Nejde jen o dopravní letectvo, ale o celkově špatnou situaci v naší armádě

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Nejde jen o dopravní letectvo, ale o celkově špatnou situaci v naší armádě

Stalo se to, na co jsem dlouhodobě upozorňoval. Nekoncepčnost, neustálé snižování zdrojového rámce, předražené vojenské zakázky a zejména scházející reálné střednědobé plánování v resortu MO jsou důsledkem celkové špatné situace v Armádě ČR.

To, že jsou dlouhodobě nedodržovány cíle reformy naší armády z roku 2003, že se neplní úkoly Transformace resortu z roku 2007 či vojensko-politické ambice Vojenská strategie ČR z roku 2008 se stalo skutečností.

Problém uzemnění dopravních letounů není problémem pouze ekonomickým, jak se nám snaží namluvit pan ministr obrany A.Vondra či ministr financí M.Kalousek. Vždyť peněz v resortu MO bylo dostatek, o čemž svědčí miliardové a předražené nákupy vojenské techniky. Stačí připomenout nákupy letounů L 159 ALCA, pořízení Pandurů, nákup LOV, modernizaci tanků T72 či pořízení transportních letounů CASA. Generální opravy či prohlídky letadel jsou předem dané na základě očekávaných náletů a příruček pro údržbu. Doplňkovým, ale o to vážnějším problémem, může být skutečnost, že naši piloti nebudou mít kapacitní schopnost nalétat povinně stanovený minimální počet letových hodin. A piloti a další personál je to nejdůležitější, co v naší armádě máme.

Vláda přijala novu Bezpečnostní strategii ČR bez toho, aby na financování úkolů pro zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti vyčlenila odpovídající finanční prostředky. Bílá kniha o obraně má dobrou analytickou část, ale i ten nejpesimističtější scénář se zdá být příliš optimistický.

A to v letech 2015 až 2020 bude scházet až 100 miliard korun z důvodu náhrady dosluhující vojenské techniky. Již dnes existují scénáře, kdy nebudou peníze na provoz již ve třetím čtvrtletí tohoto roku. A to nehovořím o snaze vedení ministerstva snížit politicko-vojenské ambice naší armády a kroky vedoucí ke snížení počtu profesionálních vojáků. Je otázkou politického rozhodnutí, jakou armádu vlastně potřebujeme a jaké úkoly bude nadále schopna vlastně plnit.

Podle mého názoru je nutno zahájit politické debaty s odborníky nad budoucím zajištěním bezpečnosti našich občanů, protože plošné škrty této vlády se netýkají pouze obrany, ale i policie či HZS. Dále je nutno revidovat naše závazky vůči partnerům z NATO a z EU. Nelze donekonečna našim zahraničním partnerům slibovat cíle, které nebudeme schopni splnit.

Politici napříč politickým spektrem si musí vyjasnit rozsah politicko vojenských ambicí ČR a z ní vycházejících dokumentů stanovující budoucí schopností naší armády. Nelze nadále hazardovat s obranou naší země a se zajištěním bezpečnosti našich občanů.