Pro nás muže z tohoto tvrzení vyplývá povinnost vytvářet v naší zemi takové podmínky, aby se zde všechny ženy cítily co nejlépe, bezpečně, s láskou vychovávaly naše děti a budovaly svou profesní kariéru.

Mezi naše nejbližší řadíme svou rodinu, ve které prioritní postavení zaujímají ženy. Dobře fungující rodina tvoří základní stavební buňku naší společnosti a je tou nejdůležitější hodnotou pro náš stát. Stát by měl zabezpečit rodinám takové podmínky, aby všichni její členové prožívali plnohodnotný život v bezpečné zemi. Ženy v rámci rodin zastávají různé role, ať již v dětském věku jde o role dcery, sestry, dále pak dívky, slečny, studentky. V dospělém věku pak roli nejdůležitější – maminky, dále manželky, tety, tchyně. V profesním životě jde o role v souvislosti s výkonem zaměstnání – manažerky, ředitelky, prodavačky, listonošky atd. Dnes je zcela běžné, že ženy zastávají i služební pozice v bezpečnostních sborech a své úkoly zvládají precizně. V následné fázi jejich života jde o roli babičky, prababičky, v rámci které mají nezastupitelné místo ve výchově vnoučat.

Za vše si naše ženy od nás zaslouží celoroční úctu a lásku, a to nejen při oslavách Mezinárodního dne žen osmého března a druhou neděli v květnu, kdy si připomínáme Den matek.

Odmítám jakoukoli diskriminaci na ženách a jsem přesvědčen, že naše pracovité dcery, maminky a babičky, které se při své profesní kariéře, jenž by měla být pro každou ženu velice důležitou součástí jejího života, hrdě hlásí k tradiční rodině a řádné výchově dětí nepotřebují pomoc od kdejakých genderových neziskovek, jenž jsou v převážné míře řízeny neurvalými feministkami. Tyto novolevicové a neomarxistické organizace nedělají totiž nic jiného než, že ničí lidské přírodní uspořádání ve společnosti, které je důležitým aspektem pro uchování populace, kultury, zvyků, tradic a národa jako takového.