Česká výjimka zatím umožňovala lázeňským zařízením stejně jako nemocnicím neplatit poplatky OSA. Soudní dvůr Evropské unie ve sporu OSA a Mariánských lázní však rozhodl, že takový stav není v souladu s právem EU a poplatky mají tedy nově platit nejen hotely, ale i zdravotnická zařízení, která dostávají peníze z veřejného zdravotního pojištění. Co na tom, že lidé se do těchto lázní nejezdí koukat na televizi, ale podstupovat léčbu po operacích, anebo léčebnou kúru v případě chronických onemocnění, a v těchto případech je pobyt na pokoji nedílnou součástí lázeňské procedury - jinak to nejde.

České lázeňství hlásí v posledních letech propad, snížení tržeb i v desítkách procent v závislosti na regionu. A teď ještě jednotlivá střediska mají platit poplatky, protože nám to nařizuje Evropský soudní dvůr, přestože čeští legislativci chápali a uznávali rozdíl mezi hotely, kde televize a radia jsou součástí komfortu hosta, takže si lze účtovat vyšší ceny, a zdravotnickými zařízeními, v nichž pacienti často mají jiné starosti než hltat televizní programy.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora je tak další zásah do vnitřních záležitostí České republiky bez znalosti jejích specifik. Bez přihlédnutí k tomu, že v jednotlivých státech funguje lázeňství odlišně. V západní Evropě je řada lázní, které si pacienti platí sami, bydlí přitom v hotelích, jsou v jiné ekonomické situaci, jiná je i cena léčby. Pro české lázeňství je unijní rozhodování bez znalosti našich specifik jen další ranou pod čarou ponoru pro potápějící se lázeňský průmysl. Ranou, která povede ke zdražení lázeňské péče a tím snížení její dostupnosti. Ranou, která ublíží českým pacientům. Co takhle shromáždit je před „skleněným byrokratickým peklem“ v Bruselu, aby mohli společně z