Dobré odpoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, paní vicepremiérko, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil jménem koalice SPOLU k tomu návrhu, který je dnes tady předmětem hlasování. To znamená té tzv. senátní vratky, která řeší novelu zákona o pedagogických pracovnících.
Nemám v úmyslu ve svém vystoupení reagovat na všechno to, co tady zaznělo předem, nicméně přece jenom jednu poznámku si neodpustím. Když paní vicepremiérka Schillerová říkala, že namísto přípravy programu pro nadcházející parlamentní volby řeší vláda mimo jiné návrat dětí do škol, tak musíme jenom trpce poznamenat, že řešení návratu dětí do škol v představě pana premiéra, její i dalších členů vlády nakonec dopadlo tak, že čeští žáci byli uzavřeni doma snad nejdéle v celé Evropě. A že namísto prezenční výuky byli téměř nejdéle v celé Evropě vystavení výuce distanční, která bezpochyby nepřispěla k tomu, aby se české školství posunulo dopředu.
Dámy a pánové, právě koronavirová pandemie odhalila řadu problémů v českém vzdělávání, které vyžadují nějaké dlouhodobější řešení, a jakkoliv k novele zákona o pedagogických pracovnících lze mít různé výhrady, tak je zapotřebí říci, že tato novela v této podobě, kterou podpořili i poslanci koalice Spolu, dává odpověď nebo dává nástroje k tomu, aby se některé z těchto problémů začaly řešit, aby se situace v českých školách zlepšila. A myslím si, že je korektní tyto věci připomenout, byť na počátku této novely stál vládní návrh zákona.
Tak já si dovolím jenom zrekapitulovat v tom pozitivním slova smyslu, co ta novela ve znění, které se vrátilo ze Senátu, resp. fakticky která byla schválena Poslaneckou sněmovnou, obsahuje a co vlastně - pokud je pravda, že vládní koalice chce tento svůj původní vládní návrh hodit přes palubu - budeme postrádat, co nenastane. Tato novela obsahuje velmi důležité ustanovení, které umožňuje v českých školách působení řekněme v uvozovkách nových pedagogických pracovníků, to znamená systémového zařazení některých podpůrných pedagogických profesí, které v českých školách velmi chybí: školský logoped, sociální pedagog, školní speciální pedagog nebo školní psycholog. Mluvíme-li o tom, že velkým probléme školního vzdělávání jsou nerovnosti ve vzdělávání, různé možnosti pro děti ze sociálně postižených rodin se vzdělávání aktivně věnovat, tak odpovědí na tyto problémy je mimo jiné to, že učitelé v českých školách by měli k dispozici, by měli připravenu cílenou podporu od těchto speciálních profesí, které v českých školách působit mohou, nicméně vždy na základě nějakých ad hoc opatření, ustanovení, šablon, když jsou na to zrovna peníze, tak je možné tyto pracovníky zaměstnat. Když nejsou, tak najednou už o jejich pomoc ty školy vlastně žádat nemohou. A právě to, co tady prošlo při pozměňovacích návrzích, by umožňovalo českým učitelům výrazně lepší příležitost k tomu, jak vzdělávat třeba děti z rodin s nějakým sociálním postižením a zmenšovat rozdíly v českém vzdělávání. Takže řekněme si, pokud vy, vládní poslanci, tento zákon shodíte, tak zmizí možnost systémového ukotvení těchto nových typů pedagogických pracovníků: logopeda, sociálního pedagoga, školního pedagoga a dalších, kteří by byli velmi nápomocni.
Další věc, kterou tento zákon, a co bylo vlastně jeho podstatou, obsahuje, je otevření učitelské profese lidem, kteří nemají to klasické pedagogické vzdělávání na fakultách připravujících učitele. Byla kolem toho veliká diskuze, i já jsem tady v jednotlivých stupních projednávání toho zákona k tomuto vystupoval. Je faktem, že proti tomuto ustanovení vystupuje část odborné pedagogické veřejnosti a bezpochyby argumenty, které proti tomuto ustanovení se objevují, si pozornosti a sluchu zaslouží.
