Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček oznámil, že v pražské motolské nemocnici se budou léčit nemocné syrské děti. Bude to součástí mezinárodního humanitárního programu, který za zajišťovat léčbu nemocných dětí z válečných zón.

Na první pohled to vypadá jako ušlechtilé gesto, proti kterému nemůže nikdo nic namítnou. Jenže. Zřejmě budu zase za nelidu, ale já si myslím, že v prvé řadě bychom měli léčit naše, české děti. A že těch nemocných, pro které nejsou peníze na operace či léky, ale jen víčka od petek, máme víc než dost.

Solidarita a pomoc je hezká věc, ale jen za situace, pokud se stát dobře stará o vlastní. A to se bohužel neděje. V posledních letech se naopak snížily příspěvky na péči o nemocné, zdražily se léky, stouply náklady na provoz domácností. Tímto vývojem utrpěli zejména dlouhodobě nemocní a senioři, jímž se zhoršil už tak těžký život.

Neustále slyšíme, kolik peněz budeme dávat na imigranty (jen v příštím roce to bude na 1,2 miliardy korun), nyní zase léčba cizích děti, která také nebude levná.

Rozhodně by mělo platit, že přednost mají mít nejdříve naše děti, a až bude někdy případně přebytek, pak se zaměřme na charitu. Proto říkám: Peníze pro naše, plasty pro cizí!

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS