Někdo si řekne, že první díl Prezidentského povídání vyšel nedávno a nic podstatného se až tak nestalo, i když každý, den, co den i hodinu a minutu se něco děje, a není třeba informace opakovat. Mým záměrem však není něco opakovat. O kandidátech na funkci prezidenta ČR v historicky první přímé volbě, kdy si „svého“ prezidenta zvolí sami občané ČR, se bude samozřejmě psát. Domnívám se, že je třeba věnovat pár slov tomu, kdo bude ve „své“ funkci prezidenta končit - V. Klausovi.
V. Klaus byl ve funkci, jak dovoluje ústava ČR, dvě funkční období, 2 - krát 5 let a „hradní stolec“ tak obsadil na pro někoho dlouhých, pro něj a jeho věrné zřejmě krátké období 10 let. Na margo mandát V. Klause ve funkci prezidenta ČR byla napsáno spousta textů, hodnocení, soudů a myšlenek, sám jich snad ještě více napsal on sám. Myslím si však, že přes jeho aktivistický přístup k řešení problémů nejen domácích, ale i zahraničních, velice často jdoucích za hranu pozice vymezené mu Ústavou ČR, byla mírná převaha na straně pozitiv. Svědčí o tom např. skutečnost, že dlouhodobě obsazoval první příčku žebříčku popularity českých politiků.
Dal (nebo vrátil?) funkci prezidenta ČR vážnost, kterou by si zasloužila. Zde se mu poněkud více dařilo směrem k řešení domácích problémů českého politického dvorečku, zejména když byla jeho „matka strana“ ODS v problémech nebo vláda, jíž předsedala v koaličních slepencích, nevěděla kudy kam. Osvědčili se mu jeho spanilé jízdy za „svými věrnými poddanými“, občany ČR, do jednotlivých regionů a míst republiky. Dokonce zde, krom vyprávěnek ve vzpomínkách místních, zanechával i specifický rukopis svůj či první dámy. Např. po jedné z jeho návštěv na Mostecku je osazen hrad Hněvín pamětní deskou a jedna z vinic místního vinaře I. Váni, člena ODS, nese jméno Lívie. Dokonce již plodí „košer vína“ z tzv. pozdního sběru. Leč, v závěru „svého“ prezidentského mandátu převážila negativa, zejména směrem mimo naši republiku. Výrazně vyhřezly jeho dlouhodobě zastávané negativní názory na Evropskou unii, proti měnové unii, problémy globálního oteplování, které byly a jsou v příkrém rozporu s názory řady odborníků na tuto problematiku. Až okatě začal stranit tzv. ruské kartě, díky čemuž je téměř skoro jasné, kdo dostane „zelenou kartu“ na dostavbu Temelínu. Ovšem drobné excesy šlo zaznamenat i směrem k domácímu dění. Nedokázal plně dodržet své sliby směrem k udělování milostí prezidenta. Sice jejich počet poklesl, ale zvýšil se počet těch, značně kontroverzních, zavdávajících podezření o protekcionismu, a že jsou milosti udělovány tzv. lidem ideově spojeným, ať s Hradem či „jeho“ bývalou či „současnou“ ODS. Pro mě poněkud nepochopitelně brojil i proti některým zákonům, které měly šanci poněkud pročistit politické klima a vrátit důvěru občanů v politiku i politiky. Např. se skepticky a značně kriticky stavěl a staví k přímé volbě prezidenta, přičemž mu vlastně dává možnost pro případné kandidování do této funkce, vydrží-li mu alespoň současný stav preferencí popularity a samozřejmě zdraví. Touha po tom být na výsluní politiky, ta mu evidentně nechybí a zřejmě mu neodejde ani po pěti letech „prezidentské abstinence“.
Ano, jedinou jistinou přímé volby prezidenta ČR na začátku roku 2013 je skutečnost, že současný prezident ČR prof. Václav Klaus ve své misi na Pražském hradu končí. Spekuluje se o tom, jaké že budou jeho další kroky, jaký bude předpokládaný osud V. Klause po ukončení mandátu prezidenta ČR?
Vedle této „nejistoty“ provázející zmíněnou jistinu se však rýsuje hned několik jistot. Nepochybně hlavní je, že V. Klaus se nechce jen tak lehce a snadno odebrat do „politického důchodu“, odejít do ústraní, prostě odejít z politiky a ze středu zájmu sdělovacích prostředků a veřejnosti. To by bylo, jakoby jste vypustili rybičkám vodu z akvária nebo jim přinejmenším vypnuli kompresor s dodávkou životadárného vzduchu, taky by lekli, resp. lekl.
Co by se tedy kolem či s V. Klausem mohlo po odchodu z Hradu dít? Z politiky určitě neodejde, nanejvýše si dá nějaký kraťoučký oraz a nadechne se k náporu. Spekuluje se např. o nějakém vědeckém či školních ústavu, kde by mohly vznikat, zrát a plodit se myšlenky v duchu jeho „učení a idejí“. Leccos si v tomto smyslu dokázal za pomoci svých věrných a spojenců „šéfovat“ a nabízí se hned několik variant, buď samostatných nebo přes aktivity jeho syna. Nějaké takové zařízení s jeho rukopisem bude jaksi určitě i za současného fungování jeho dalších záměrů nutných pro aktivnější pozice v politice.
