Oznámení o jmenování Jana Graubnera pražským arcibiskupem ukazuje na tápání a náznak, že hledání se nepodařilo. Graubner podle pravidel už za rok bude muset podat do Vatikánu papežovi rezignaci z důvodu dovršení věku 75 let. Asi bude následovat další několikaleté provizorium, jako bylo končící čtyřleté prodlužování mandátu Dominika Duky.
Česká katolická církev se nachází v krizi a ztrácí náklonnost obyvatelstva právě v době, kdy se takříkajíc láme chleba nad naší další budoucností. Zatímco světoví myslitelé už se blíží k pochopení, kudy by se měla cesta k překonání vnitřní krize euroatlantické civilizace ubírat, naši hodnostáři se mezi sebou hádají, porušují základní pravidlo svého vztahu ke světské moci a lidem se tudíž ani nenamáhají pomoci chápat nynější svět a ukazovat cesty do budoucnosti.
Alegorické vykonávání církevních obřadů a klasická pastorace už zdaleka nestačí a bude hůř. Několikasetletý potenciál osvícenství je vyčerpaný a je třeba k víře v racionální rozhodování a víře ve vědu a pokrok vrátit zpátky vnitřní duchovní rozměr člověka. Ukazuje se jasně, že nestačí rozumět světu kolem sebe, ale i světu uvnitř sebe. Lidé si neumějí povídat sami se sebou, chybí jim kritické myšlení, chybí jim schopnost třídění dat. Výsledkem je, že přebírají laciné a falešné vnější obrazy, které vnímají kolem sebe, namísto aby se rozhodovali podle vnitřních zkušeností a etických hodnot.
Tady hledejme dnešní kořeny marasmu a frustrace. Na nápravu včera bylo pozdě a další čekání jen urychluje pád do míst, kam snad nikdo nechce. Vatikán se zjevně domnívá, že si ještě můžeme počkat. Já si to nemyslím!