Stát by měl přece jednoznačně říci: víme, že jste celý život pracovali, nemůžete za to, jaká byla doba, která politická strana co zkazila, ale my se o vás dokážeme postarat. Protože když máme na vyplácení neuvěřitelného spektra sociálních dávek, které ani armáda úředníků nedokáže spravedlivě ohlídat, vy nesmíte být na posledním místě. Jste naši tátové a mámy, babičky a dědové a my všichni jsme vaše rodina. Bez vás bychom tady nebyli a my to víme. Proto jste v prioritách úkolů na prvním, nikoliv posledním místě. Jen protože, že se sami neumíte bránit. Nikdo vás nepřekřičí, protože jste v našich srdcích. My totiž nejsme tak hloupí, abychom si neuvědomovali, že za pár let budeme ve vaší pozici my.