Na úvod zatím posledního dílu „Prezidentského povídání III.“ jsem konstatoval, že mezi předchozími díly uběhla poněkud delší pauza. Na díl další, v pořadí to čtvrtý jsem nechal pauzu ještě delší. Bylo potřeba více pročistit „kalící se vody“ přímé volby prezidenta ČR. Nejen z pohledu samotných menších či větších odvážlivců jít s kůží na trh a podstoupit tento historicky první test – být občany ČR v přímé volbě zvolen do funkce prezidenta a zapsat se minimálně touto skutečností do historie. Jaký bude nakonec zápis do historie, do českých dějin po volbě samotné a zejména skončení mandátu za pět let, na to odpoví až samotné pětileté období a práce zvolené osoby na Pražském hradu. Třetí díl měl podtitul – jak a k čemu se modlit? Díl čtvrtý by se mohl honosit podtitulem – s čím se bude kšeftovat? (za co je jasné za podporu pro toho „svého“ kandidáta od těch, kteří se chlubí hráčskou pozicí na politické scéně a přesto „svého“ kandidáta nestaví).
Kandidáti se tak nějak vykrystalizovali. Odpadl jeden z možných žhavých kandidátů Jan Švejnar, který již absolvoval a vůbec ne neúspěšný test při posledních prezidentských volbách oběma komorami českého parlamentu. Nakonec u něj zřejmě zvítězil zdravý rozum a správně usoudil, že není třeba utrácet zbytečně kredit v tradiční české mediální štvanici, kdy se občanům tak nějak dopředu dává najevo, jak se mají zachovat, protože je to vše stejně dávno dané. Udělal tak radost některým „rusofilům“, kteří upozorňovali na jeho údajné napojení na USA a finanční a jiné lobby z těchto končin. Radost ovšem neudělal v táboře regionálního hnutí Severočeši.cz z Ústeckého kraje, kde museli, a zřejmě velice neradi, ukončit svou jízdu mediálního zviditelňování se na úkor osoby J. Švejnara a přestat tvrdit, že je jejich kandidátem pro přímou volbu prezidenta, a že jim to v jejich sídle osobně sdělil. Myslím, že se z nich za tyto lži ani nikdo nezastydí, konečně jako za jiné, které vypustili, vypouštějí a budou vypouštět.
Odpadl i veřejností, zejména tou vnitrostranickou, v KSČM, dlouho očekávaný stranický kandidát KSČM. Fabulování kolem prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka utnul sám současný europoslanec, když kandidaturu na jednání VV ÚV KSČM ve čtvrtek 25. 10. 2012 odmítl. Kouzelné je zdůvodnění připravené PR úsekem této strany – prý aby se netříštily síly na levici. Skutečně dojemné, hnedle by se jeden rozplakal, kdyby neznal dlouhodobé pozadí vztahů právě v této části české levice. Ale budiž, proti gustu žádný dyšputát! Vždyť tím si vedení KSČM otevřelo prostor pro svůj tradičně vysoký a hluboký prodejní (ý) (nečíst korupční…) potenciál.
Takže zřejmě lze očekávat, že do volebního klání půjdou (dle dosavadních volebních preferencí):
Jan Fischer, údajně nezávislý kandidát (kandidující na 50 000 podpisů pod peticí ke své kandidatuře, údajně jich má téměř 100 000.
Miloš Zeman, kandidát Strany práv občanů - Zemanovci mající podporu potřebného počtu senátorů, a též více jak 50 000 podpisů, přitom lze využít jen jeden z těchto způsobů a nelze je nijak kombinovat, což sebou nese riziko, že při zvolení kandidatury na počet podpisů, nebude-li jich 50 000 po kontrole jejich pravosti dle zákona, tak by se kandidatura nekonala,
Jiří Dienstbier, první z tzv. stranických kandidátů kandidující za ČSSD, rovněž on má potřebný počet podpisů pod peticí a navíc dvojnásobně naplňuje další podmínku, protože má potřebný počet podpisů poslanců i senátorů.
Karel Schwarzenberg, další stranický kandidát TOP 09, jde jen s podporou zákonodárců, podpisy nesháněl, zřejmě proto, že by to bylo příliš snadné, neb by mu je určitě dávali občané z jeho restituovaných území i nostalgici po království českém a šlechtickém stavu příliš ochotně a mohlo by to vzbudit přílišné podezření kontrolních orgánů a kandidaturu zhatit.
