Právě závazek mezinárodních smluv používají odpůrci trestu smrti jako hlavní argument. Ty podpůrné jsou pak spíše humanistické, slova o tom, že nemáme právo brát druhému člověku život, že každý jedinec se může změnit k lepšímu apod.

Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) prosazuje obnovení trestu smrti od počátku své činnosti, a v tomto směru byla iniciována i příslušná petice. Já osobně rovněž říkám ANO takovému kroku, a to z několika důvodů. Předně jde o zastrašující efekt, aby zrůdy v lidské podobě věděly, že za vraždy a jiné odporné zločiny mohou dostat absolutní trest. Dále jde o pocit spravedlnosti vůči těm, kteří ztratí své dítě či nejbližší. Pokud se někdo dopustí vraždy, znásilnění či mučení malého dítěte nebo seniora, nemůže očekávat soucit, ale naopak oprávněný trest smrti.

Abych vyvrátil obavy těch, kteří si myslí, že by to fungovalo stylem „smrt za smrt“, je nutné rozlišovat. Pokud se někdo například dopustí zabití z nedbalosti, není to stejné jako brutální a promyšlená vražda. I v komunistickém Československu se v osmdesátých letech popravovalo pouze za vraždy. V letech 1980 – 1989 bylo vykonáno 21 rozsudků smrti  (poslední trest smrti byl vykonán 2. února 1989).

Trest smrti by měl být v naší zemi obnoven. Současná vládní garnitura ale takový krok nikdy neučiní. Vypovědět mezinárodní úmluvy je proti nepředstavitelné z důvodu negativní reakce Bruselu. Slova o demokracii a spravedlnosti jsou sice hezká, ale zůstávají jen na papíře, když nám tady umírají rukama vrahů nevinné děti. Kolik ještě bude muset zemřít takových Elišek, aby se něco změnilo?