Co mě ale na tom všem nesmírně vadí, je to, že ti, kteří nejvíce křičí a jsou rozčilení na maximální možnou mez pro to, aby se něco změnilo, nehnou ani prstem. Ba co více, neudělají ani tu nejjednodušší věc, která se pro to dá udělat. Ano tušíte dobře. Tou nejjednodušší, ale hlavně také nejúčelnější a jedinou možnou věcí, jak se dobrat k nějaké nápravě je to, že v každé svobodné zemi může každý občan vyjádřit svou nespokojenost demokratickou cestou, kterou jsou volby. Jedině tak se totiž nespokojenost s veřejným životem může dát beztrestně najevo. Jiná možnost neexistuje a jedině až to všem těm nespokojeným spoluobčanům dojde, bude možné dát zemi do pořádku.
Nejsmutnějším ale na tom všem je to, že se rozčilujeme pouze sami nad sebou. Ano jsme to my všichni, kteří můžeme za to, jak to v naší zemi vypadá. Jen my máme na svědomí to, jak vysoké jsou tu daně a veškeré odvody s tím spojené, jaké jsou důchody, jak si za naše peníze někteří vyvolení a takzvaně sociálně slabí krásně a bez pracovního přičinění žijí. Toto všechno a ještě mnohem více jsme si udělali sami tím, že jsme zde nechali 25 let vládnout bandu neskutečně zkorumpovaných rádoby politiků, kterým šlo vždy jen o vlastní prospěch. Měli bychom si nafackovat, oklepat se a začít používat zdravý rozum, dokud je ještě co napravovat. Nechtějme skončit jako Ukrajinci, kteří si nechali svou rodnou zemi vytunelovat všemi těmi oligarchy až do morku kosti a bude jim trvat několik desetiletí, než se z toho oklepou. Jestli někdy vůbec.
Věřím, že český národ, pro který jsou asi těmi nejlepšími vlastnostmi smysl pro humor a odpor k násilí, sebere rozum do hrsti a postupně přijde na to, že není dobré jen do nekonečna kritizovat, ale že je potřeba pro to také něco málo udělat a začít hlavně u sebe. Nejhorší variantou a alibistickým postojem většiny z nás je to, že si myslíme, že pokud nechodíme k volbám a máme to takzvaně „na háku“, není naší vinou to, jak se nám žije. Argument „já je přece nevolil, jelikož volit nechodím“ je to nejhorší, co můžeme udělat a následně vypustit z úst. Vzhledem k tomu, že hýřím optimismem, tak jsem přesvědčen o tom, že tento alibistický postoj už brzy u většiny z nás skončí v zapomnění a někde v dáli začne pomalu svítat!
