceme dokončit strukturální reformy, které rovněž vycházejí z našich programových priorit. Reforma důchodového systému je jednou z největších výzev pro současné i budoucí vlády v celé Evropě. Demografický vývoj je neúprosný a nedá se obejít nebo vysedět. Klesá poměr počtu ekonomicky aktivních lidí vůči seniorům, a zároveň se prodlužuje střední doba dožití, což není alarmující zpráva, to je pozitivní zpráva. Je to pozitivní jev způsobený stále kvalitnější lékařskou péčí a zlepšujícími se podmínkami kvality života. Každý rok dnes přitom do důchodového systému přibývá 40 až 50 tisíc lidí pobírajících důchod, to je jedno velké okresní město penzistů ročně.
Proto jsme po dlouhých letech přešlapování minulých vlád schválili důchodovou reformu. Zavedení vícepilířového penzijního systému s dobrovolným opt-outem je rovněž obsaženo v programu občanských demokratů. Slibujeme si od něj ve střednědobém výhledu finanční stabilizaci důchodového systému a nabídku šance na vyšší důchody minimálně pro polovinu populace, než kdyby setrvala pouze v průběžném systému. Jelikož se jedná o systém běžný ve vyspělé Evropě, jsou výhrady opozice o údajné privatizaci penzí zcela bezpředmětné a v podstatě nesmyslné.
ODS vždy prosazovala solidaritu se sociálně potřebnými. Do vládního programu jsme prosadili řadu prvků adresného sociálního systému, spočívajícího v cílení dávek na sociálně nejpotřebnější, na zamezení zneužívání sociálních dávek a na jejich zjednodušení.
Vždy jsme kladli důraz na podporu rodin s dětmi. Prorodinný systém je stále jedním z nejvstřícnějších v rámci Evropy v porovnání výše a doby pobírání mateřské a rodičovské. Rodiny s dětmi u nás podle OECD platí nejnižší daně z příjmů v celé EU. Jejich příjmy byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou až nulovou daní.
Zásadní změny čekají i zdravotnictví. Zvyšujeme spoluúčast výměnou za výrazné posílení práv pacienta, zajištění kvalitní péče pro všechny a ochranu sociálně slabých. I tak bude u nás spoluúčast zhruba dvojnásobně nižší než ve vyspělém Švýcarsku a budeme patřit nadále mezi pět zemí v rámci Evropské unie s nejnižší spoluúčastí v rámci zdravotnictví.
V evropské politice zachováváme eurorealistický přístup, kdy ne vše, co považuje Brusel za nejlepší, považujeme my za nejlepší pro naše občany. Prosazováním finanční ústavy podporujeme rozpočtově odpovědnou politiku směřující k vyrovnaným rozpočtům pod hrozbou sankcí. Dokážeme si ji však naordinovat sami a nepovažujeme za nezbytné přenášet kvůli tomu díl své suverenity na nadnárodní úroveň. Pokud jednou budeme vstupovat do eurozóny, považujeme za nejvhodnější vyvolat v této věci referendum, protože se výrazně mění podmínky od doby vstupu České republiky do Evropské unie.
Nedávno byl vládou schválen velmi důležitý dokument - Implementace Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti 2012 - 2020. Tato implementace nyní stanovuje konkrétní procesní pravidla, jak naplňovat jednotlivá opatření a strategie.
Tento dokument, který je v historii naší země skutečně unikátní, obsahuje více než 200 konkrétních bodů napříč všemi resorty. Jako příkladný ho oceňuje i OECD. Ostatně tato strategie také souvisí s tématem dnešního jednání – tedy podporou růstu a pracovních míst.
Mohl bych pokračovat dále. Občanským demokratům se podařilo prosadit do koaliční smlouvy 80 procent svého programu. Přesto je poctivé sdělit veřejnosti, že každé koaliční vládnutí s sebou nese nutnost kompromisu, který znamená průnik programů všech účastníků koalice. Tento kompromis je nevyhnutelnější zvláště v době zhoršených ekonomických podmínek, které ještě v loňském roce nebyly tak patrné.
