Letos v květnu uplyne již 66 let od ukončení 2. světové války a osvobození Československa od fašismu. Opět si někteří připomeneme toto historické výročí. Je určitě na škodu, že jen docela málo občanů se účastní pietních akcí, při nichž se vzdává hold a úcta všem osvoboditelům, všem lidem s konkrétními jmény i těm neznámým, bezejmenným hrdinům, kteří se za cenu vlastního života zasloužili o ukončení války a osvobození naší vlasti od fašismu. Nebyli a nejsou pro nás živé bezejmenní. S jejich jmény přišla SVOBODA. Ta měla a má pro naše generace včetně těch poválečných vždy velmi konkrétní obsah a význam. Dokážeme-li bránit svou svobodu, vzdáváme tím i čest a děkujeme oněm bezejmenným hrdinům. Není to mnoho v porovnání s tím, že oni ztratili to nejcennější - svůj život, abychom my jsme mohli žít. Pokud si ještě tohle jsme schopni uvědomit, pak je šance, že si své svobody ceníme a záleží nám na tom, aby nebyla jen patetickým projevem, ale měla své konkrétní vyjádření.
Je smutné, že někteří si ani nevzpomenou a vymlouvají se na to, že zejména předlistopadový režim tyto akce zprofanoval. Ještě smutnější je, že někteří se oslav zúčastňují jen proto, aby mohli být foceni s věnci u památníků a na smysl své účasti vlastně ani nepomyslí. Jen aby „naplnili jakýsi zvyk“, který jejich členská základna sleduje a oni sami to pak veřejnosti prezentují jako jednu z mála aktivit.
Nejednotnost se projevuje též v organizátorech i termínech konání pietní akce u pomníku Sbratření věnovaném osvobozujícím vojskům Rudé armády. Myslím si, že pietní akt by měl termínově odpovídat sledu historických událostí. Pro tuto akci připadá v Mostě v úvahu 8. květen mezi 16 až 17, 00 hodinou, kdy došlo dle historických pramenů k osvobození města Mostu.
Jednotky Rudé armády vjely do města Mostu v 8. května 1945 v odpoledních hodinách před 66 lety. Situace zde byla dost nepřehledná a chaotická. Žilo zde tehdy 23 000 občanů německé národnosti a pouze 3 500 občanů národnosti české. Již v dopoledních hodinách uvedeného 8. května 1945 se řízení města ujal revoluční národní výbor, který vedl předseda František Kuchař a jehož členy byli Antonín Mazánek, Josef Vítovec, Ferdinand Přibyl a Josef Daneš. Jsem rád, že se dvěma z nich, A. Mazánkem a J. Vítovcem, jsem měl tu možnost se za jejich života potkat a osobně je poznat. Vyslechnout jejich vzpomínky nejen na toto údobí života a života místních obyvatel. Zejména Josef Vítovec byl člověk obdivuhodných morálních kvalit a vzor skromnosti a lidské solidarity, který se aktivně účastnil již památných protestních stávkových bojů v roce 1920 a 1932. Byl to právě tento revoluční národní výbor, kdo vítal kolem 17, 00 hodiny vojáky Rudé armády na I. (tehdy Hitlerově) náměstí. Most byl osvobozen 8. května 1945 mezi 16,00 a 17,00 hodinou jednotkami 17. mechanizované brigády 6. gardového mechanizovaného sboru 4. gardové tankové armády generálplukovníka D. D. Leljušenka. Do bojů byl zapojen i průzkumný odřad 329. střelecké divize plukovníka F. F. Abaševa ze 76. střeleckého sboru generálporučíka M. I. Gluchova 3. gardové armády generálplukovníka V. N. Gordova. Trvale však bylo následně město Most zabezpečeno až jednotkami 6. gardové střelecké divize plukovníka G. V. Ivanova z 27. střeleckého sboru generálmajora F. M. Čerokmanova z 13. armády.
Přestože Most osvobodila vojska Rudé armády, je třeba říci, že na porážce fašismu a osvobození Československé republiky se podíleli i vojáci USA, Velké Británie a Francie a že životy na našem území položily i další národy a národnosti. Jim všem patří náš trvalý dík a alespoň pietní vzpomínka a kytice.
Čest jejich památce!
Vlastiímil Balín, Most
