V současnosti je Ivo Rittig mediální hvězdou. Na této skutečnosti má paradoxně největší zásluhu státní zastupitelství. Již dvakrát ho v poslední době totiž nechalo sebrat zakuklenci a poté dopravilo k soudu. Byť se nepochybně alespoň ve druhém případě jednalo o přísně utajenou akci, stáli minulý pátekčasně ráno před budovou soudu novináři monitorující mohutnou postavu muže v želízkách. Údajný kmotr se ovšem vazby nedočkal, po několika hodinách vyšel z budovy soudu, aby poté doporučil svému státnímu zástupci psychiatrickou léčbu. Pak jaště bavil národ průpovídkami o tom, že orlovi se křídla přistřihnout stejně nedají a v base alespoň ušetřil za oběd.
Asi nejsem sám, kdo si položil otázku, čím to, že pan Rittig nakonec neskončil tam, kam před ním putovala paní Nagyová, či pánové Šnajdr, Fuksa a Tluchoř? Že, by snad protřelý lobbista „uměl“ vedle značkové módy a ODS také soudy? To asi ne. Jako nenapravitelný optimista v tomto případě spíše doufám, že se možná rýsuje začátek konce doby, kdy soudci posílají obviněné do vazby takřka automaticky. Je proto veřejným tajemstvím, že někteří ženy a muži v soudcovských talárech získali na základě příkladné spolupráce se státními zástupci nelichotivou, leč mnohé vypovídající přezdívku „ubytovatelé“. Z tohoto úhlu pohledu lze nevzetí do vazby Ivo Rittiga vlastně hodnotit jako posun k lepšímu. Jak totiž tvrdí renomovaný právník Josef Lžičař, státní zástupci se mohou mýlit, soudy jsou ovšem od toho, aby tyto omyly napravovaly.
Tímto jsme se propracovali k tomu neradostnému, leč podstatnému. Obvodní soud pro Prahu 5 totiž v Rittigově případě označil návrh na vazbu ze strany státního zastupitelství za pokus o obcházení zákona. Docela chápu, že to má státní zastupitelství v boji s ekonomickou kriminalitou hodně těžké. Stejně tak je mi jasné, že jsou státní zástupci v této kauze pod velkým tlakem ze všech možných stran. Ovšem připravit okázalou akci s ranním zatčením a poté hořce splakat za asistence televizních kamer nad výdělkem, považuji za ukázku buď diletantství a neprofesionality, nebo neskutečné svévole.
V roli advokáta pana Rittiga bych poslal hlavnímu strůjci této taškařice velkou kytici. Jako občan ovšem cítím rozpaky. Pan Rittig komentoval své únorové obvinění slovy, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ve skrytu duše se obávám, že ač v tomto případě opravdu nerad, budu mu muset dát za pravdu.
