Je to svátek všech občanů, kteří mají kořeny v této zemi a cítí se být potomky Čechoslováků, kteří tento stát vybudovali. Je to svátek všech občanů, kteří se cítí být demokraty a přejí nám a naší zemi demokracii.
Dnes nemá smysl vyjmenovávat vše špatné, co tady dnes a denně prožíváme. Dnešek patří nejen vzpomínce na ty, kdo nám pomohli vybudovat naši samostatnou vlast, ale sluší se k jejich odkazu přihlásit. Pojďme se otevřeně hlásit k naší zemi. Buďme vlastenci hrdí na Československo i Českou republiku. Buďme hrdí na to, co naši předci vybudovali, a nedovolme, aby současné elity náš stát, naši zemi zaprodali komukoli a je jedno, zda je z Bruselu, Arábie nebo Afriky.
Mám radost, že dnes po 97 letech máme stále svůj stát - byť se všemi chybami, které má. Stát dělají tím, čím je, lidé a jeho živé duchovní a kulturní tradice. Vůči naším předkům, kteří bourali rakouskou monarchii, předkům, kteří bojovali za republiku, i předkům, kteří bojovali proti nacistickému Německu a trpěli ve stalinských lágrech, máme obrovskou morální povinnost. Máme povinnost bojovat i dnes za náš stát, zemi a národ, pro který oni neváhali umírat.
Naše země je na prahu největšího ohrožení ve svých dějinách po druhé světové válce. Muslimští vůdcové a to od Kaddáfího až po tureckého prezidenta mnohokrát a mnoha způsoby zopakovali, že Evropu dobydou nohami svých mužů a dělohami svých žen. V odporu tomuto nebezpečí jsme se ocitli téměř osamoceni v celé Evropě.
Evropa zešílela tak jako před druhou světovou válkou. Vlastenectví se stalo sprostým nacionalismem a xenofobií - a prodej vlastní země nepřátelským vetřelcům je oslavou humanismu.
I dnes se připravují mnichovské dohody a tak jako kdysi i dnes mají západoevropští politici pocit, že muslimské kolonizátory lze zklidnit předhozením kousku Maďarska, Slovenska nebo České republiky.
Hitler chtěl dobýt Evropu a Sovětský svaz. Muslimové se netají tím, že jim po právu patří celý svět a jsou poslušní slovům svého proroka, že jejich svatá válka nekončí, dokud svět nebude muslimům patřit celý.
Zrada politických elit v celé Evropě odkryla v plné nahotě pokrytectví současných politických systémů. Ty se tváří jako demokracie, ale ve skutečnosti tu vládnou a rozhodují elity tvořené nejbohatšími korporacemi, které platí vládnoucí strany a politiky.
Zakladatelé tohoto státu, a mám na myslí duchovní otce Československa, od počátku viděli vzor v demokracii švýcarské federace. První prozatímní Ústava proto zcela samozřejmě obsahovala referendum jako základní prvek nástroje občanské svrchovanosti v zemi.
Bude dobré připomenout pozoruhodnou zajímavost a to, že Ústava napsaná a přijatá po roce 1968 paradoxně obsahovala, světe div se, i další prvek - a to přímou odvolatelnost poslanců, kterou, pokud vím, občané využili v té době pouze jednou, a to v čase sametového převratu, kdy zcela legálně vyměnili část komunistických poslanců. Právě odvolatelnost politiků je klíčový prvek v současných skutečných světových demokraciích a bylo by velmi dobré ho v této souvislosti do naší Ústavy opět vrátit.
My jsme po dvaceti letech takzvané demokracie nedošli ani tam, kde první republika začínala, ani tam, kde končilo socialistické Československo. Nemáme ani referendum, ani odvolatelnost.
Ne všechno se nám v posledních desetiletích dařilo. Nechali jsme si rozkrást zemi a ti kdo, za to jsou spoluodpovědní, stále vládnou naší zemi.
Extrémně roste zadlužení těch nejchudších. Exekuce přivádí stále víc lidí do neřešitelné dluhové pasti, která je možná až do konce života vyloučila z normální společnosti. V posledních letech tu máme stále rostoucí trend sebevražd, přičemž roste podíl těch, kteří se zabíjí kvůli ekonomické situaci. Roste počet sebevražd u starých lidí. Přes 10 % dětí dnes potřebuje péči psychiatra a jejich počet každý rok roste. Roste agresivita, násilí mezi dětmi, násilí i směrem ke starší generaci.
Oběti nejsou jen lidé. Za posledních dvacet let zmizelo nebo bylo nenávratně zničeno víc kulturních památek než za celé období nacismu a komunismu. To, co se rozkradlo a zmizelo z národního jmění od roku 1989, odhadují odborníci na více jak čtyřnásobek hospodářské ztráty ČSR za druhé světové války.
Máme svobodu mluvit, ale nikdo nás neposlouchá. Máme svobodu cestovat, ale nemáme právo pracovat. Nemáme okresní tajemníky, ale máme šanci chcípnout jako bezdomovci na ulici, když nám právníci a exekutoři ukradnou veškerý majetek.
Demokracie je vláda lidu, ale dovolte mi k této definici přidat, že to je i právo na spravedlnost.
Před námi jsou nejméně dva zásadní úkoly v tomto století. Přežít jako národ a jako svobodná Česká republika, v níž budou naši potomci stále doma. Naším úkolem, který dlužíme zakladatelům této země - Masarykovi, Štefánikovi, Benešovi - je vybudovat v naší zemi také demokracii, v níž bude vládnout občan a ne bruselská lobby nebo tunelářská oligarchie a kde se občané vždy domohou práva a spravedlnosti.
Přeji Vám všem krásný svátek a naší krásné zemi co nejvíce občanů jako jste Vy.