Na straně druhé, mluvíme-li o tom, že v České republice, a znovu se vracím k těm nerovnostem ve vzdělávání, je jedním z problémů to, že v některých regionech je učitelů nedostatek nebo tam dlouhodobě působí na školách lidé, kteří nemají adekvátní vzdělávání, a na straně druhé mluvíme v současné společnosti o tom, že existují lidé, kteří mají magisterské studium nebo vysokoškolské vzdělání, byť nikoliv přímo učitelské, ale chtějí učit, tak toto ustanovení prostě propojuje tyto dvě cesty a dává nějakou příležitost k tomu, jak tuto situaci zlepšit. Je určitě k diskuzi, zda by toto mělo být takto trvale, ale každopádně říkáme, pokud vy, vládní poslanci, tento návrh zákona shodíte, že řešení této problematiky se odsouvá na nějakou jinou dobu. Já pevně věřím, že až vyhraje volby koalice Spolu, tak že my se této věci chopíme rozhodně lépe, než se to děje v době současné.
Chtěl bych také, dámy a pánové, upozornit na to, že tento zákon obsahuje tzv. adaptační období a zdůrazňuje roli uvádějícího učitele. Ono to na první pohled vypadá velmi abstraktně nebo možná ne úplně srozumitelně, ale schovává se za tím řešení jedné z velmi důležitých bolestí českého vzdělávání. Učitelé, začínající učitelé, kteří přijdou do školy, tak mají za sebou často velmi náročné odborné studium, nicméně narazí na tu realitu, na tu praxi toho, co znamená se před žáky postavit, řešit všechno to, co výuka přináší po stránce odborné i po stránce pedagogické, a potřebují nějakou pomoc a podporu. A toto tzv. adaptační období a role uvádějícího učitele v tomto zákoně vlastně znamená úplně konkrétní pomoc a podporu začínajícím učitelům, protože důvodem, proč noví učitelé nebo začínající učitelé odcházejí ze škol, nejsou jenom nižší platy, ale je to také to, že nemají dostatečnou podporu pro začátek své pedagogické kariéry. A mluvíme-li o dvouletém adaptačním období, o roli uvádějícího učitele včetně toho, že by uvádějící učitelé měli mít nárok na příplatek, tak možná tady v debatách o desítkách miliard to může zapadnout, ale věřte mi, že v kontextu každé školy, do které přicházejí noví učitelé, tak toto naopak je velice důležité ustanovení a velká pomoc tomu, abychom udrželi učitele ve vzdělávání.
A stejně tak tato novela řeší i záležitost nebo otázku třídních učitelů, která, jak už říkal pan ministr Plaga, se sice dá řešit i jinou cestou, ale pokud je statut třídního učitele přímo zakotven v zákoně o pedagogických pracovnících, tak to znamená opět nějakou úplně jakoby konkrétní podanou ruku třídním učitelům, kteří mají mnoho práce, mnoho povinností, ale zatím tato jejich pozice ve školském zákoně přímo nebyla, a tady se nabízí cesta, jak jim pomoci.
Tak to jsou jenom nějaké vybrané části, vybraná opatření, která zcela konkrétně v jednotlivých typech případů mohou pomoci českým učitelům a vzdělávání ve školách samotných a které v případě, že, milí vládní poslanci, tento zákon shodíte, tak prostě nebudou v okamžiku, kdy za relativně krátkou dobu mohly v českých školách fungovat.
