Svůj požadavek zpravodajci opírají o existující nebezpečí nejnovějších mezinárodních hrozeb. Jde zejména o to, aby měli přístup k daňovým údajům uchovávaným Generálním finančním ředitelstvím, rozšíření přístupu k bankovním účtům a přístup do databází účastníků veřejně dostupné telefonní služby.

To jim má usnadnit řešení problémů v oblasti korupce a organizovaného zločinu, kdy je potřeba znát původ, tedy zdroje i cesty různých peněz, například při zjišťování jejich původu potřebných ke koupi státního majetku nebo při ověřování pravdivosti informací, které poskytují soukromé společnosti, ucházející se o strategické státní zakázky. Přístup k informacím by podle ředitele BIS vždy musel vždy povolit soud.

KSČM zastává stanovisko, že lze souhlasit s tím, že vzhledem k současné situaci, by zpravodajské služby měly mít více pravomocí. Musí jít ale také o to, aby osoby, které budou s těmito informacemi pracovat byly důvěryhodné. A právě u BIS to byl v minulosti problém.

Nelze, aby ředitel zpravodajské služby chtěl prověřovat důvěryhodnost svých lidí v souvislosti s únikem informací na detektoru lži. Za této situace je prvním zásadním požadavkem posílení prvků parlamentní kontroly tajných služeb. Vhodné by bylo obě změny zapracovat do připravované novely zákona současně, což se nepodaří, vzhledem k tomu, že o nutnosti posílení parlamentní kontroly, se hovoří řadu let a to bez výsledku.

Řešením nemohou být časté novely příslušného zákona. Bylo by potřeba zejména říci, jakou má tato vláda vůbec koncepci tajných služeb. A zda ji vůbec má.

Zdeněk Maršíček, stínový ministr vnitra za KSČM