českého státu. Jeden z asi 50 problémů, nepopsaných nedefinovaných striktně dnešní českou ústavou.

Nejen v preambuli dnes platné Ústavy ČR se definuje český stát jako demokratický. Občané si mají být rovni ve svých právech. Tedy všichni občané – patrně. Právo účastnit se politické soutěže nemůže být proto omezeno – nemělo by býti omezeno tak, aby se někomu toto právo upíralo. Článek 21 Listiny základních práv a svobod.

Když na podzim roku 1992 vymysleli (vymyslelo několik málo osob bez jakékoli diskuse s občany ČR; ta ještě neexistovala) v dodnes platné ústavě, článek 5, nemůžeme my dnes za to, že demokracie se tímto, občanům Česka velmi málo známým článkem dnešní ústavy – smrskla na soutěž politických stran.

Proto tvrdím, že v České republice dodnes neexistuje demokracie, žijeme ve státním režimu partajokracie.

Zhruba 250 stran (viz příslušné usnesení PS P ČR v květnu každého roku k účetním závěrkám hospodaření politických stan), které mají dohromady asi 170 000 členů, se podílí rozhodujícím způsobem na chodu této země. Voličů je ale 8 500 000. Jde o partajokracii jak vyšitou a v komentářích k ústavě, které nyní vyšly v objemných foliantech a i Váš dr. Rychetský se na nich podílel – k tomuto článku jediná větička o partajokracii není. Jsou to jenom právnické slinty, které zamlžují podstatu článku 5 současné ústavy.

Je zde partajokracie nikoli demokracie. To je to moje tvrzení, které si mohu dovolit – podle §72, odst.1, písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Já toto tvrdím.

Protože jsem byl členem několika polistopadových politických stran, samozřejmě patřím k těm málo lidem v naší zemi, kteří vědí, že bez realizace praktické, tohoto článku – se nebudu moci už nikdy sám účastnit oné soutěže, která definuje politický režim českého státu (i u senátu je pak příslušná povinnost). Proto jsem si okamžitě po odchodu z tehdejší vládní strany založil stranu svoji, byla MV ČR zaregistrována v roce 2004.

Realizace článku 5 ústavy, mi tak umožnila kandidovat do všech typů voleb, které v republice byly a jsou (obec, kraj, sněmovna, parlament EU a do senátu jsem kandidoval už 4x, vše dohledatelné na www.volby.cz, který vede jeden z ústředních orgánů státní správy – ČSÚ). Když Bůh dá, budu do senátu kandidovat příští rok po páté – a nebudu se nikoho muset doprošovat, nebudu se nikoho muset na něco ptát či žádat o svolení – PROTOŽE NAPLŇUJI BEZE ZBYTKU ČLÁNEK 5 DNEŠNÍ ÚSTAVY.

Protože v historii lidstva samozřejmě, ulice vládne, vládla a bude vždy vládnout, JESTLI SE TO DNEŠNÍ SVĚTOVÉ MAFII LIBÍ NEBO NELÍBÍ (jen je podstatné zdali na ni přijde sto lidí anebo tři čtvrtě milionu, jako kdysi na Letnou), lid v Česku si vymínil přímou volbu presidenta České republiky.

Konala se zatím jenom jedna takováto volba v historii ČSR či ČR, jak víte.

Proto také velmi málo lidí (ani já tehdá před pěti lety) nebylo schopno pochopit – docenit, domyslet diskriminační omezení pro většinu občanů České republiky, kterým je § 21 zákona o volbě presidenta ČR (275/2012 Sb.) v požadavku – k podání návrhu na registraci kandidáta do presidentských voleb – připojit petici podepsanou 50 000 občany oprávněnými volit presidenta ČR. Tedy Vy, soudci Ústavního soudu posoudíte to, zdali jest možno i dnes podat stížnost na tento jeden jediný řádek v citovaném zákoně. Diskriminační řádek, vylučující možnost účastnit se této volby drtivé většině občanů – voličů starších 40 let, České republiky. Abyste tomu rozuměli ještě jasněji – je to obdobné s tím, že když chceme kandidovat do senátu, sněmovny či parlamentu EU – musíme vysolit státu kauci příslušnou – ta je zatím v tisících korunách – zde si ovšem u presidenta někdo vymyslel – degenerovaný český parlament – nepřímou kauci za účast ve volbách - v řádech miliónů korun.