• Výborná (opravdu nejlepší) kampaň Spolu (zejména načasování) + osobní výkon PF x tragický výkon Pirátů. Z toho vyplynulo, že koalice Spolu má lepší šance porazit Babiše a kompetentně vládnout, než PirSTAN. Podpůrným argumentem útěku zklamaných pirátských voličů od “jejich” koalice budiž poměrně snadné následné překroužkování Pirátů voliči Starostů.
• Existence jednoho subjektu uvnitř koalice Spolu, který z řady důvodů může připadat pirátskému voliči ideově blízký a tedy může posloužit jako substituce ve stylu “second best”, když jeho favorit zklame. Ano, mám na mysli TOP 09, ztělesněnou zejména jejich předsedkyní MPA, podpůrným argumentem pro toto tvrzení budiž překvapivě značný kroužkovací úspěch TOPkařů (třeba od lidovců jsem to čekal, tady ne). Ale ok, počítá se výsledek a ten je impozantní.

II. Vymazání KSČM z politické mapy (podle mě jednou provždy) ve mně samozřejmě budí radost, ovšem z jiných příčin, než je morální satisfakce. Symbolicky tak totiž mizí poslední důvod k nekonečnému boji proti již dávno neexistujícímu nebezpečí komunismu po 30 letech, kterým si mnozí doposud kompenzovali nedostatek vlastního programu a politického obsahu. Nyní se lze soustředit na skutečná rizika, která přináší přítomnost a hlavně budoucnost. Pěkným paradoxem je, že likvidaci KSČM dokončil člověk, který je sám produktem jejich normalizačního režimu.
ČSSD mi sice může být trochu líto, ale zavinili si to sami a ne, že je spolkl Babiš. Na tuto skluzavku si sedli před více než 10 lety, kdy se vedení partaje zmocnila generace “eurosvazáků”, představovaná Sobotkou. Dnes nikdo netuší, koho má tato strana vlastně reprezentovat. Městskou liberální levici? Pracující z průmyslových enkláv? Sociálně slabé z vyloučených oblastí? Naprostá ztráta jakékoliv uchopitelné vlastní identity budiž varovným mementem i pro další politické subjekty.
Je to sice smutný konec nejstarší politické značky v našich zemích, ale možnost návratu též nevidím.

III. Bezprecedentní počet propadlých hlasů, až 20%, představuje nezanedbatelnou sílu a velké pole působnosti pro někoho, kdo se této šance chopí. Většina těchto voličů, ať už zleva nebo zprava, má totiž společnou jednu věc, nejlépe charakterizovanou posměšným názvem ze sítí: “flastenci”. Vůbec bych tuhle množinu nepodceňoval, nezmizí, její frustrace jen poroste a okaté pohrdání těmito lidmi jejich radikalizaci jen uspíší. Nyní je reprezentována de facto jen Okamurou, který tuto “národoveckou” agendu ztělesňuje vulgárním způsobem. Jsem přesvědčen, že jistou část tohoto elektorátu (tu rozumnější, nikoliv antisystémovou) lze oslovit a že je to třeba udělat. A jsem naprosto přesvědčen, že jediná složka budoucí vládní koalice, která se o to má a může pokusit, je ODS.

IV. Absolutně nejsem schopen odhadnout, co se stane se sedmdesáti Babišovými poslanci po jeho odchodu (ať už nastane v řádu týdnů nebo měsíců). Mohou se pokusit přetvořit v relevantní politickou sílu nebo se rozpadnout do vzájemně nekompatibilních skupinek, které budou hledat útočiště pod jinými politickými střechami. Přiznávám, že s jistou škodolibostí budu sledovat Brownův pohyb kolegů europoslanců za ANO poté, co ztratí krytí vládní strany.