Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, podobně jako předřečník se budu držet svého resortu, svého kopyta. A dovolte, abych se proto vyjádřil ke koncepci resortu zdravotnictví vedeného ministrem profesorem Válkem, které je prezentované v rámci programového prohlášení vlády premiéra Fialy. Nejprve dovolte osobní poznámku. Obory, kterými se s profesorem Válkem zabýváme, se doplňují. My dva se po léta dobře známe, náš vztah je na akademické půdě pozitivní a já si ho vážím jak v odborné, tak v lidské rovině, což samozřejmě nic nepředznamenává pro konání na půdě politické. Takže slibuji Vlastimile, že tě budu bedlivě sledovat, a slibuji, že budu kritický a přísně kritický, nicméně bych řekl férově kritický.
Předem si dovolím se ohlédnout za vládním programem vlády minulé, což tvoří určité srovnání. Jistě jako u ostatních resortů je zde v jednotlivých programových cílech určitá evoluce, je zde překryv, někdy i shoda, zatímco v jiných bodech se naše názory liší. Dovolím si zobecnit určitým příměrem. Všichni bychom chtěli mít dálnice a důchody jako v Německu, školství jako ve Finsku, čistotu jako v Norsku, kulturu jako ve Vídni a vědu a zdravotní výzkum jako v Holandsku. To jsou strategické cíle, kterými se nelišíme, ale můžeme se lišit a velmi se zásadně lišíme schopností těchto cílů dosahovat. Odpíchnu se nyní od programu vlády minulé. Byl sepsán kvalitně, logicky a obsahoval omezený počet priorit, což považuji za žádoucí, protože pokud je priorit příliš mnoho, není vlastně priorita žádná. Byl jsem příjemně překvapen, co se vše za minulé období podařilo zvládnout při vědomí, že podstatnou část tohoto čtyřletého období byl resort i celá společnost paralyzovány covidovou pandemií. S důsledky pandemie samozřejmě nemůžeme být spokojeni, v žádné zemi s ní nemohou být spokojeni, a její jednotlivé parametry by měly být podrobeny analýze, protože od té by se měly odvíjet další protipandemické aktivity a měla by být i inspirací pro další oblasti globálního zdravotního ohrožení. Kupodivu tuto analýzu covidové pandemie programové prohlášení nové vlády nezmiňuje. Ke covidu se vyjadřuje velmi obecně a tak stručně, že je toto vyjádření možné i přehlédnout. Vyjadřuje se opakovanou frází, že se s ní musíme naučit žít. Jistě nic proti tomu.
Jediným konkrétním bodem anticovidového programu je návrh na zřízení tzv. Kochova institutu, po čemž já osobně již dávno volám a hnutí ANO má tuto myšlenku také ve svém volebním programu. Musím ale upozornit, že Kochův institut je gigant s velkým rozpočtem, širokým záběrem a produkuje ročně na 600 vědeckých prací. Já zcela nesouhlasím s prezentovaným návrhem řešení, které považuji za naprosto neproduktivní. A to znamená, návrh zní, že diskutovat zřízený institut by se mělo v rámci České lékařské společnosti. Tuto problematiku již prodiskutovala Rada vlády pro vědu a výzkum a koncept velmi kvalifikovaně připravil profesor Jurajda. Upozorňuji, že Česká lékařská společnost nevykazuje žádnou exekutivu, a tak hrozí proces nekonečné diskuse bez konkrétního dopadu. Já doporučuji naopak vytvořit akceschopnou multidisciplinární komisi, která by Jurajdův koncept dopracovala v krátkém termínu včetně financování a určení, v rámci jaké instituce by ústav měl vzniknout. Připadá v úvahu některá z univerzit či Akademie věd. A aby byl projekt úspěšný, musí se personifikovat. Musí být jmenován garant, musí být jmenován ředitel, který tento velký úkol vezme jako své životní poslání.
Když srovnám programy v roce 2018 a 2022, je pochopitelné, jak už jsem řekl, že v řadě oblastí se překrývají. Zabývají se zdravotními pojišťovnami se snahou o zvýšení konkurence a o transparentnost všech procesů, nic proti tomu. Nový program ovšem navrhuje explicitně dobrovolné připojištění. Já se domnívám, podobně jako již mí předřečnici, že tento návrh je v současné době naprosto nevhodný. Považuji jej za úlitbu tak zvanému pravicovému elektorátu a myslím, že jej ani představitelé současné vlády nemohou myslet vážně. Vytvořit podobný politicky průchodný program je technicky velmi pracné, vzbudí to velké vášně, odvede pozornost od aktuálních problémů, prohloubí příkopy ve společnosti a zvýší nerovnost v dostupnosti kvalitní péče. To si v současné době v žádném případě nemůžeme dovolit. Jinak oba programy 2018 i 2022 se zabývají dostupností péče v rámci regionů, to je kontinuální problém. Samozřejmě oba se zmiňují o kontrole kvality - ta byla systematicky nastartována za minulé vlády, ale je to velice technicky komplikovaný proces, daleko přesahující jedno volební období.
