jak už jsem uvedl u prvního čtení, tato novela o realitním zprostředkování do očí bije tím, jak nepokrytě hájí zcela evidentní zájem části realitních firem a snaží se poškodit zbytek. Navrhovaná novela zákona vede zcela jasně k omezení konkurence na trhu tím, že zabetonovává stávající stav. Ti, kdo už v byznysu pracují, se fakticky změny bát nemusí. Ale novela ztěžuje přístup na trh novým uchazečům o práci realitního makléře. Požadavek na vysokoškolské vzdělání, potažmo maturitu plus tři roky praxe či rekvalifikační kurz zakončený zkouškou, povede k zamezení vstupu nových lidí do této branže, což ve výsledku znamená, že realitními makléři zůstanou stávající makléři, u kterých postačí, že jsou realitními makléři delší dobu bez ohledu na jejich kvalitu.
Dnes už je zřejmé, které firmy za změnu zřejmě lobbují. Jsou to zahraniční firmy, které pracují v České republice na principu franšízy. Jejich makléře v malých městech a regionech ohrožují drobné místní realitní kanceláře, a proto je třeba jim znepřístupnit na maximum vstup na trh. Vadí jim samozřejmě i velké české firmy, které ovšem nepracují na principu franšízy, ale mají standardní zaměstnance. Zatímco malé okresní realitky se snaží vláda omezit zjevně nesmyslnými kvalifikačními omezeními, tak v případě velkých českých firem na to jdou přes takzvanou úschovu, kterou realitním kancelářím nově zákon zakazuje. Franšízové firmy ji totiž už dlouhodobě většinou raději svěřují notářům, protože jejich pobočky jsou vlastně z centra těžko kontrolovatelné firmičky, a mateřská firma nechce ručit za peníze, které jejich franšízové pobočky mají v rukou. Opačně jsou na tom české firmy, které mají vlastní zaměstnance. Ty za peníze svěřené klienty do úschovy ručí. To, že je spravují, má několik výhod. Je to levnější než notářská či advokátní úschova. A je to samozřejmě byrokraticky méně náročné. A samozřejmě to urychluje jejich práci a obchod. To vše je samozřejmě ku prospěchu klienta.
Pochopitelně tady mají zcela jistě vlivnou lobby notáři a advokáti. Nejde totiž o malé peníze. Odhadem jde o víc než dvě miliardy korun. Realitní úschova je obvykle zdarma. Advokátní, notářská nebo bankovní úschova je zpoplatněna. A nejsou to malé částky. Realitní úschova je byrokraticky méně náročná a obchodně rychlejší. Vše řeší jeden subjekt, který zná celý proces. Argument, že advokáti jsou důvěryhodnější subjekty za účelem úschovy kupních cen, neobstojí. V historii vidíme řadu kauz, kde finanční prostředky zpronevěřili advokáti i notáři. Navíc vedle realitních kanceláří na trhu působí řada dalších firem v jiných oborech, k jejichž činnosti také logicky patří nakládání s velkými finančními obnosy klientů, což se týká mimo jiné developerů, ale i dalších subjektů. V neposlední řadě platí, že klient má mít právo se sám rozhodnout, komu své peníze svěří, toto za něho nemá rozhodovat stát.
Návrh dále zavádí povinné pojištění realitních makléřů k údajnému krytí potenciálních škod, které můžou prací makléře vzniknout. To je jistě chvályhodný záměr. Na druhou stranu se podívejme i z té strany, že je to další hřebíček do rakve nových uchazečů o pozici realitních makléřů, kteří vyjma odborné způsobilosti budou muset při vstupu do této branže hradit toto pojištění. To vše bude něco stát a to ne málo. Řada uchazečů se z toho důvodu rozmyslí a prostě to vzdají a hrozí také navýšení nákladů pro klienty. Místo toho, aby začali noví uchazeči o práci realitního makléře aktivně pracovat, vydělávat a hradit daně, budou existenčně závislí na státu.
Dámy a pánové, řeknete si, to jsou detaily. Pár tisícovek navíc, pár papírů navíc, pár hodin práce a pár ztracených dní navíc nikoho nezabije. Stokrát nic ale umořilo osla, říká se. A pravdou je, že i k velkým světovým revolucím vedly zdánlivě malicherné příčiny. Jde totiž o to, že systém, který navrhuje vláda, přidává byrokracii - sice po malých dávkách, ale jednoho dne se jeden z takových kroků stane tím, kterým přeteče příslovečný džbán.
My v hnutí SPD chceme podporovat ekonomiku a k tomu bezesporu patří stavebnictví a realitní trh. Čísla ukazují, že letos klesl v průměru o jednu pětinu. Stavebnictví a na něj napojený trh je terčem snad tisícovek komplikovaných předpisů. Zatímco v Česku je k získání stavebního povolení zapotřebí učinit zhruba 21 úkonů, např. v Rusku jsou to úkony 2. U rezidenčních projektů se číslo 21 dokonce ještě zvyšuje. Jak víme, každoročně se nám kvůli vládě také zvyšuje složená kvóta celkového zdanění. Na všech stranách rostou byrokratická omezení. Zvyšuje to náklady na státní správu, zdražuje a komplikuje to život firmám, živnostníkům i občanům. Tento zákon jednoznačně směřuje opět k dalšímu zdražení života občanů a firem a ke zkomplikování práce podnikatelů a firem. Tahá zbytečně další peníze z kapes občanů a zcela nesmyslně dává vybrané jedné skupině, která má už dnes v mnoha oblastech monopol, tedy notářům. Nerozumím tomu, co realitní a stavební firmy, co občané, kteří si chtějí koupit byt nebo dům, této vládě provedli, že je musí znovu a znovu dusit šikanou a novými poplatky, a uniká mi, co tak zářného přinesli vládě notáři, kteří dostanou do správy pár miliard navíc naprosto zbytečně.
Dámy a pánové, myslete na ty, kdo vás volí, myslete i sami na sebe. Opravdu chceme do nekonečna zdražovat lidem jejich životy a komplikovat náš život v této zemi? Není naším úkolem přesný opak? Za hnutí SPD říkám, že při komplexním posouzení tohoto vládního návrhu zákona jsme došli k závěru, že budeme proti tomuto zákonu.
Děkuji za pozornost.
