Budu-li však vyzván, dá-li mi bůh ještě času na této zemi, slibuji, že připojím i já text na téma definice národů, připojím pro nekonečné skeptiky (jak zní ta otázka pro nekonečné skeptiky, kteří nikdy diskusi nechtějí ukončit, ale stále se budou točit dokola, v jedné rovině, protože vědí, že: de omnibus est dubitandum?), věty osvětlující pro chápavé a nepředpojaté, že pragmatické, fysické rozdíly mezi národy existují, vyvíjely se po uplynulých tisíc let, u některých národů déle. Ukážu neútržkovitě, že rozdíly mezi Američanem a obyvatelem Čadu nejsou a nemohou být důvodem je zpochybňovat.
K té nekončící diskusi skeptiků a profesionálních šťouralů (a to nejenom samozřejmě na téma – co to je národ?), musím opsat i já (tak jak jsem již napsal ve své knize – že vše podstatné již napsáno bylo) několik řádek z Goetha 5/: Otázka, kterou uložil president pro dnešní zasedání, zněla: „Zda krásnému umění přinesla více užitku původnost nebo napodobení.“ Byl to opravdu šťastný nápad. Když totiž od sebe oddělíme alternativy, dané otázkou, můžeme o tomto problému diskutovat sto let (a – pochopitelně, dodávám – nikam se nedobéřeme).
Po tisíci uplynulých letech máme právě my to štěstí či neštěstí vidět Zemi osídlenou desítkami větších či menších skupin lidí různých národů, jejichž poznání a uznání by mělo přispívat rozumnému člověku ke štěstí a spokojenosti v jeho životním údělu.
Globalistika nemůže nepracovat s pojmem národ. Nakonec střípky, které vyberu v části třetí - věřím vybrané z onoho vrcholku pyramidy našeho tématu vědění, se mu nemohou vyhnout.
Svět je více než víme – to neznamená, že si nemůžeme dovolit individuální tvrzení. Jak pak dosíci pravdy a spravedlnosti ještě na tomto světě, uvedu v části Řešení.
Musíme se pokusit o generalizaci, abychom nalezli řešení.
Filosof však nenechá jen tak někoho cokoli říkat – tvrdit – zeptá se: a co to je vlastně ten problém, co má znamenat řešení – natož tak – vyřešení problému. Nechme samozřejmě skeptikům jejich právo tvrdit cokoli, po dvou tisíci létech to o nich jistě víme, zároveň ale víme – abychom se netočili v diskusi pořád dokola v jednom kruhu, v jednom kolečku, jako kočka za svým ocasem, víme, že skeptikové nemají proč tvrdit, že poznání neexistuje.
Dvě skupiny lidí na dvou různých březích jedné řeky žijících kolmo proti sobě – mají problém, když spolu chtějí lépe komunikovat, obchodovat, žít vstřícněji jeden s druhým – mají problém; lidstvo tento problém vyřešilo. Vyřešilo tím, že se naučilo stavět mosty. Muž a žena už možná pět set let, po uzavření společného sňatku se často dostávají – i díky své vině – oboustranné – do problému – přestože se milujíc vzali – nemohou spolu po bližším seznámení dále žít – mají společný problém. Dějiny posledních staletí nás naučili a dennodenně se o tom v českém prostoru přesvědčujeme, že lidé tento problém vyřešili. Našli institut rozvodu. Mnozí bývalí manželé se po něm už nikdy nestřetnou, kdysi milující se pár lidí, se už nikdy po rozvodu neuvidí. Těchto příkladů – vyřešení problému, každý nasbírá nepočítaně, nebudeme zde opakovat tudíž známé příklady problémů, které v historii lidstva existovaly a existují a proto tisíc dalších příkladů toho, co je problém a co je jeho řešení, zde už nebudeme rozepisovati.
5/ Johan Wolfgang v. Goethe: Italská cesta, Odeon, Praha, 1982, p. 56.