Český národ má bohatou a dlouhou historii. Stejně jako jiné národy i Češi zažívali období blahobytu a úspěchů a období neúspěchů a úpadku. V naší historii stejně jako v historii mnohých jiných států a národů, bylo mnoho dobrých a schopných vladařů, jmenujme např. Přemysla Otakara II. Byly doby, kdy byla v českém jazyce tvořena literární díla světového formátu, stejně jako doby, kdy byla čeština slyšet pouze na vesnicích během orby či pastvy krav.
V této souvislosti stojí za zmínku neustálé česko-německé soupeření, které probíhá dodnes. Lépe z těchto soubojů napříč historií nakonec vyšli Němci, kteří dokázali na dlouhou dobu češství, českou historii i českých jazyk naprosto vytěsnit ze společenského a kulturního života.
Historická zkušenost nás jako republiku i jako národ naučila jedno, nelze věřit ničemu a nikomu, ani svým vlastním spojencům. Zmiňme například dobu před druhou světovou válkou, kdy jsme byli zrazeni spojeneckými velmocemi, Velkou Británií a Francií, které nás donutily potupně se vzdát našeho území ve prospěch německého agresora. Není proto divu, že toto chování vnímáme jako „Mnichovskou zradu“ a nikoliv „Mnichovskou dohodu“, jak se nám snaží západní historiografie podsouvat. K této události pouze otázka k zamyšlení: „Jak jsme se na něčem mohli dohodnout, když jednání probíhalo za zavřenými dveřmi bez účasti našich diplomatů, tzv. „o nás bez nás?“
Po 2. světové válce se naše republika v domnění „bratrské“ pomoci přiklonila na stranu Sovětského svazu, který však naši pozici zneužil podobným způsobem, jako dříve západní velmoci. Český národ se opět dostal pod taktovku nepříliš dobrého dirigenta, totiž SSSR, který nevynikal ničím jiným vyjímaje pravidelných výhružek směrem ke svým socialistickým satelitům (Československu, Maďarsku, Rumunsku apod.) a v našem případě rovněž „bratrskou“ pomocí v létě r. 1968.
Po pádu komunistického režimu se naše republika opět dostala pod vliv západních velmocí. Během rozsáhlé privatizace se rozkradlo, co se dalo a co se rozkrást nestihlo, to se za hubičku prodalo zahraničním firmám a korporacím, které naše bývalé úspěšné podniky všeho druhu zlikvidovaly.
(Pokračování v článku: Mezi Západem a Východem 2/2)