Správa železnic v současnosti nemá jinou možnost než nevyužívané regionální tratě zrušit. Tvrdím, že tento způsob řešení není správný a navrhuji proto nový institut tzv. „konzervace dráhy“, díky kterému je ochráníme před zánikem. Součástí návrhu jsou přitom podstatně vlídnější podmínky, než má stanoveno například Německo nebo Rakousko.
Cestování vlakem patří mezi nejoblíbenější dopravní prostředky v Česku. Velkou zásluhu na této skutečnosti má i rozsáhlá železniční síť regionálních tratí. Část z nich je ovšem využívána pouze velmi sporadicky a jejich údržba nás přitom ročně stojí spoustu milionů korun. Navrhuji proto nástroj k jejich ochraně před zrušením – tzv. konzervaci dráhy. O této novince jsem podrobně psal již ve článku „Zachraňme nevyužívané lokálky. Tohle je nástroj, jak toho dosáhnout!“, který si můžete přečíst ZDE.
Myslím, že tento způsob řešení je férový pro všechny a představuje jakousi rovnováhu mezi efektivním vynaložením veřejných peněz a zachováním regionálních tratí. Podotýkám, že mnou navrhované podmínky pro konzervaci jsou podstatně vlídnější, než tomu je například v sousedním Rakousku nebo Německu.
V Rakousku je pro zachování tratě podmínkou, že ji využije minimálně 2000 cestujících v průměru za 24 hodin. Pokud tato norma není dodržena, pak následuje jednání s danou spolkovou zemí a obcemi o záchraně trati. Jejím smyslem je najít provozní koncept, který tuto podmínku naplní. Po dobu uvedeného řízení musí spolková země na trať více přispívat. Pokud má zájem na zachování provozu, přispět musí i obce. V případě, že uvedené subjekty nejsou ochotny přispět, pak je trať zrušena.
V Německu je situace podobná. Pro provozování dráhy je limit 1000 cestujících v průměru za 24 hodin. Pokud trať prochází turisticky velmi atraktivní oblastí, může být limit výjimečně snížen až na 300 cestujících za 24 hodin. Pokud čísla nejsou naplněna (a není tam silná nákladní doprava), DB Netz nesmí trať udržovat, dochází k jejímu zrušení.
Já osobně navrhuji jako podmínku pro konzervaci dráhy (nikoliv její zrušení) úhrn vlakových spojů za jeden rok. Pokud by jejich počet klesl pod tři sta (tedy v průměru ani ne jeden spoj za den), pak by Správa železnic mohla začít uvažovat o zakonzervování takovéto tratě. Kromě toho obce budou mít v tomto řízení velmi silné slovo, protože jim umožníme získat postavení účastníka řízení týkající se konzervace trati.
Věřím, že záchrana lokálních tratí je v zájmu nás všech. Díky institutu konzervace dráhy nebudeme muset málo využívané tratě rušit a ochráníme je tak před jejich úplným zánikem. Konzervace se však bude týkat opravdu a pouze jen sporadicky využívaných tratí. Díky tomu nebudou zrušeny a v budoucnu budou moci být jednoduše, levně a rychle obnoveny. Jsem přesvědčený, že se jedná o způsob, který zachrání regionální tratě před jejich zánikem.