Přemysl Sobotka, další tzv. stranický kandidát za ODS, ten však spolehl jen na podporu zákonodárců ODS a podpisy nesháněl. Okořenil svůj postoj pro něj typickým vyjádřením, že on nechce na rozdíl od dalších kandidátů veřejnost mást nějakou nestranickostí, všichni jsou prý stranickými kandidáty (kam ten liberecký občan na ty „vejšplechty“ chodí…).
Vladimír Dlouhý, tentokráte další z řady tzv. nezávislých kandidátů, disponuje více jak 50 000 podpisy občanů a jako jediný si je sám doslova a prý skoro všechny (o čemž se dá s úspěchem pochybovat) vyběhal.
Jana Bobošíková (zvaná BoBo), další stranický, pardon, abych nebyl nařčen z neuznávání a neuctívání rovných šancí – kandidátka Suverenity - pro jistotu její - Jany Bobošíkové, i ona sesbírala se svým „Bobobusem“ a Janou Volfovou potřebných, též údajně více než 50 000 podpisů, a i ji zřejmě nemají žádní poslanci či senátoři natolik rádi, aby ji obšťastnili svými podpisy.
Táňa Fischerová, další nezávislá kandidátka, ta zatím ještě se svými spolupracovníky zápolí se získáváním potřebného počtu podpisů pod petici k volbě prezidenta ČR.
Vladimír Franz, zřejmě nejexotičtější mezi nejen nezávislými kandidáty, pozornost snad vzbudil jen nepochopitelný zásah Policie ČR u nějaké trafiky v Praze Na Andělu, kde byly rovněž sbírány podpisy pod jeho petici ke kandidatuře na prezidenta a bylo mu v tom bráněno snad i zabráněno, což by mohlo být zřejmě důvodem pro pozdější podání ústavní stížnosti. Osobně se divím proč? Snad nebylo důvodem bohaté tetování, které je údajně po celém těle, proč by toto mělo vadit, když nevadí např. u současného již a dosud prezidenta ČR jeho excesy v podobě popírání globálního oteplování, jemuž osobně tolik podléhá nebo jeho záliba v odcizování protokolárních per.
Zuzana Roithová, předposlední z řady tzv. stranických kandidátů, zvolila rovněž dvojí cestu naplnění podmínek k volbě prezidenta podpisy zákonodárců i potřebný počet podpisů občanů souhlasících s její kandidaturou na funkci prezidentky ČR.
Klára Samková, rovněž i ona je předposlední z řady tzv. nezávislých kandidátů, zřejmě se jí nepodaří potřebný počet podpisů od občanů shromáždit a bojové šiky kandidátů na prezidenta ČR opustí či spíše do nich vůbec relevantně nenaskočí.
Ladislav Jakl, poslední tzv. stranický kandidát Strana Svobodných Občanů (SSO), matoucího želízko z Hradu rovněž zatím podpisy sbírá a jeho osud bude nejspíše osudem K. Samkové, leda by se za něj ve Vatikánu za své přihlouplé výroky přimluvil jeho kolega P. Hájek a požádal svatého otce o zázrak.
Tomio Okamura, poslední tzv. nezávislý kandidát naskočivší do rozjetého hradního prezidentského vláčku díky svému senátorským mandátem zvednutému sebevědomí, které již nyní je obrovsky nebezpečné, vyhlásil ke své kandidatuře, že pod peticí je již (zatím?) jen 25 000 podpisů, tedy jen polovina toho, co je třeba a nelze očekávat, že by se nad ním ustrnul potřebný počet poslanců nebo senátorů, i když by se zbylé podpisy po předchozích kandidátech zřejmě našly. Zklamání z osudu K. Samkové a L. Jakla by asi Tomio Okamura snad ani neusnesl. Vždyť i jeho první dáma je již docela natěšená.
