Já bych začal trošku netradičně. Mám tady spotřebu pesticidů v kilogramech účinné látky. (Ukazuje graf.) Když se podíváte, ten červený graf je použití v České republice. Kdo je před námi? Belgie, Itálie, Slovinsko, Portugalsko, Kypr, Španělsko - nebudu pokračovat. To samé se dá říct ve spotřebě umělých hnojiv. Zase ta červená čárka je Česká republika. Můžete se podívat, kdo všechno je před námi. Tím chci dokladovat kvalitu českých potravin.
Další věc. Od začátku, aspoň mně osobně, a to jsem řekl i novinářům, bylo naprosto jasné, že tento zákon nemá šanci a naději projít, alespoň ne v té podobě, kde by pomohl našim zemědělcům, pěstitelům. Proč? To si umíme všichni spočítat. Je to proto, že síla nadnárodních řetězců je daleko větší než snaha našich zemědělců. A nás pár v SPD, kteří bychom jim chtěli pomoct, kteří bychom chtěli, abychom se blížili k soběstačnosti, aby se vrátil zpracovatelský průmysl ze zahraničí, kam odešel, protože tady neměl dostatek komodit. Tím bych asi začal.
Další. Na to si musím vzít brýle. České zemědělství je v dosahovaných výsledcích v užitkovosti chovu jednotlivých druhů a kategorií zvířat na velmi vysoké úrovni. V EU patříme mezi premianty. V současné době je pro nás důležitá výzva, zda se podaří dosáhnout alespoň přibližně soběstačnosti. Doba po covidu bude úplně jiná než před covidem. To si uvědomujeme všichni, protože se může stát, a to přeháním, že bude lepší mít kvalitní české brambory než v garáži Ferrari. Prostě pokud nenakrmíme naše lidi, tak to bude špatně. A ta doba určitě přijde. A předzvěstí téhle té doby, toho spravedlivého podílu, spravedlivého umísťování českých potravin v řetězcích, tak karikaturou je rozdělování vakcín. Všichni vidíme, jak se k nám Evropská unie zachovala, jak se nám kamarádsky snaží pomoct, abychom měli vakcín dost. Všichni tušíme, že to je karikatura, že to nefunguje. A zrovna tak nebude fungovat zemědělská politika Evropské unie. Každý stát za sebe a pánbůh za všechny. To je u potravin. A to je bohužel i u těch vakcín. To vidíme z první řady.
Nebudu dál pokračovat, abych nezdržoval. Ale jenom chci říct, že na začátku skutečně byla upřímná snaha pomoct našim zemědělcům, pěstitelům, aby měli rovnou šanci na pultech řetězců, a tím aby se taky nerozevíraly nůžky mezi výkupními cenami a cenami, které si na to - ty marže - dávají řetězce. Je to trapné. A potom ty ceny lezou do závratných výšin a spotřebitel nadává na naše zemědělce. Zemědělci za to skutečně nemohou. Ti se snaží prodat. A co si na to nadnárodní řetězce přidají, to je sice neomalenost, ale co s tím můžeme dělat. To samé jsou banky, které zneužívají dneska situace, která v národním hospodářství je. To vidíme všichni. Kdo má uložené peníze, tak inflace je vyšší než úrok, který mu ta banka dává. Takže já to dávám všechno do souvislosti s dnešní Evropskou unií. Je to zemědělství. Jsou to vakcíny. A je to bankovní systém. Takže je asi na čase s tím něco dělat.
Ale jedna věc, ze které mám upřímnou a velikou radost, je ta, že řetězce se přece jenom lekly a dnešní situace v řetězcích je lepší, než kdykoli byla. Je tam víc českého zboží, víc kvalitního zboží. Tohle pouze mělo býti zárukou, že to tak bude i do budoucna. No samozřejmě, až ten jejich děs opadne, až zjistí, že se nic nestalo, že se zákon vykuchal, že se zase nic nestalo, tak se to vrátí do starých kolejí. Ale zaplať pánbůh aspoň za to přechodné období, kdy se lekly a začaly fungovat tak, jak by byla slušnost.
Děkuju vám.