Co se týká tématu podpory hospodářského růstu, musíme si uvědomit, v jakém postavení se dnes Česká republika nachází. Naše ekonomika je ve světovém měřítku relativně malá a extrémně otevřená. Z tohoto důvodu je náš růst velmi silně ovlivňován zahraniční poptávkou.
Tím chci říci jediné. Bez exportu, který dosáhl v loňském roce rekordní úrovně 3 biliónů korun, by v současné situaci nebylo hospodářského růstu v České republice. Domácí poptávka totiž ještě není dostatečně silná a vládní i soukromé investice jsou na tom vlivem obav z krize v eurozóně velmi podobně. Velkou výzvou je zejména diverzifikace exportu mimo Evropskou unii, kam v současnosti směřuje více než 80 % našeho exportu.
Stát ale samozřejmě může pomoci nejenom exportérům, ale i domácím investicím prostřednictvím evropských fondů. Musíme nastavit jiná pravidla pro čerpání těchto prostředků, která byla za vlád sociální demokracie nastavena velmi neefektivně ve 24 operačních programech. Do budoucna chceme velmi zúžit počet operačních programů na zhruba 5 – 6 a nastavit je tak, aby byly využitelné právě pro zvýšení konkurenceschopnosti naší země.
Tyto prostředky bychom měli především směřovat do podpory podnikatelských investic a do výstavby infrastruktury a pak především do oblasti výzkumu, vývoje a podpory inovací.
Kromě dopravní je klíčová také energetická infrastruktura. Zde musíme zkrátit povolovací procesy ideálně na 3 roky. Měli bychom v této oblasti centralizovat povolovací procesy, minimalizovat počet řízení, stanovit časové lhůty a zjednodušit pravidla pro povolovací dokumentaci.
Mezi lety 2013 až 2020 chceme využít 25 až 55 miliard korun z výnosu prodeje emisních povolenek na program energetických úspor v budovách. Jedna koruna investovaná do tohoto programu do podpory energetických úspor přinese 5 – 6 korun a přinese tak celkové investice 135 – 300 miliard korun. To se pozitivně promítne do tvorby pracovních míst ve stavebnictví.
Další důležitou změnou je vznik tzv. seed fondu, který by měl být spuštěn již letos v létě. Půjde o fond rizikového kapitálu využívající prostředky fondů Evropské unie. Projektem pro podporu inovativních podnikatelských projektů je program Inostart. Ten zjednoduší malým podnikatelům s inovativním nápadem přístup k úvěrům. Musíme také využít příležitosti, kterou je evropská směrnice o tzv. alternativních fondech a pokusit se vhodnými legislativními a exekutivními kroky přitáhnout některé z těchto alternativních fondů především v oblasti rizikového kapitálu také do České republiky, protože to by znamenalo silnou podporu inovativního podnikání v České republice.
Dále se chceme zaměřovat na snižování administrativní zátěže podnikání v České republice, která je stále enormní. Moje vláda zároveň bude bránit zvyšování přímých firemních daní a zdanění práce.
Podpora růstu se neobejde bez podpory vzdělávání. Proto prosazujeme daňové zvýhodnění firem, které spolupracují se středními a vysokými školami, pomáhají zlepšovat a inovovat obsah výuky a umožňují jejich studentům získat zkušenosti přímo v praxi. S praxí více propojíme i odborné školy. Chceme přitom změnit i přežitý systém učňovského školství změnou financování. Peníze nepůjdou na financování poloprázdných učilišť, ale budou nabídnuty zkušeným odborníkům, mistrům, kteří se budou individuálně věnovat několika učňům.
