Někteří jsou zticha a jen tiše naříkají
Zaprvé navrhuji, aby nárok na toto mimořádné ošetřovné ve výši 424 Kč denně (což je cca průměrná výše ošetřovného pro zaměstnance i denní výše speciálního ad hoc ošetřovného pro OSVČ) po dobu mimořádných protipademických opatření až do 30. června měli i zaměstnanci pracující na dohody o pracovní činnosti (DPČ) a na dohody o provedení práce (DPP - v tomto případě za podmínky, že tyto dohody uzavřeli před 1. 3. 2020, abychom eliminovali „kreativní“ antetadování těchto dohod) a že jsou zároveň plátci nemocenského pojištění. Na tuto skupinu osob, kterou do velké míry tvoří pracující nízkopříjmové matky-samoživitelky, sociálnědemokratické Ministerstvo práce a sociálních věcí v čele s Janou Maláčovou až arogantně, a přes četné urgence, zapomíná, což je zavrženíhodné. I tito zaměstnanci, kteří tvrdě pracují, často i na více úvazků, a odvádějí léta daně a pojistné odvody, nesmí zůstat v době krize bez prostředků.
Nesmíme je hodit přes palubu
Zadruhé jsem navrhla, aby na toto mimořádně ošetřovné měli nárok i osoby samostatně výdělečně činné, které jsou zároveň invalidními důchodci. Podnikající invalidé jsou v tomto ohledu oproti ostatním živnostníkům dosud bezdůvodně diskriminováni. Zatímco mnohé osoby samostatně výdělečně činné mají současně nárok na kompenzační bonus, mimořádné ošetřovné – a ještě třeba mají příjmy z podnikání, které nemusely přerušit – podnikající invalidé, kteří byli nuceni výdělečnou činnost úplně zastavit, se musí spokojit pouze s kompenzačním bonusem. Nesmíme je hodit přes palubu, zdravotní postižení nemůže být důvodem k jakékoli diskriminaci.
Mimořádné ošetřovné i pro blízké příbuzné
A, zatřetí, opakovaně navrhuji, aby nárok na toto mimořádné ošetřovné měli nejen rodiče, ale i blízcí příbuzní dítěte, pokud jejich věk nepřekročil 65 let, a kteří jsou zároveň nemocensky pojištěnými zaměstnanci, ale nebydlí trvale s dítětem ve společné domácnosti. To současná právní úprava neumožňuje a už to velmi citelně, ekonomicky, sociálně, profesně, společensky i jinak, poškozuje mnohé rodiny a domácnosti. Jde zejména opět o matky-samoživitelky a zaměstnance s nižšími příjmy. Zároveň kvůli této bariéře stát přichází o mnoho aktivních zaměstnanců, kteří by byli potřební v klíčových profesích dnešní doby, zejména ve zdravotnictví. Přichází o zaměstnance, kteří by pracovat už i chtěli, ale jsou vázáni povinností pečovat o své mladší děti, bez jakékoli možnosti vystřídání, přestože by tuto péči mohli v rodině zabezpečit jinak. Stát jim to ovšem neumožňuje. Jde o návrh, který nijak nezatěžuje státní rozpočet, možná mu naopak ulehčuje, ale hlavně by ulehčil lidem, kteří o to prosí, a kteří si to zaslouží. Bohužel, disciplinovaná vládní “stoosmička“ (ANO 2011, ČSSD, KSČM) opět – ve všech třech případech – řekla: „Ne!“
Navrhujeme citelné zvýšení daňových slev
Současně tento týden vkládám do sněmovního legislativního systému dvě novely zákonů, které jsou zároveň první komplexnější reakcí našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) na očekávané dopady mimořádných krizových opatření na ekonomickou a sociální situaci českých občanů a rodin. První z nich je novela zákona o daních z příjmu, kdy navrhujeme citelné zvýšení daňových slev – a tím i zvýšení čistých příjmů – pro všechny daňové poplatníky, zaměstnance i živnostníky. Považujeme to v dnešní době za zásadní a potřebný krok. Namísto selektivních dotačních programů a bezmyšlenkovitého zvyšování veřejných výdajů chceme ponechat pracujícím občanům více prostředků v jejich peněženkách a nechat na jejich rozhodnutí, jak s nimi naloží. Chceme tak pomoci celému našemu hospodářství k tolik očekávanému restartu. Navrhujeme tedy o 50 % (z 24 840 Kč na 37 260 Kč ročně) zvýšit daňovou slevu na každého poplatníka, v rámci pomoci rodinám slevu na manželku i manžela (taktéž ze současných 24 840 Kč na 37 260 Kč ročně) a také slevu na pracující držitele průkazu ZTP/P (z 16 140 Kč na 24 210 Kč za rok). O 100% pak navrhujeme zvýšit daňové slevy pro pracující invalidy (ve všech třech stupních postižení) a pro pracující studenty. Je důležité dodat, že výše uvedené slevy byly naposledy zvyšovány v roce 2008, takže například vlivem růstu inflace i průměrných mezd již dávno ztratily svůj zamýšlený efekt. Obdobnou novelu připravíme, podáme a představíme i ve vztahu k daňovému zvýhodnění na děti.