Kdo však bude první dámou a nejdříve tomu potřebnému předcházejícímu, kdo bude historicky prvním prezidentem ČR zvoleným přímou volbou občanů se však s konečnou platností dozvíme, a to někteří i díky svým vlastním hlasům, až po druhém kole těchto voleb 26. ledna 2013. Do té doby, řekl bych toho dost zažijeme. Myslím právě, že třeba to, „s čím vším se bude dál kšeftovat“ na české politické scéně, může některé dosud neznalé docela překvapit. Kdyby i vedle překvapení se objevila opravdová naštvanost na takovéto „politické obchodníky“ s důvěrou občanů, tak to by byl dlouho očekávaný a potřebný bonus.
Vyhlášení, že KSČM nestaví svého kandidáta, když si dosud nedovedla představit, že tomu tak nebude, dává tušit děje příštích dnů. Tvrzení, že nechce štěpit levici, je skutečně více než neobratné, když dosud zatím svou odpovědnost za případné sjednocení levice nikdy neunesla. Vždy dokázala, pravda někdy doslova na poslední chvíli i nepochopitelného kandidáta v osobě J. Bobošíkové při poslední volbě, kdy ona stejně svou kandidaturu nakonec stáhla se zdůvodněním, že ji vzala proto, aby umožnila snadnější zvolení V. Klause. Pro oživení „paměti národa“ za KSČM kandidovali na post prezidenta např. přírodovědkyně M. Stiborová, generál M. Vacek, fyzik S. Fischer, prominentní právník M. Kříženecký, no legračně již zmíněná J. Bobošíková. Členská základna, sympatizanti i na vyjádření KSČM natěšená veřejnost nepochopí současný krok KSČM nekandidovat svého kandidáta. Jistě asi krok rozumný s ohledem na další kandidáty i současnou politicko-společenskou situaci v ČR. Jenže člověk znalý v tom bude oprávněně hledat nějakou „levárnu Made in KSCM“ a ona určitě vyhřezne, dřív nebo později. Konečně již první informace o vyjádření KSČM na Novinkách.cz připomněla, že o přízeň KSČM se neoficiálně již „hlásili“ prezidentští uchazeči Jiří Dienstbier, kterého vyslala do boje ČSSD, a také expremiér Miloš Zeman. Právě ti mají nyní šanci získat podporu komunistů. Podle informací Novinek bude důležitý jejich postoj ke KSČM. V tomto momentě se nepochopitelně a politicky velice necitlivě u tohoto elektorátu voličů odepsal J. Fischer svým výrokem o nejmenování vlády, v níž by měli být komunisté. I když zřejmě jeho osobní důvody mohou být některými vnímány, jde o nešťastné, dokonce s Ústavou ČR se míjející vyjádření. Komunisté proto budou chtít s kandidáty Dienstbierem a Zemanem hovořit, pokud budou mít zájem.
Jo, nabízet se k prodeji, na to jsou v ulici Politických 9 v na Praze 1 v sídle ÚV KSČM, ale i na dalších adresách nižších organizačních článků po celé ČR prostě machři. Kdo dá víc? ČSSD nebo Zeman! Kdo bude chtít hlasy voličů KSČM? Jenže jaké hlasy, kolik jich vlastně reálně je? I o tom umí „šíbři“ z KSČM fabulovat, stejně jako s početností svých stranických řad, kde si dlouhodobě cca 30 procent celkových počtů umně navyšují. Problém bude rovněž s odborností nabízených lidí pro funkce. Již nyní se to v plné nahotě ukazuje při povolebních krajských vyjednávání, kdy nakonec ve většině krajů se spokojí s nic neděláním v uvolněných funkcích předsedů některých výborů nebo posty v orgánech společností s účastí či zřizovaných kraji. Málo práce, nepříliš odpovědnosti, slušně placeno – to je to, co z KSČM dělá, jak se již zástupci médií vyjadřují – nejsnadněji obchodovatelný (nečíst korumpovatelný) politický subjekt české politické scény.
Je nyní na občanech, aby pojali přímou volbu prezidenta ČR vlastní vůlí, vlastním rozumem a svůj hlas dali uvážlivě a bez nějakého dobře vykalkulovaného doporučení a tlaku ze stranických center, najmě toho z KSČM.
Chladný rozum a šťastnou ruku přeje Vlastimil Balín, jednatel OMMO
<a href="http://www.novinky.cz/domaci/282738-kscm-nepostavi-prezidentskeho-kandidata-remek-odmitl.html">Novinky.cz, celý článek</a>