Nyní bych se rád zmínil o vytvoření prostoru pro vznik pracovních míst. Záměrně říkám vytvořením prostoru, a nikoli samotných pracovních míst. Jedině podnikatelský sektor totiž vytváří pracovní místa, která přinášejí ekonomickou přidanou hodnotu. Soukromí podnikatelé vytvářejí naši současnou i budoucí prosperitu.
Co se týká nezaměstnanosti, není na tom Česká republika v celoevropském kontextu zdaleka špatně. Je, jak jsem již řekl, pátá nejnižší v Evropské unii a meziročně klesá. Podle posledních dat z Eurostatu nezaměstnanost u nás v únoru klesla na 6,8 procenta, zatímco celoevropský průměr stoupl na 10,2 procenta.
Proč je na tom český pracovní trh v evropském srovnání nadprůměrně dobře? V podstatě ze dvou důvodů: jednak samozřejmě historickým vývojem, a jednak díky změnám na trhu práce v posledních několika letech, které jej učinily více flexibilním a motivujícím.
Nyní je již podpora investic směrována na rozdíl od dříve preferovaných montoven často se zahraničními zaměstnanci zejména do oblastí s vyšší přidanou hodnotou. Zde můžeme stavět na kvalitních technických vysokých školách či relativně slušných jazykových znalostech českých občanů. Například v roce 2011 jsme zaznamenali již přes 70 procent zahraničních projektů realizovaných v České republice v oblasti technologických center a center strategických služeb, čili v oborech s vysokou přidanou hodnotou.
Druhým důvodem této situace na českém trhu práce jsou vládní opatření na trhu práce, jejichž cílem je změnit motivace jeho jednotlivých účastníků. Musí být výhodnější vzít třeba na přechodnou dobu méně placené místo, než setrvávat v sociální síti. Chovat se tak, aby se aktivita při hledání nového místa vyplatila a pasivita byla penalizována. O tom, že tato opatření jsou funkčnější, než politika socialistických vlád svědčí i skutečnost, že tehdejší nemotivující pracovní trh vedl k vysoké nezaměstnanosti i v dobách vysokého ekonomického růstu.
Těch kroků, které byly od roku 2008 realizovány, jsou desítky. Od zpružnění kont pracovní doby, přes rozšíření možnosti dohod o provedení práce po odstupňování odstupného dle délky zaměstnání. Ostatně například v Dánsku bylo zapotřebí pro získání tříměsíčního odstupného odpracovat přes 18 let. U nás k tomu ještě do loňského roku stačilo přečkat pouze zkušební dobu.
Měli bychom pokračovat ve zpružňování pracovního trhu. Naším cílem je razantně zjednodušit zákoník práce, zavést možnost vyplatit se z výpovědní doby, podpořit práci na zkrácený úvazek, umožnit sdílení pracovních míst několika zaměstnanci či vytvořit lepší podmínky pro práci takzvaně „na zavolanou“.
I to nám pomůže udržet trend nízké nezaměstnanosti a především, a to chci skutečně podtrhnout, vypořádat se s následky demografických změn, které nás čekají. Často se totiž diskutuje v souvislosti se stárnutím populace pouze o důchodové či zdravotnické reformě. Tyto změny ale mají dopad například i na školství nebo právě na trh práce.
Závěrem bych chtěl říci, že nejen že dnes v řadě oblastí naplňujeme program Občanské demokratické strany, ale zároveň napravujeme přešlapování na místě za vlád sociální demokracie, které promeškaly vhodnější čas k zahájení strukturálních reforem. Proto je kritika sociální demokracie těchto změn licoměrná. Neměla odvahu se k nim přihlásit tehdy, když jí je doporučovali dokonce jejich vlastní experti, nemá odvahu se k nim přihlásit ani dnes.
Občanská demokratická strana půjde cestou odpovědnosti a rozumu, nikoli chaosu a populismu. Jsme stranou do pohody i do nečasu.
Děkuji za pozornost.