Zkuste žít s 880 Kč měsíčně
Druhá naše novela se vztahuje k zákonu o sociálních službách. Navrhujeme zde navýšení současných až katastrofálně nízkých příspěvků na péči pro osoby v 1. a 2. stupni závislosti. Tyto příspěvky se od roku 2016 nenavyšovaly a jsou dnes absolutně nedostatečné. Například příspěvek v 1. stupni závislosti, což znamená neschopnost zvládat čtyři základní životní potřeby, činí pro osoby nad 18 let 880 Kč měsíčně (!). Stále výrazněji se tak i rozevírá finanční propast mezi výší příspěvku na péči u osob v 1. a 2. stupni závislosti na straně jedné – a u osob ve 3. a 4. stupni závislosti na straně druhé. Přitom současná výše příspěvku u první této skupiny zdravotně postižených osob, tzn. u osob s lehkou a středně těžkou závislostí (1. a 2. stupeň závislosti), je absolutně nedostatečná a nemůže těmto občanům v žádném případě zajistit pořízení odpovídající kvalifikované péče, pomoci či asistence. To chceme a musíme změnit!
Nevytrhávejte je z domácího prostředí
Nehledě na to, že hranice mezi jednotlivými stupni závislosti je velmi tenká, mnohdy opravdu závisí jen na jejím individuálním posouzení. A je důvodné se domnívat, že třetí či čtvrtý stupeň závislosti jsou někdy přiznávány jen velmi omezeně, například právě i s ohledem na finanční dopady. Občané s přiznaným druhým stupněm závislosti (a často i s prvním), jsou osoby se závažným zdravotním poškozením. Uvědomme si mj., že osoba mladší 18 let ve druhém stupni závislosti není schopna zvládat až pět klasifikovaných základních životních potřeb. Osoba v prvním stupni závislosti mladší 18 let nezvládá tři tyto základní životní potřeby. U osob nad 18 let věku je pak klasifikace ještě přísnější – osoba ve druhém stupni závislosti zde není schopna zvládat až šest základních životních potřeb a osoba v prvním stupni závislosti nezvládá čtyři tyto základní životní potřeby. Znamená to, že například není samostatně schopna mobility, stravování, oblékání a péče o domácnost. A na měsíční nákup a zajištění všech těchto činností a pomoci s nimi obdrží příspěvek ve výši 880 Kč. Je zcela evidentní a zřejmé – při dnešních cenách – na jaký časový a věcný rozsah úhrady nákladů osobě, která se o postiženého stará, takto nízký příspěvek postačuje. Totéž platí i ve vztahu k možnostem hrazení služeb osobního asistenta, respektive o kombinaci obou uvedených možností. Důsledkem absolutní nedostatečnosti výše těchto příspěvků je potom umisťování osob závislých na péči druhých z jejich domácího a rodinného prostředí do zařízení pobytových sociálních služeb, což nelze hodnotit rozhodně jako pozitivní trend. Osoby zdravotně handicapované jsou pomyslně vždy až poslední na řadě, pokud se na ně dokonce úplně nezapomene, při jakýchkoli úpravách či valorizacích nejrůznějších sociálních transferů. Navýšení příspěvku na péči považujeme za podstatné i v souvislosti s kompenzacemi ekonomických a sociálních dopadů nutných omezujících opatření v důsledku boje proti viru COVID 19 na mnohé jedince a jejich rodiny.
Kážou vodu, pijí víno
Proto tedy požadujeme zvýšit příspěvek na péči u osob do 18 let věku o 50 % v prvním stupni závislosti z 3 300 Kč měsíčně na 4 950 Kč měsíčně a v druhém stupni závislosti z 6 600 Kč na 9 900 Kč měsíčně. Dále navrhujeme zvýšit nejnižší příspěvek na péči, u osob v prvním stupni závislosti nad 18 let věku, o 100%, ze současných 880 Kč na 1 760 Kč měsíčně. A u osob starších 18 let ve druhém stupni závislosti navrhujeme zvýšení příspěvku na péči z 4 400 Kč na 6 600 Kč měsíčně. Uvidíme, jak se k těmto návrhům postaví poslanci ostatních sněmovních stran – zejména těch, kteří se sociálním státem a pomoci potřebným ohánějí, kudy chodí. Bohužel, většinou jen slovy, nikoli činy.
