Domnívám se, že zločinci, kteří sedí v dnešním parlamentu toto věděli – přesto – protože čl. 54 odst. 2/ ústavy, je úplně volný a nijak nedefinuje podmínky přihlášek kandidátů na presidenta – přesto si mohli dovolit vsunout podmínku 50 000 podpisů pro kandidáty na presidenta – a tak všechny nás nemajetné z této volby vyřadili.
Pokud bude tato podmínka platit i nadále – ne, že jenom vyřadili jednorázově.
Při nevyřazení této podmínky, bude platit naše diskriminace, diskriminace nemajetných – stále.
Pokud se Ústavní soud nebude zabývat mou stížností – kdo v této zemi posoudí omezení mých, našich ústavních práv (viz výše). President je ústavní činitel a já se jím nemohu stát právě proto, že ÚS připustil, aby existovalo toto omezení (50 000 podpisů jako podmínka ke kandidatuře) a tím následné porušení mých, našich ústavních práv. Nejde přece jen o mě – jde o všechny občany, kteří se – kvůli této podmínce, tak jako já těchto voleb účastnit nebudou (a já Vám některé mohu jmenovat), protože nemohou, nemají peníze tak jako já, na získání podpisů nutných k připuštění na startovací čáru tohoto typu diskriminačních voleb. Není touto podmínkou zaveden neústavní nedemokratický princip těchto voleb? Domnívám se dokonce, že by Ústavní soud neměl čekat, až ho vyzve právní laik z řad občanů, ale měl by snad činit sám, i když pro to možná neexistuje žádný důvod v zákonech. Logika musí být nad právem, když je ono nelogické (protiústavní). Jde o téma jak volit nejvyššího ústavního činitele země přímou volbou, nevím o žádném jiném soudu v ČR, který by měl kompetence v této věci rozhodnout.
Možná se bláhově jen já domnívám, že Ústavní soud je zde (placen z peněz daňových poplatníků) také proto, aby hlídal správnost, ale i rozumnost, věcnost a hlavně logičnost ústavních zákonů a práv, která se týkají občana v jeho vztahu k ústavnímu pořádku této země. Jakákoli diskriminace ve vztahu k jeho ústavním právům (několikrát jsem v tomto textu sdělil – že povinnosti občana vůči tomuto státu si plním bezezbytku) je nepřípustná. Pokud chce stát omezit kandidáty na presidenta, nechť je omezuje věcmi spjatými s touto funkcí, tj. zkušenostmi podpořeným věkem, dosaženým vzděláním, bezúhonností, neexistencí oprávněných námitek zpochybňujících důvěryhodnost kandidáta, atd.,
ale nikoli jeho majetkem. Požadovat od kandidátů nepřímo peníze za možnost připuštění k soutěži o presidentský post nás zavádí o 2000 let zpět, kdy za starověkého Říma měl pravdu ten, kdo měl majetek. Myslím, že jestli ÚS omezení kandidatury jen pro vyvolené (ti jsou schopni si získat 50 000 podpisů) neodmítne, hlásí se k tomu, že si nemajetných lidí neváží a proto je z této kandidatury a priori vylučuje.
Proto napadám i dnes (patrně v nesouladu s § 73, odst. 3/, zákona o Ústavním soudu) podmínku kandidatury v § 5 zákona o volbě presidenta republiky (275/2012 Sb.). Ten nesoulad se ovšem snažím vysvětlit výše. Při schvalování Vašeho zákona 182 v roce 1993, neměly zákonodárci páru o tom, že může nastat problém, se kterým se dnešní znění celého § 72 (zák. č. 182/1993 Sb.) z hlediska termínů podání stížnosti, vůbec neumí popasovat.
Jako stěžovatel, navrhovatel, účastník řízení před ÚS využívám tímto i § 71d, odst. 1/ zák. č. 182/1993 Sb., vzhledem k tomu, že by bylo demokratické a nediskriminační, umožnit řádnou demokratickou volbu, již v nadcházejících presidentských volbách – na počátku roku 2018.
Hlavně se nesmíte vylekat z toho, že zrušením diskriminace – 50 000 peticí, bude navrženo do presidentské volby hned tisíc kandidátů.
Nebude.
Jistě by jich bylo víc, než tomu bude příští rok, ale obava z příliš nadměrného počtu kandidátů je iracionální a vykonstruovaná. Další argumenty na podporu i tohoto mého tvrzení budu snad moci projevit při veřejném slyšení před Vašim soudem, když Bůh dá.
