27.04.2011 13:56:52
Nepřijetí paktu Euro plus nás do izolace nedostane
Vystoupení na 8. schůzi Senátu dne 27. 4. 2011
Hlavním tématem byla hospodářská politika. V rámci tohoto bodu se šéfové států a vlád zabývali hned několika oblastmi, implementací evropského semestru, paktem pro Euro plus, posílenou hospodářskou koordinací i stabilizačními mechanismy pro Eurozónu.
Nejvíce sledovaným tématem bylo schválení paktu Euro plus. Cílem paktu je posílení hospodářského pilíře Měnové unie, dosažení lepší koordinace hospodářských politik v Eurozóně a zvýšení konkurenceschopnosti členských států i Unie. Na unijní úrovni jsou stanoveny jen společné cíle a způsob měření jejich dosahování. Účastnící se státy musí pak samy předstoupit před ostatní s konkrétními závazky a opatřeními, které si určí na národní úrovni, ať je to konkrétní podoba důchodové reformy, změny v oblasti nákladů práce nebo třeba zavedení finanční ústavy.
Většina cílů a indikátorů, navrhovaných v paktu, není z pohledu vlády problematická a do značné míry odpovídá domácím reformním snahám.
Česká republika k paktu na březnové Evropské radě nicméně nepřistoupila spolu se Švédskem, Velkou Británií a Maďarskem. Vláda pro to měla řadu důvodů procedurálních i obsahových.
Z procedurálního hlediska bych na prvním místě rád jmenoval objektivní nedostatek času, který vláda měla k projednání tak závažného dokumentu, jakým je pak Euro plus. Opatření, přijímaná na jeho základě, spadají v drtivé většině do kompetence členských států, a mají-li podobu legislativních kroků, musí o nich rozhodovat národní parlamenty. Proto by nebylo korektní, pokud by vláda na evropské úrovni hlásila konkrétní závazky dříve, než je projedná s parlamentem, sociálními partnery, případně i dalšími aktéry.
Nepovažujeme za správné rozhodnout o přistoupení k paktu bez dostatečné vnitrostátní diskuse, která vzhledem k tomu, že mezi obdržením finální verze paktu a Evropskou radou bylo pouhých 10 dnů, opravdu nebyla v tomto velice krátkém časovém úseku možná.
K opatrnosti při posuzování paktu však vládu vedla rovněž celá řada obsahových důvodů. Zejména bych rád znovu podtrhl, že za nejlepší příspěvek pro konkurenceschopnost považujeme opravdu funkční vnitřní trh. Proto jsme také na Evropské radě podpořili dopis 9 států, tzn. Spojeného království, Nizozemska, Švédska, Dánska, Finska, Estonska, Polska, Litvy a Lotyšska k hospodářskému růstu. Opatření v dalších oblastech by měla mít pouze podpůrný a doplňkový charakter.
Problém máme i s tím, že pakt zmiňuje koordinaci daňových politik a otevírá cestu k možné budoucí harmonizaci daní. Harmonizace v této oblasti je pro Českou republiku těžko přijatelná. Znamenala by nejen významný zásah do výlučných kompetencí státu, ale navrhovaný společný základ daně z příjmů právnických osob by také způsobil značný výpadek příjmů státního rozpočtu.
Rovněž těžko přijatelné je navazující konsolidace daňových základů, navrhovaná Evropskou unií, která by s největší pravděpodobností v budoucnu vedla i k postupné harmonizaci sazeb korporátní daně. Tím bychom přišli o naši podstatnou komparativní výhodu. Navíc odstranění daňové konkurence mezi členskými státy nepovažuji za krok, prospívající jejich konkurenceschopnosti.
Současně se domnívám, že je třeba se soustředit na celkové efektivní zdanění práce včetně jejích vedlejších nákladů, a nikoli pouze na jeden jeho element, v tomto případě korporátní daň.
Dalším faktorem, proč se Česká republika k paktu nepřipojila, je nutnost akceptovat jej jako celek a nemožnost přistoupit pouze k některým jeho cílům, které by vláda jinak mohla podpořit. Nejasný však především zůstává samotný právní základ paktu a postavení unijních institucí. Obecně platí, že instituce mohou jednat jen tehdy, pokud jim to umožňuje primární právo EU. Pakt má však ryze politickou povahu a neopírá se o žádný článek smluv. Přesto se v něm mluví o roli Evropské komise a zapojení Evropského parlamentu, což je každopádně velmi nestandardní. Fakticky si zde skupina států rezervuje činnost Evropské komise pro své ujednání, uzavřené mimo systém unijního práva.
Abych použil konkrétního příkladu, představme si situaci, že by se třeba Česká republika dohodla se Slovenskem, Francií a některou další zemí o paktu o jaderné energii a uložila komisi, tato skupina, aby monitorovala jeho plnění. Čili malá skupina nebo skupina států úkoluje mimo unijní právo komisi.
Vzhledem k tomu, že závazky států podle paktu budou součástí národních programů reforem v rámci strategie Evropa 2020, je třeba velké ostražitosti. Strategie a spolu s ní i programy reforem budou v budoucnu provázány se strukturálními fondy. Je možné, že peníze z kohezní politiky budeme dostávat podle toho, jak naplňujeme strategii Evropa 2020. I z tohoto hlediska musíme důkladně zvažovat její faktické nepřímé rozšiřování o další oblasti prostřednictvím paktu.
Evropská komise bude mít mj. možnost ukládat státům doporučení, jak správně pakt realizovat. S ohledem na možné propojení těchto doporučení se získáváním prostředků z kohezní politiky musíme být velmi opatrní.