Zatím je systém vstupu do politiky nastaven tak, (někdy by se slušelo říci bohužel a škoda, že to tak je a jinak zatím nejde), že je třeba podstoupit politickou soutěž prostřednictvím politických stran nebo „zájmových“ uskupení, tzv. nezávislých (závislých) kandidátů. Druhá možnost by se V. Klausovi poněkud eklovala, a tak zůstává možnost první – politická strana. Zde jsou opět minimálně dvě možnosti, buď si založit stranu novou, k obrazu svému, a i zde se již cosi začalo přes třetí osoby dít. Anebo vyslyšet přání stále početné grupy uvnitř ODS samotné a slavně se vrátit do lůna „své matky strany“ a modelovat ji opět k obrazu „svému“ a vyhraněně pravicových ideálů, které nejen z jeho pohledu v průběhu času a v poměřování s realitou české politické scény ODS opustila.
Ať bude vývoj tímto směrem jakýkoliv, není zatím při současném rozložení politických sil v ČR reálné, že by nějaký etablovaný nebo nějaký nový politický subjekt vyhrál volby do PS PČR s nadpolovičním volebním výsledkem a mohl si dělat, co chce z pohledu svého volebního a politického programu. Malé odbočení: „touhy „jakéhosi“ politického hnutí (nebo již strany?) ze severu Čech, resp. z Mostecka či přímo z Mostu – Severočeši.cz jsou opravdu jen touhami místních ambiciózních „družstevních svazáků“ a otce zakladatele podnikatele, který šel bojovat s korupcí způsobem, že si tuto korupci prostě koupil.“ Proto se již před volbami musí rozhlížet po potencionálních spojencích, s nimiž by zvládl vstup do exekutivy, mohl sestavovat vládu a vládnout ČR někdy jako v současném případě dlouhé čtyři roky. Pro V. Klause (nespekulujme, že půjde přímo o ODS) se nabízí opět několik možností, minimálně tři. Spojit se s programově bližšími „zbytky“ z pravicových subjektů typu TOP 09, LIDEM nebo někým dalším, kdo by případně uspěl, což lze opět přepokládat, protože i když „podnikatelský politický projekt“ VV zklamal a „proflákl“ se, nelze nespoléhat na opakované pomýlení tzv. zklamané a nerozhodnuté, volící nebo dosud nevolící občanské většiny, že svou chybu nezopakuje. Lze si též vzpomenout na kdysi úspěšný model tzv. opoziční smlouvy, kde se potvrdilo ledví značné části ČSSD, které dosud v jejím lůně přežívá, a jít touto cestou. Nebo vyslyšet jinou část současné ODS či potenciál nové strany k tomuto účelu vytvořené a pokusit se jít na kartu tzv. velké koalice. To však nese jedno velké úskalí. V podmínkách české politické scény se v jejím celém polistopadovém období potvrdilo, že v takovýchto podmínkách absentuje ochota zainteresovaných politických subjektů, resp. neumění jejich čelných představitelů komunikovat, dělat potřebné a v zájmu prosperity ČR politické kompromisy a v jejich duchu zvládat osvětu vůči své členské základně a elektorátu sympatizantů a „základnímu kmenu“ voličů.
V. Klaus i ODS si však ozkoušeli ještě jeden model na úrovni obcí, měst, krajů a dokonce i na centrální úrovni v případě voleb prezidenta ČR oběma komorami PČR nebo u ad hoc případů v rámci legislativního procesu. Někdy tak mistrně, že to vlastně zachytilo jen pozorné oko a mysl jen některých lidí zevnitř KSČM a ODS nebo „parlamentní matematici“, kteří si dokázali spočítat, že dvě a dvě jsou čtyři, a ne tři. Z této zkušenosti si mohl V. Klaus i další představitelé „skutečné autentické pravice“ odnést poznání, že potřebuje-li se někdo na české politické scéně, a to často až bytostně osobně, nejsou to ODS a ČSSD, ale ODS a KSČM. A to i přesto, nebo právě proto, že jsou vybaveny protichůdnými, obsahově neslučitelnými volebními i politickými programy. Jak ODS, tak i KSČM jde v podstatě, zejména nyní při současném stavu volebních preferencí a stavu exekutivy na úrovni krajů, měst a obcí a zejména Senátu PČR o to, aby se pozice ČSSD oslabila, protože oba protichůdné politické subjekty z takovýchto ztrát na účtu ČSSD tyjí a profitují. Nejhorší je, že se v jejich jednotlivých patrech organizační struktury i v mimostranickém zastoupení pohybují, byť v protichůdném, ideově-politickém nastavení mentálně a charakterově podobní funkcionáři, přestavitelé, zástupci, prostě „šíbři“, kterým není proti srsti slevit ze svých ideových i „morálních zásad“, když z toho bude jejich osobní či skupinový profit. I toto může být plus pro restart V. Klause v jeho snahách ustát svou pozici na výsluní české politické scény a neodejít do ústraní. Tak co, ateisté, začneme se modlit?
Vlastimil Balín, jednatel OMMO, Most
