Ptáte se, proč jsem inicioval petici za referendum o vystoupení ČR z EU, která má již po měsíci téměř 20 tisíc podpisů a bude tak veřejně projednána ve Sněmovně, a jestli mne k tomu vedla situace kolem nezákonných imigrantů.
Musím říci, že migranti jsou ta poslední kapka. Já jsem byl vždy pro vzájemnou evropskou spolupráci v rozumné podobě - tedy volný pohyb osob a zboží. Evropská byrokracie a lobbisté ovšem v České republice napáchali škody za miliardy - to doslova - příkladem je likvidace cukrovarnického průmyslu, ve kterém bylo Československo světovou špičkou, ve prospěch Francouzů. Samozřejmě diskriminační zemědělská politika udělala s naším zemědělstvím taky své.
Z evropského nadšení mě probrala statistika, která ukazuje na skutečný hospodářský kolonialismus velkých evropských zemí. Ukazuje se, že kupodivu čistí příjemci dotací v čase chudnou proti zemím, které dotace platí. To je zdánlivý paradox, který má ale kruté vysvětlení - příjemci dotací, tedy chudší země, se musí výměnou za dotace podvolit pravidlům, které diktují ty bohatší - a tato pravidla jsou samozřejmě nastavovaná tak, aby zvýhodňovala produkty či průmysl bohatších zemí. Příslovečně hloupé normy EU nejsou ve skutečnosti hloupé - jsou cíleně myšlené, aby jedny znevýhodnili a druhým daly výhodu.
Příkladem budiž raritní evropská norma, která určovala povolené zakřivení banánů - zdánlivá blbost měla logiku - na trh se dostaly jen odrůdy pěstované Francouzi v bývalých koloniích a stopku dostaly banány z latinské Ameriky.
Proč dostalo zákaz české pomazánkové máslo? Jde o typicky náš produkt, který se nevyrábí nikde na Západě a zbytečně ubírá prostor pro německé výrobky. Takže je třeba ho maximálně znevýhodnit.
Samozřejmě západní země mají stovky výjimek a je třeba popravdě říct, že tyto výjimky jsme mohli mít i my, ale naši vládní politici na jejich prosazení úmyslně nebo z hlouposti zapomněli. Obojí je ovšem důvodem zamyslet se, proč zůstat ve spolku, ve kterém nejsme schopní prosadit ani rovná práva.
Podívejte se na potraviny - Česko i Slovensko se staly odpadkovým košem Evropy. Jiná kvalitní sorta se vyrábí pro západoevropský trh a daleko nekvalitněji se vyrábí pro nás. A nejen potraviny, ale dokonce i benzín pro východní Evropu západní firmy šidí. Pamatuji si, že na přímý dotaz, proč to dělají, odpověděl zástupce firmy Shell, že prý máme jiné vozy, a proto potřebují jiný benzín.
Nevím, jaká jiná auta máme - jen vím, že východoevropané jsou pro západoevropany lidé druhé kategorie. Být s takovou partou ve spolku mě nijak neláká.
A pro ty z Vás, kteří by se rádi dozvěděli více o tom, co by nám konkrétně přineslo vystoupení z EU, jsem níže v článku uvedl všechny podrobnosti:
Proč referendum o vystoupení z EU?
1) Sebevražedná neschopnost řešit imigrační krizi
2) Dnešní EU je úplně jiná než ta, do které jsme vstupovali. Když Václav Klaus jako premiér podával v roce 1996 přihlášku do EU, unie zcela jiným spolkem států, než jakým je dnes - díky Maastrichtské a lisabonské smlouvě Lisabonskou.
Ze společenství hospodářsky spolupracujících států, je dnes předstupeň federálního státu. EU se vyvíjí směrem k hlubší integraci, k oslabování suverenity národních vlád a k tomu ani Brusel ani česká vláda nemá souhlas českých občanů.
3) Referendum o EU bylo zmanipulované tj. stát platil pouze jednostranně orientovanou kampaň "Pro". Samozvaná kampaň byla nepravdivá, protože nikdo neinformoval o tak hluboké ztrátě suverenity, kdy drtivá většina naší legislativy bude nařizovaná přímo z Bruselu. Jinými slovy nikdo nám neřekl, že ztratíme dvě třetiny podílu na správě vlastní země a předáme moc Bruselu.
Bude vystoupení z EU ekonomicky výhodné?
Systém dotací je paradoxně škodlivější pro země chudší, které jsou na dotacích závislé, než pro země bohaté, které na dotace přispívají. Chudší země jsou prostřednictvím dotační politiky řízeny zeměmi bohatšími. Jedná se o skrytou formu ekonomického kolonialismu,
V roce 2004 (v roce přistoupení k EU) český HDP na hlavu dosahoval 34,2 procenta německé úrovně. V roce 2014 to bylo 41,8 procenta. Konvergence se ovšem zastavila v roce 2008 na hranici 49,5 procenta německé úrovně. Od té doby Česko ve srovnání s Německem dlouhodobě chudne.
