Velikonoce jako evropský tradiční svátek jsou zdánlivě ve stínu Vánoc – a přitom to jsou nedůležitější křesťanské dny v roce. Myslím ale, že je docela dobré a fajn, že alespoň Velikonoc se nezmocnily supermarkety a reklamní agentury a Velikonoce zůstaly opravdovějším svátkem, než mnohdy zkomercionalizované Vánoce.
Velikonoce jsou ztělesněním a oslavou jara, kdy zdánlivě mrtvá příroda ožívá a rodí se nový život.
Velikonoce jsou dny umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Syna Božího, který zrušil Starou smlouvu, po našem Starý zákon a s ním všechny starověké zákony, a přinesl Novou smlouvu, zvanou Nový zákon, jehož podstatou je tolerance, láska k bližnímu a moderní pojetí víry, kde boží patří Bohu a císařovo císaři, což je princip občanského státu.
Až půjdete na pomlázku nebo dětem dáte velikonoční vajíčko, vzpomeňte si na to, že tyto dny jsou něčím, co nás, Evropany a samozřejmě spoustu dalších lidí na celé planetě, spojuje, a nejen vajíčkem a pomlázkou, ale daleko hlubšími principy, které spolu s těmi vajíčky po dvě tisíciletí sdílíme.
Oslava této tradice jistě není v tom, že nakoupíme sladkosti v supermarketu, ale v tom, že tyhle svátky při vědomí společných hodnot prožijeme spolu – a pokud to jde, tak nejen s rodinou, ale se všemi dobrými lidmi.
Od toho je tu velikonoční koleda, kdy kluci a chlapi chodí dům od domu a navštěvují všechny sousedky, což bylo to nejhezčí, co kluci a holky v mém dětství mohli zažít a těšili jsme se na mrskut jako na Vánoce.
O noci po Velkém pátku se traduje, že se otevírají poklady země a stačí jen najít zlaté kapradí nebo světélko v temném lese. Věřím, že ten poklad, to světélko ve tmě, najde každý z nás – poklady zakopané někde hodně hluboko máme totiž stále kolem sebe. Jsou to naši nejbližší – rodiče, děti, sourozenci, ale také všichni dobří lidé okolo nás, které po léta bez povšimnutí míjíme.
Přeji vám a vašim blízkým, abyste takové poklady objevovali den co den.
Drazí přátelé, krásné Velikonoce!
