Chci se vyjádřit pouze k té části nebo budu se vyjadřovat pouze k té mediálně zajímavé části novely zákona o ČNB, a to je regulace hypoték, resp. zvyšování pravomocí České národní banky v oblasti regulace hypoték a v souvislosti se stávající situací na trhu.
Nebudeme si nalhávat, že tento návrh pravomocí a případná z něho vyplývající další regulace hypoték omezí přístup střední třídy k vlastnímu bydlení, k vlastnickému bydlení. Proto se to taky zřejmě dělá. Stát se poslední dobou, a to nejenom ČNB, ale i vláda soustředí čistě na regulaci poptávky po vlastnickém bydlení, a tím zvyšuje náklady na pořízení vlastnického bydlení. Když se na to podíváme, co jsme tady projednávali jenom v tomto volebním období, vláda odmítá zrušit daň z nabytí nemovitosti, která dále prodražuje náklady na pořízení vlastnického bydlení o 4 %. Vláda zvýšila katastrální poplatky. Vláda díky zákonu o realitních zprostředkovatelích zvyšuje ceny realitních služeb. A teď předkládá návrh na zvýšení pravomocí České národní bance, která má za cíl dále ztížit přístup k hypotékám. Tím vším dělá vláda teď i ve spolupráci s ČNB kroky, které vedou k tomu, aby bylo vlastnické bydlení co nejdražší a co nejméně dostupné. To jsou bohužel fakta, dámy a pánové.
Je paradoxní, že tento návrh, který vyplývá z obav z předlužení a z nesplácení hypoték, přichází v době, kdy v září minulého roku například podíl nesplacených hypoték, hypotečních úvěrů klesl poprvé v novodobé historii pod jedno procento. Pod jedno procento. Je to v zásadě v České republice, co se týká hypoték, skoro dokonalá platební morálka, protože nesplácejí pouze ti, kteří se z nějakého osobního důvodu dostali do nějakého neštěstí. A my jsme tady strašeni rizikem z nesplácených úvěrů jako argumentem, aby se zaváděly nové pravomoci ČNB, centrální bance, která umožní další regulaci hypotečních úvěrů.
Ale regulací poptávky po vlastnickém bydlení nijak nesnížíte potřebu střední třídě, a nejenom střední třídě, všem lidem v České republice bydlet. Jen tuto poptávku a potřebu převedete do sektoru nájemního bydlení, kde je stejný problém jako u toho vlastnického. Je to nedostatek bytů a růst cen. Převedením poptávky z vlastnického bydlení do nájemního růst cen nájemního bydlení jenom urychlíme. A tím se roztáčí koloběh, protože lidé bydlící v nájmech budou mít dražší nájmy, zbyde jim méně peněz z výplat na to uspořit si spoluúčast na hypotéky.
A právě třeba úspory jsou největším limitem třeba u mladých lidí k pořízení bydlení. To je výše úspor, které mají na hypotéku a právě na daň z nabytí nemovitostí. Z průzkumů na konci minulého roku totiž vyplynulo, že polovina mladých má naspořeno na bydlení méně než 100 000 Kč. To v současných cenách nemovitostí rozhodně nestačí. Proto je hypotéka pro ně mnohdy jedinou alternativu. Není divu při takovém růstu cen nemovitostí. A co vláda udělala pro to, aby ceny nerostly a vlastnické bydlení se zpřístupnilo? Co vláda udělala? Nic. Vláda neudělala vůbec nic. A touto situací, těmito opatřeními a další regulací celou situaci na trhu s bydlením pouze zhoršíme.
Jak už zde řekl pan zpravodaj, vláda navrhuje společně s ČNB, aby limity úvěrových ukazatelů byly stanovovány ve všech třech kategoriích, což je poměrně raritní záležitost. Zároveň v tomto návrhu nejsou pro Českou národní banku stanoveny žádné limity, a tedy tímto návrhem dáváme centrální bance, pokud bychom ho takto přijali, určitý bianco šek. A abychom se jednou nedivili, čím ho centrální bankéři třeba někdy v budoucnu vyplní. Vzpomeňme, jak se mnozí divili například nad délkou intervencí proti koruně a množství nákladů, které to přineslo.
Takže vláda jedním dechem chce svým návrhem zkomplikovat střední třídě i mladým lidem pořízení bydlení, a zároveň se chce pasovat do role řekněme zachránce mladých lidí, protože zároveň navrhuje nějaké úlevy a výjimku. A to je opravdu taková finta fň. Zpřísníme regulace a zároveň vymyslíme výjimku. Víte, co by byla největší úleva? Vůbec toto zvýšení pravomocí nenavrhovat. Jenže mám obavu, že stávající vláda má pocit, že musí mluvit do všeho, musí mluvit lidem do života, že někdo moudřejší musí určovat, kdo si může a kdo si nemůže vzít hypotéku a jestli máme moc velký podíl vlastnického bydlení a jestli nemáme mít náhodou jiný podíl na trhu s bydlením a podobně. Nechme to na lidech. Nechme to na komerčních bankách, které tyto peníze poskytují. A v jejich hlavním zájmu je, aby to poskytly osobám, které budou schopny tu hypotéku splácet. Nedávejme tuto pravomoc centrální bance. A předkládat návrh na tak bezlimitní rozsáhlé pravomoce České národní bance, kdy máme podíl nesplácených úvěrů kolem jednoho procenta, to je určitým negativním gestem - řekněme ranním gestem předsedy Vondráčka - střední třídě.
Děkuji za pozornost.