Pokud bychom tedy zkoumali časovou řadu údajů z let 2008 až 2014, došli bychom k názoru, že dotace podkopávají zdraví ekonomiky a že lepší je být čistým plátcem jako Německo.
Na celém světě neexistuje ani jedna ekonomika, která by díky dotacím dosáhla trvalé prosperity. Příkladem budiž Řecko, které od vstupu r. 1981 dodnes patří k nejvyšším příjemcům dotací.
Čísla ukazují, že členství v EU se nějak viditelně ekonomicky nevyplácí, naopak mnohé regulace Bruselu jsou nefunkční nebo škodlivé.
Musíme z našich daní odvádět do Bruselu povinné členské příspěvky, které se nám vrací jen částečně a ještě vázané na konkrétní (často protinárodní, vyloženě škodlivé) projekty, které bychom jinak vůbec nepodporovali (ale takto je navíc musíme spolufinancovat), ale mám na mysli vůbec celkovou myšlenkovou indoktrinaci, která z EU přichází. Výměnou za čerpání z pochybných eurofondů se vzdáváme suverenity a svobody, možnosti vytvářet si vlastní zákony a rozhodovat o tom, jak naši zemi spravovat – a navíc k sobě necháváme proudit ideologii (evropeismu), která je od základu zvrácená a která rozleptává národní státy. Jinými slovy – na křídlech eurofondů se k nám dostávají nebezpečné myšlenky, které jsou mnohem větší hrozbou pro naši zemi, než jakou by bylo eventuální nepostavení či neopravení toho či onoho, co dnes stavíme nebo opravujeme z evropských peněz.
EU je synonymem pro hyperregulaci a protekcionismus. Británie potřebuje mít možnost stanovit si své vlastní obchodní vztahy. V posledních dvou měsících, Island a Švýcarsko zřídily zónu volného obchodu s Čínou. EU jde opačným směrem.
To, co by nezávislý suverénní stát nikdy nedopustil - vpustit na své území desetitisíce kulturně nepřátelských migrantů, se díky členství v EU může stát realitou během velmi krátké chvíle a aniž by se nás kdokoli ptal.
Má smysl zůstávat ve spolku, který nerespektuje osobní zájmy svých členů a kde neexistuje rovnost členů, ale záměry několika prominentních členů jsou násilně vnucovány všem i proti jejich vůli?
EU se měří dvojím metrem, existují různé standardy. Počínání představitelů EU vůči ČR je ponižující a nedůstojné. EU je klub, který ani nedodržuje svá vlastní pravidla a svévolně je porušuje (Pakt stability). Jeho financování je neprůhledné (komise nepředkládá už několik let účetnictví). Naše váha je v EU téměř nulová.
Co po vystoupení?
1) Jako Švýcarsko lze regulovat hospodářské vztahy s Evropskou unií na základě bilaterálních smluv. Tato varianta je výhodná v tom, že na ČR by se nevztahovala pravidla povinná pro členy Evropského hospodářského prostoru.
2) Současně s vystoupením může ČR připravit a podepsat smlouvu s EFTA (Evropské sdružení volného obchodu), které zakotvuje platnost čtyř základních svobod - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V praxi y to znamenalo, že bychom sice platili příspěvek EU, ale násobně nižší a platila by pro nás nadále jen některá unijní pravidla.
Měli bychom samostatné zastoupení ve Světové obchodní organizaci a naše obchodní politika by byla zcela suverénní, nijak nesvazovaná rozhodnutími Bruselu.
Krom jiného bychom přestali být například vázaní zemědělskou politikou EU, která nás dlouhodobě poškozuje, stejně tak politikou politických sankcí, které poškozují český export. Na druhou stranu český export do EU by vystoupení nijak neovlivnilo.
Takové postavení má například Švédsko nebo Norsko a je zcela zřejmé, že tyto země jsou úspěšné a prosperují.
Jak by proběhlo vystoupení?
Procedura začíná oznámením záměru Evropské radě a celý proces je zakotvený čl. 50 Smlouvy o Evropské unii (SEU).
Je tu varianta k vystoupení?
Ano. Hluboká reforma EU, zásadní revize celého systému komunitárního práva, odbourání zbytečné legislativy (což lze učinit pouze z úrovně EU, nikoliv národních států).
Zpružnění smluvního systému EU směrem k tzv. vícerychlostní EU (tedy možnost opustit, či nepodílet se na některé komunitární politice EU, podle vlastní národní preference) trvat na daňové autonomii členských zemí. Nepřipustit navyšování evropského rozpočtu či zavádění jeho vlastních zdrojů.
