Současná vláda neúprosně postupuje dál v naplňování svého protilidového programu. Pánové Nečas s Kalouskem tak nepokrytě činí v zájmu hrstky bohatých a mocných, která za nimi a jejich vládou stojí. Jejich cílem je odstranění základních sociálních práv nejen v oblasti zdravotnictví, školství či sociálního zabezpečení. Co bylo donedávna bráno jako samozřejmost, je pány ve vládě systematicky destruováno. Výdobytky mnoha složitých sociálních zápasů minulosti se jednoduše škrtají. Vedle těchto „reforem“ však dochází také ke snižování reálných mezd a k nárůstu cen základních životních potřeb jako jsou bydlení nebo potraviny.
Je zcela logické, že v přímé závislosti na tom, jak vláda uvádí své „reformy“ v život, narůstá lidový nesouhlas s ní a její politikou. Ten sám o sobě však nestačí, vládě je nutné se postavit na odpor a začít se bránit. Zkušenosti z jara minulého roku jasně ukázaly, z čeho mají pánové ze „Strakovky“ doopravdy strach: z organizovaného a aktivního odborového hnutí. Na jaře minulého roku zorganizovaly odbory nejprve květnovou padesátitisícovou demonstraci a následně červnovou stávku v dopravě. Vláda na tyto odborářské aktivity reagovala dlouho nevídanými výhružkami, mediální štvavou kampaní i zneužitím justice. Ostatní protesty, ať už měly jakoukoliv formu, si vláda dovolila jednoduše ignorovat. Zkušenost z minulého jara tak poměrně zřetelně ukazuje, kudy by se protivládní hnutí mělo ubírat, pokud chce být úspěšné.
Je proto jenom správné, že se dnes odbory opět rozhodly pro aktivitu. Jejich role je, nejen v rámci protivládního hnutí, opravdu nezastupitelná. Odborové hnutí se sice v České republice dlouhodobě potýká s řadou problémů jako je nejednotnost, nezkušenost, pasivita, provázanost se sociální demokracií, dvojaká role jejich vedení atd. Přesto žádná jiná součást protivládního hnutí nemá v současnosti ani zdaleka takovou členskou základnu, organizační možnosti, schopnost sehrát sjednocující roli či podporu veřejnosti. Právě na odborech, jejich vedení a členech tak leží zásadní zodpovědnost za úspěch protivládního hnutí. To je dnes zřejmé i odborovým představitelům, kteří iniciovali sjednocení s řadou protivládních iniciativ, sdružení a kampaní do společné koalice Stop vládě!. Ta si dala za cíl tři základní požadavky: 1. Zastavit asociální reformy, 2. Demisi vlády 3. Vyhlášení předčasných voleb, tedy program, za kterým se může sjednotit většina těch, kteří jsou dnes proti Nečasově a Kalouskově vládě.
Jakou sílu má odbory sjednocené protivládní hnutí ukáže již celorepubliková demonstrace, která byla svolána do Prahy na sobotu 21. dubna. Je třeba zdůraznit, že také Komunistická strana Čech a Moravy se k této demonstraci jednoznačně přihlásila a vyzvala všechny své členy a příznivce, aby se tohoto celostátního protestu v co největším počtu zúčastnili. Je třeba udělat vše pro to, aby 21. duben byl důležitým impulsem pro další demonstrace, protesty a stávky s cílem porazit současnou vládu. Komunisté navíc již dříve jasně deklarovali, že pokud vláda sama neodstoupí a občané a odbory přistoupí k časově neomezené generální stávce, jsou připraveni ji plně podpořit.
Milan KRAJČA, člen Ústředního výboru KSČM
(publikováno v českém levicovém deníku Haló noviny dne 17. dubna 2012)