Nicméně,a to bych rád zdůraznil, možnost přistoupit k paktu v budoucnu zůstává pro Českou republiku otevřena, což nám nechává prostor na seriózní zhodnocení jeho fungování a přínosu pro Českou republiku. Tím, že jsme se nepřipojili nyní, nám rozhodně nevznikají žádné ekonomické či politické nebo nějaké jiné škody. Ani nehrozí, že bychom se kvůli paktu dostali do izolace nebo se nemohli zúčastnit nějakých důležitých jednání.
Mimochodem co se týče paktu, počítá se jednou za rok s krátkou schůzkou členských zemí, která proběhne po skončení jarní Evropské rady, a na této schůzce se počítá s tím, že si hlavy států sdělí, jak naplňují své závazky, a vzájemně si je ohodnotí.
Z prvních ohlášených závazků účastníků paktu mám pocit, že navzdory vzletným proklamacím se ani jeho nejhorlivější zastánci nevybičovali k takovým krokům, s nimiž by už před přijetím paktu nepočítali. To mne jen utvrzuje ve správnosti naší opatrné pozice.
Z dalších ekonomických témat Evropská rada rozhodla o parametrech Evropského stabilizačního mechanismu. V souvislosti s tím také Evropská rada schválila změnu smluv, tzn. čl. 136 smlouvy o fungování EU, ačkoli právním základem evropského stabilizačního mechanismu nebude evropské právo, ale samostatná mezinárodní smlouva.
Evropský stabilizační mechanismus bude mít na řešení problémů zadlužených zemí eurozóny k dispozici efektivně až 500 miliard euro, a to s nejvyšším možným ratingem AAA. Úvěry proto budou levnější, i když pro Českou republiku v současné době není přijetí eura aktuální otázkou, stabilita Eurozóny je pro nás důležitá vzhledem k extrémní ekonomické provázanosti s Eurozónou.
Vláda proto podpořila vznik tohoto mechanismu. Je třeba ovšem říci, že při případném přistoupení k euru bychom se museli stát součástí i tohoto evropského mechanismu a museli bychom zaplatit přes 20 miliard korun v hotovosti a dalších 180 miliard korun zajistit formou záruk. Já prosím, aby tato čísla nezapadla, dohromady je to téměř 200 miliard korun záruka a hotovosti jako cena za přistoupení k euro. Znovu opakuji, prosím, aby tato čísla opravdu nezapadla.
Toto připojení k evropskému stabilizačnímu mechanismu by bylo spojené se vstupem do Eurozóny, byť nikoli právně, ale pouze politicky, to je politickým tlakem na to, aby nový stát Eurozóny musel vstoupit i do evropského stabilizačního mechanismu.
V rámci diskuse o ekonomických tématech Evropská rada dále přivítala pokrok v přípravě a projednání balíčku šesti legislativních návrhů pro ekonomické řízení a podpořila jejich následné projednání v Evropském parlamentu.
Že tato jednání nebudou jednoduchá, je patrné z posledních zpráv, podle nichž Evropský parlament uplatní velké množství pozměňovacích návrhů. Závěry Evropské rady dále zmiňují otázku možnosti zavedení finanční transakční daně. To je pro českou vládu a také pro českou ekonomiku silně problematické, neboť takový krok nemůže přispět konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Na jednání jsme proto navrhli kompromisní znění, které debatu o finanční transakční dani váže na její globální prosazení. Toto znění se podařilo prosadit a text závěru jej odráží.
Co se týče zahraničně politických témat, Evropská rada znovu potvrdila svou připravenost významným způsobem přispět k plnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1970 a 1973. Evropská rada vyjádřila odhodlání zapojit se jak do řešení humanitární krize v Libyi, tak do procesu vnitřního dialogu a usmíření.
V otázce unijní reakce na vývoj v zemích jižního Středomoří se do textů závěrů v ČR spolu s několika dalšími státy podařilo prosadit důležité změny. Evropská unie nejprve provede důkladnou inventuru stávajících programů na pomoc zemím jižního Středomoří, které lze možná využívat efektivněji než doposud. Strop pro aktivity Evropské investiční banky v této oblasti se zvedne o 1 miliardu eur, ale aktivity v oblasti na východ od hranic EU tím nebudou dotčeny. Ačkoli se logicky v těchto dnech intenzivně EU zabývá jižním sousedstvím, na východní část sousedské politiky nelze zapomínat.
Z textu byla odstraněna pasáž o znovuinvestování prostředků z předchozích operací Evropské investiční banky právě do aktivity v jižním Středomoří, což opět nevychýlí rovnováhu na úkor východního partnerství.
Problematika migrace se bude posuzovat globálně. Evropská rada zdůraznila význam podmíněnosti pomoci a prohlubování partnerství na základě konkrétního pokroku v příslušných zemích. Evropská rada také vyjádřila solidaritu Japonsku a připravenost pomoci, bude-li požádána. Diskuse se soustředila především na aspekty jaderné energetiky, kdy se České republice a podobně smýšlejícím státům podařilo uhájit střízlivý a zodpovědný přístup.
Závěry potvrzují, že energetický mix je plně v kompetenci členských států. Co nejdříve budou vypracovány parametry zátěžových testů jaderných elektráren. Zátěžové testy budou provedeny a vyhodnoceny nezávislými národními úřady, tzn. národními regulátory, které o výsledcích budou informovat Evropskou komisi, své protějšky v ostatních zemích a samozřejmě veřejnost. Evropská rada vyhodnotí průběh a výsledky testů do konce letošního roku.
Zde jsme spolupracovali se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, a výsledek jednání Evropské rady je pro Českou republiku přijatelný. Samozřejmě při vědomí toho, že jde o výsledek kompromisu.
Dámy a pánové, to byly tři základní okruhy, kterými se zabývala poslední Evropská rada. Já vám děkuji za pozornost.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
