Je to jeden z nejdůležitějších dokumentů české historie, který zvýšil prestiž a postavení českého panovníka. Navíc Českému království dával zvláštní status v rámci Svaté říše římské a změnil ji v téměř nezávislou oblast, do jejíž správy mohli císaři zasahovat pouze formálně.
Bula určila zhruba následující:
- čeští králové mají držet dědičné království a udělovat investituru českým biskupům;
- pražské a moravské biskupství bude nedílnou součástí českého království;
- český král má hodnost říšského arcičíšníka a kurfiřta;
- český král má právo volit římského krále a císaře;
- český král měl výjimky z povinností k římské říši. Měl se zúčastnit pouze některých sněmů.
Na druhou stranu byl český král povinen na doprovod římského císaře ke korunovaci do Říma vypravit 300 jezdců, nebo zaplatit 300 hřiven stříbra. Ovšem není známo, že by to nějaký český král učinil.
Bula je jeden ze tří dokumentů, které vydal římský císař Fridrich II. Štaufský za pomoc, kterou mu poskytl Přemysl Otakar I.
Celý příběh je tedy trochu složitější. Zlatá bula jen potvrdila předchozí rozhodnutí Filipa Štaufského z roku 1198, to se ale nedochovalo, případně Oty IV. Brunšvického z rodu Welfů z roku 1203. Tyto soupeřící rody Přemysl Otakar střídavě podporoval. Výsledkem byl ovšem dědičný královský titul a České království. Navíc 1212 se lépe pamatuje.
