Majetkové vyrovnání s církvemi vnímám jako velmi důležité, ovšem je třeba, aby šlo o skutečné narovnání a ne neúměrně velkorysý dar státu církvím. Proto připravily VV pozměňovací návrhy, jejich cílem je transparentnost a spravedlivé vyrovnání. Požadujeme, aby bylo jasně stanoveno, kdo je oprávněnou osobou. Požadujeme tedy taxativní vyjmenování církví a náboženských společností, kterých se tento zákon týká.
Skutečností totiž je, že církev před rokem 1948 nebyla plnohodnotným vlastníkem, protože v případě, že chtěla majetek prodat, potřebovala souhlas státní správy. To se týká například Náboženské matice, která byla založena Josefem II. jako veřejný fond a byla spravována jako subjekt veřejného práva orgánu státu. Její majetek byl tehdy zastupován finanční prokuraturou.
Z důvodové
zprávy k tomuto návrhu zákona také jasně vyplývá, že stát
v souvislosti s majetkovým vyrovnáním výrazně navýšil majetek
katolické církve, a to tím, že se jí má vrátit i majetek, vyvlastněný na základě
pozemkové reformy v roce 1918/19.
Navrhujeme opatření, že zjistí-li pozemkový úřad, že církev nárokovala majetek, který ji nenáleží, uloží ji pokutu ve výši tržní ceny neoprávněně nárokovaného majetku. V souvislost s tím navrhujeme upravit i příslušný paragraf trestního zákoníku.
Předkládaný vládní zákon říká, že oprávněné osobě stačí tvrzení typu ”jedna paní povídala” o tom, že
mu nárokovaný majetek patří a stát mu ho buď musí vydat, nebo složitě
dokazovat, že to není pravda. Podáváme pozměňovacího návrh, který jasně říká,
že důkazní břemeno má v plném rozsahu přejít na oprávněného, neboť ten
žádá o vydání a svoji žádost musí mít podloženou jasnými důkazy.
Dále navrhujeme prodloužení v zákoně uvedených lhůt proto, aby stát měl čas na
dostatečné prověření údajů církví.
Jedná o vydání obrovského majetku, který byl zabaven před více jak půl stoletím
a je potřeba zohlednit, že dané žádosti musí být řádně ověřeny. K tomu je
zapotřebí, aby lhůty byly přiměřené a nedošlo kvůli špatnému úřednímu postupu
ke škodě velkého rozsahu.
Přicházíme také
s návrhem na rozšíření promlčecí doby. Jedná se totiž o vracení rozsáhlého
majetku, a dá se předpokládat, že tento zákon nebude mít v praxi hladký
průběh a bude generovat nedostatky, kterých by mohli někteří chtít využít pro
svůj osobní prospěch. Tato úprava chrání dobrou vůli státu zmírnit křivdy,
které se v rozhodném období děly na právnických osobách oprávněného.
Navrhujeme rovněž takovou změnu, která zruší všechna ustanovení vedoucí k tomu,
že by církve měly být osvobozeny od daně z prodeje majetku, jako tomu bylo v
případě restitucí fyzickým osobám. Vláda proklamuje, že chce snižovat počet
daňových výjimek a jistě proto není nutné vytvářet výjimku novou.