Dále lze pozitivně hodnotit závazek předložit nový trestní řád, který by měl přispět k jednodušší, rychlejší a účinnější trestní spravedlnosti. Naproti tomu úmysl připravit pouze věcný záměr nového civilního procesního kodexu je zklamáním, a to zejména proto, že je nezbytné zrychlit řešení občanskoprávních sporů. To bez paragrafovaného znění kodexu bohužel nejde.
Podporujeme zkrácení insolvenčního řízení na 3 roky, nicméně máme za to, že v programovém prohlášení ještě chybí zavedení tzv. teritoriality. Místní příslušnost by nejlépe zamezila excesům soukromých exekutorů, kterých se nyní dopouští v dravé soutěži o zakázky na vymáhání pohledávek.
Podobně zaujme i nízká úroveň ambicióznosti, pokud jde o novelizaci zákona o státním zastupitelství. Omezit se pouze na úpravu funkčního období vedoucích státních zástupců a zpřesnění podmínek pro odvolání nejvyššího státního zástupce je naprosto nedostatečné (navíc zůstává otázkou, zda má být umožněno jen v kárném řízení justicí samotnou, nebo nadále jen vládou, třeba i z vágních důvodů). Státní zastupitelství potřebuje po téměř 30 letech nový zákon. Bod, slibující přijmout opatření k posílení odpovědnosti státních zástupců, budí obavy, zda cílem není torpédovat nezávislost státních zástupců a zastrašit je před podáváním kárných žalob. Ostatně, právě ODS, která se ujímá řízení rezortu ministerstva spravedlnosti v osobě Pavla Blažka, který již stejný post zastával i za premiérování Petra Nečase, je známá tím, jak moc jí leží v žaludku neohrožení státní zástupci.
Absence odvahy k opravdovému zefektivnění fungování justice je zřejmá též z toho, co v plánech nové vlády chybí. V programovém prohlášení především postrádáme odpověď na otázku, která trápí občany, a to jak zrychlit činnost české justice. Zdá se, že vláda nevnímá poptávku Soudcovské unie po potřebě auditu v justici či apel Pavla Rychetského, někdejšího sociálnědemokratického ministra spravedlnosti a současného předsedy Ústavního soudu, na zjednodušení českého justičního systému opuštěním čtyř-článkové justiční soustavy, kdy by nově zůstaly ponechány jen články tři (okresní, krajské a nejvyšší, tedy bez vrchních), a to i s případným přehodnocením v odměňování (s přihlédnutím k největší „dřině“ na okresech, oproti „odvolačkám“).
ČSSD však podporuje závazek nové vlády zasadit se o zvýšení odměn nejustičních pracovníků v oblasti soudnictví a státního zastupitelství. Upozorňuje však, že tento rok jim platy zůstávají trestuhodně zmraženy a s ohledem na vysokou inflaci dochází k významnému poklesu jejich, již tak nízkých platů.
ČSSD ve vládním programovém prohlášení postrádá též důraz na zajištění lepší, širší a dostupné bezplatné právní pomoci. Jako by nastupující vláda byla hluchá k volání Kateřiny Šimáčkové, někdejší soudkyně Ústavního soudu a stávající soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, když veřejně poukazovala na deficit v této oblasti.
ČSSD v programovém prohlášení dále chybí důraz na další posilování práv obětí trestné činnosti, zvláště jejich lepšího odškodňování.
Podobně zaujme, že v programovém prohlášení absentuje závazek ratifikovat Istanbulskou úmluvu. Lze mít důvodné obavy, že nová vláda, která je dominantně konzervativní, nenajde politickou odvahu udělat tento správný krok pro účinný boj proti domácímu násilí (a násilí na ženách specificky) a tím se rázně ohradit proti bludům, které v této souvislosti šíří ultrakonzervativní kruhy.
