Dámy a pánové,
je těžké hodnotit význam poslední přemyslovské královny Elišky - dochované zprávy a svědectví na jedné straně vyzdvihují její snahu o posílení české státnosti, na stranu druhou byly tyto snahy letitým problémem pro uklidnění politických poměrů v Českém království.
To, co je nesporné, je, že Eliška byla a je synonymem vlastenectví, a to nikoliv národnostního, ale zemského. V Eliščině krvi byla krev panovnických rodů celé Evropy včetně kyjevských knížat Rurikovců. Sama se stala předkem pro mnohé evropské vládnoucí rody - její dcera Jitka Lucemburská je mimo jiné pramáti francouzského královského rodu Valois.
Její síla ovšem není jen v potomcích, mezi nimiž je první z prvních římský císař a král Václav, který přijal jméno Karel IV. Její odkaz je v tom, co svému synovi předala. To, že byl jeden z našich největších státníků v dějinách také jeden z největších českých vlastenců, je nesporně dílo maminky, která svou vlast, zemi a její národ milovala. Řekněme si také, že v mnohém je to také odkaz dalších velkých žen našeho národa, které na Elišku měly vliv - Kunhuty Přemyslovny, jíž současníci přezdívaly svatá Pavla, a její velké učitelky a pratety svaté Anežky Přemyslovny.
Eliška je stejně jako další Přemyslovny velkým svědectvím o síle osobností českých křesťanských žen. Odkaz velké a nezdolné královny spočívá v neústupném boji o silnou českou státnost. V její nepřehlédnutelné hrdosti na český a moravský zemský národ, přičemž pojetí zemského národa její a jejích současníku by mělo a musí být inspirativní i pro dnešek – český národ tvořil každý, kdo žil v zemích Koruny české, a to bez ohledu na jazyk či etnicitu.
Vlastenectví nezávislé na faktické národnosti, ale vlastenectví k zemi, v níž žijeme, by mělo být i dnes jednou z nejvyšších hodnot. Ne proto, aby rozdělovalo národy v Evropě, ale aby je posilovalo a posilovalo spolupracující Evropu.
Eliška - mnohonárodnostní potomek českých králů a nejvýznamnějších evropských elit - nám i teď říká: nestyďme se mít rádi svou zemi, v níž jsme se narodili a v níž žijeme. Nestyďme se hájit její zájmy. Není totiž většího a státotvornějšího úkolu. Žít pro svou zemi nemusí nikdy znamenat být proti druhým národům - naopak, znamená to jít ruku v ruce spolu s ostatními a být ku prospěchu sobě i ostatním. Nestyďme se také říkat nahlas, že naše dědictví je nejen vlast zemská, ale také křesťanství. To je totiž naše vlast duchovní ať už kdokoliv z nás v Boha věří či ne.
Děkuji Vám za pozornost
Tomio Okamura - předseda hnutí Úsvit