Další stálicí je přirozeně digitalizace. Víme, jak mnoho bylo vykonáno za poslední čtyři roky zavedením e-Receptu a zavedením e-Neschopenek. A samozřejmě problém je transparentnost informatiky, zejména pokud jde o řízení nemocnic. Evergreenem je prevence a já zde samozřejmě myslím, že nemusím upozorňovat, všichni zaregistrovali zcela mimořádné angažmá celé vlády, potažmo premiéra republiky pokud jde o onkologické programy. A musím říci, že onkologické preventivní programy jsou v Čechách skutečně na vysoké úrovni a dochází k reálnému poklesu incidence řady nádorů, na prvním místě nádoru tlustého střeva. Nynější program ovšem zabíhá do oblasti podpory výroby zdravých potravin, což vedení resortu nemůže ovlivnit, a stěží také při stávajících úhradách lze dosáhnout zásadních změn ve stravování školáků.
Co nový program nezmiňuje a považuji to za chybu, byť se to může zdát jako detail, je stomatologická prevence dětí. Také již bylo dnes zmíněno a myslím si, že zdánlivě je to marginálie, ale marginálie nikoliv nepodstatná. Oba programy se zabývají reformou psychiatrické péče, která ale též byla nastartována již v minulém období a domnívám se, že probíhá velmi úspěšně. Dalším evergreenem je samozřejmě zjednodušení administrativy. Víme, že v praxi velmi obtížně realizovatelné. A též reforma postgraduálního vzdělávání. Ale tam v současném programu chybí konkrétní zadání.
Na minulém programu z roku 2018 nacházím velmi specificky sympatické tři programy, které prohlášení nové vlády postrádá. Za prvé je to relativní stručnost, což považuji za přednost, protože jakmile máme sto priorit, nemáme vlastně prioritu žádnou. Dalším významným bodem, který se nezmiňuje v současném programu, je zvýšení kompetence, je to apel na zvýšení kompetence praktických lékařů. A konečně velmi významným apelem je explicitně deklarovaná vstřícnost k opozici, protože většina klíčových problémů vyžaduje kontinuální řešení, kontinuální přístup a ten nemůže být zásadně měněn v každém volebním období pod novým politickým diktátem. Podobně nově nenacházím zmínku o navyšování platů zdravotníků, která ve starém programu explicitně zazněla a také byla realizována. Oba programy dále zahrnují návrhy na snadnější a kontrolovanou implementaci nových technologií. Nově se hovoří o doporučených postupech v rámci Agentury zdravotnického výzkumu. Je to poměrně specifický problém, takže pro ty, kteří se neangažují v oblasti akademie, upozorňuji, že tento projekt není úplnou novinkou. V podstatě existuje, je patrný už na titulní stránce agentury, reálně existuje a existuje též několik desítek již vytvořených doporučených postupů. Ale upozorňuji, nejedná se o nic v zásadě samospasitelného. Tvorba univerzálně strukturovaných doporučených postupů je specifickým během na dlouhou trať a obecně platí, že v době schválení bývají již zastaralé.
Zajímavým novým bodem, který jsem zaznamenal, je motivace příchodu špičkových vědců ze zahraničí. Upozorňuji ovšem, že na to vedení resortu nemá žádný vliv a jedná se pouze o apel, který já osobně bych rozšířil a zobecnil. Výzkum se musí řízeně zinternacionalizovat. Podobně jako kvalitní fotbal ani špičkový výzkum se nedá realizovat jen s domácími odchovanci.
Za zásadní nedostatek nového programu považuji úplnou ignoraci stimulace příchodu zahraničních pracovníků, nebo zdravotnických pracovníků ze zahraničí, bez kterých reálně by naše zdravotnictví již nemohlo existovat. A tento problém bude tedy nepochybně narůstat.
Dovolil bych si shrnutí. V rámci možností negativně ovlivněných pandemií se z předchozího programu podařilo realizovat řadu priorit. K programu nové vlády nemohu být jinak než kritický. Podle mého názoru je příliš obsáhlý, rozvleklý, nekonkrétní, občas alespoň pro mě ne zcela srozumitelně formulovaný, zabíhá do oblastí, které vedení resortu nemůže ovlivnit. Vychází spíše z volebního programu SPOLU. Volební program PirSTAN, který jsem četl velmi pečlivě, prakticky nebyl zohledněn. Konkrétně chybí proticovidová strategie. Projekt Kochova institutu, jak už jsem se vyjádřil, je v podstatě nereálný. Připojištění považuji za naprosto nevhodné. Důraz na výzkum je nekonkrétní. Chybí stimul příchodu zdravotnických pracovníků ze zahraničí. Pod některými formulacemi má fantazie nenachází reálný obsah, například: do konce roku 2022 podpoříme vznik dalších komplexních center zdravotní péče.
Další bod, který si dovolím rozporovat, ač nejsem ekonom, je víceleté plánování financování. To je program pro prognostika, nikoli však z reálného světa. Plánovat mohu cokoli, ale máme-li jednoroční celostátní rozpočet, není důvod, aby se resort zdravotnictví choval jinak, zejména s ohledem na velmi dynamické změny všeho druhu.
Pokud bych měl program nové vlády oznámkovat, hodnotil bych jej známkou horší, než je známka průměrná. Nejenom že mě nenadchl, ale ani neuspokojil. Budu žádat o vysvětlení sporných bodů. V této podobě s ním nemohu souhlasit a na jeho základě nemohu vládě podporu vyjádřit. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců z lavic ANO.)
