Zaznamenal jsem velký odpor historika Petra Blažka ke kandidatuře generála Petra Pavla. Okamžitě se důrazně ozývají stoupenci tohoto adepta na Hrad, který má svoji kariéru zatíženou členstvím v komunistické straně a aktivní službou v armádě, která se nazývala Československá lidová.
Osobně se domnívám, že bychom se měli posunout dál. Role prezidenta by měla být především v rovině etické. S energetickou krizí se vyrovnáme, otázkou je, jak dlouho to bude trvat a jak dlouho nám to bude dělat zářez na naší životní úrovni. Dopady klimatických změn v naší zemi umíme mírnit, přizpůsobovat se jim, je to otázka peněz a společenských priorit. Česká společnost má největší problém s krizí hodnot. Absence etiky a víry ve vyšší smysl života, než jen materiální přežívání, vede k tomu, že lidé ve svém chování přebírají vzorce chování jiných. A samozřejmě ti jiní jsou hlavně ti denně viditelní na očích - prezident, premiér, ministři poslanci...a lidé, které někteří považují za autority. Jestliže ti mají deficit etických hodnot, je to velký společenský problém. A asi se shodneme, že dnešní česká planina je v tomto horší, než nejhorší úhor. A také platí, že tam, kde lidé nemají vlastní názor, svoje ukotvení, tam se otevírá pole pro demagogy, lháře, hulváty, manipulátory a podvodníky, aby vaše JÁ ovládli.
Stoupenci kandidatury Petra Pavla tolerují jeho předlistopadovou minulost s tím, že si to po roce 89 odpracoval službou svobodě a demokracii, co měl dělat, když chtěl k armádě a bez rudé knížky to nešlo. K první části - ano, generál si část svého fatálního morálního selhání odpracoval. A odpracoval by si ho ještě více, kdyby vyzval svoje příznivce, ať podporují na Hrad člověka silných morálních zásad, který neselhal. Jenže to neudělá. A k druhé části - co měl dělat, když chtěl být v armádě? - jeho profesní tužby byly silnější, než etické zásady. Uvědomme si, že vstoupit po roce 68 do KSČ znamenalo souhlasit s okupací Československa, být součástí domácí páté kolony, která udržovala vynucenou legitimitu této okupace, znamenalo to smíření se se zvěrstvy komunistů v padesátých letech, s činností domovních důvěrnic a uličních organizací KSČ, kteří šmahem ničily tužby tisíců mladých lidí po vzdělání a znamenalo to toleranci střílení lidí na hranicích, kteří tento ráj "rudých násilníků" chtěli opustit. Ostatně máme zákon, který praví, že předlistopadový režim byl zločinný a zavrženíhodný. Všem předlistopadovým bolševikům, kteří se ze svého selhání všelijak vykrucují, bych vzkázal věky ověřenou pravdu - každý i v nejhorší totalitě může žít tak, aby to jednou nemusel řešit se svým svědomím. Jenže potom prostě nebudete vládnout, těšit se nadstandardním výhodám materiálním či společenským atd. Každý má možnost nastavit si svoje hranice. A to dokonce i v případě, že to není hrdina.
A poslední poznámka - až budete argumentovat, že Babiš, když ne Pavel, tak rozumím vaší matematice, ale v této době hazardujete s naší budoucností. Volba menšího zla na stole ještě není.