A teď k tomu ustanovení o 130 % platu učitele. Jenom bych připomněl otevřený dopis, který premiéru Babišovi poslal významný učitelský spolek, učitelská platforma a který se zcela prostě jmenuje Neotáčejte se k učitelům zády, potřebujeme řešit jejich kritický nedostatek ve školách, zvýšit atraktivitu učitelské profese, přilákat odborníky z praxe. Stejně tak bych upozornil na další tiskovou zprávu, která už se týká výroků paní ministryně Schillerové, která podle mého názoru naprosto nepřijatelným způsobem staví proti sobě různé skupiny zaměstnanců, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu, v tomto případě tedy učitele a na druhé straně paní ministryně podle mě naprosto nesmyslně tvrdí, že zvýšení platů učitelů bude znamenat snížení platů hasičů a policistů. Dámy a pánové, já jsem jako primátor Plzně prožil ten rok koronavirové pandemie. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat učitelům, ale i hasičům a policistům, kteří na různých místech a různým způsobem pomáhali, a považuji za opravdu nestoudné, když paní vicepremiérka Schillerová proti sobě tyto profese staví a zvýšení platů jedné z nich hovoří o tom, že by se měly snížit platy těm druhým. Paní vicepremiérko, myslím si, že byste, pokud se tady mluví o omluvách, tak byste se měla omluvit třeba těm hasičům a policistům, které tady teď strašíte tím, že zvýšením platů učitelů budou sníženy jejich platy. Bezpochyby se najdou ve státním rozpočtu podstatně jiné kapitoly, které by se daly seškrtat, aniž by měly být dotčeny platy těchto důležitých státních zaměstnanců.
Dámy a pánové, problémy platů učitelů, a bezpochyby je faktem, že v posledních letech k jejich výraznému nárůstu došlo, nespočívá jenom v té absolutní výši a samozřejmě, a jenom tady odbočím, není pravda to, že každý český učitel má těch 44 tisíc korun průměrného platu, o kterých tady paní ministryně mluvila. Možná by, paní ministryně, bylo dobré na nějakou školu zajet a zeptat se těch učitelů, třeba těch začínajících, jaké ty platy mají, a myslím, že by byli velmi překvapeni, kdybyste jim řekla, že mají mít na výplatních páskách 44 tisíc korun hrubý plat, tak jak vy jste tady říkala. (Min. Schillerová: 46!) Čtyřicet šest.
Problém je v tom, že průměrné platy českých učitelů - a to je dlouhodobý problém českého školství - ve srovnání s jinými skupinami vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců zaostávají. Dokonce my jsme vlastně v rámci zemí OECD v jedné z těch posledních skupin v tom - když porovnáte, jaké jsou průměrné platy učitelů a jaký je průměrný plat zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním - pohybuje se ten rozdíl někde okolo 70 - 75 %. A bezpochyby tento návrh, o kterém tady teď jednáme, tedy těch 130 % průměrné mzdy, by, zdůrazňuji, postupně napomohl tomu, aby se tento rozdíl vyrovnal.
Mluvíme-li o tom, koho vlastně chceme podpořit, k čemu směřuje ten návrh na těch 130 % platu, tak nemluvíme tady o pár tisících učitelů, jak tady říkal jeden z mých předřečníků, ale fakticky se jedná o více, než 150 tisíc zaměstnanců regionálního školství, o velmi početnou skupinu zaměstnanců, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu. Ale především, dámy a pánové, přece mluvíme o těch, kteří se starají o všechny děti v naší zemi, kde je povinná školní docházka. Prostě učitelé vzdělávají v rámci povinné školní docházky miliony a miliony našich dětí. Takže mluvíme tady přece o tom, že chceme v tomto případě, tímto návrhem 130 % průměrné mzdy v nějakém čase, podpořit lidi, kteří mají zásadní roli na tom, jak vypadá vzdělávací systém v naší zemi.
Závěrem chci jenom říci, že mluví-li tady někdo o tom, co je vládní prioritou, nebo zda je vzdělávání vládní prioritou, tak teď je, dámy a pánové, příležitost to jasně ukázat na tomto konkrétním návrhu zákona, milí kolegové z vládních stran, z ANO, KSČM, ze sociální demokracie. Tady ukažte, jestli opravdu považujete vzdělávání za svou prioritu, jestli ta opatření, o kterých jsem hovořil, i zakotvení 130 % průměrné mzdy učitele, považujete za signál toho, že vzdělávání v České republice je pro vás stejně tak důležité jako pro ty z nás, z koalice - v tomto případě koalice SPOLU - kteří tento návrh podporujeme, budeme pro něj hlasovat, protože jsme přesvědčeni, že vzdělávání je zárukou budoucí prosperity naší země. Děkuji.
