Přeji vám dobrý den a možná mi dovolte nejdříve popřát všem nově zvoleným senátorkám a senátorům, mnoho úspěchů v jejich práci, a také pogratulovat k nově zvolenému vedení horní komory. Doufám, že v tom nadcházejícím období bude kooperace mezi vládou a Senátem plodná, konstruktivní a k prospěchu ČR, a zároveň jsem chtěl také velmi poděkovat Senátu za spolupráci a možnost zde urychleně projednat tento návrh zákona, i když se povolební činnost Senátu teprve rozbíhá, ostatní zákony čekaly na to, až se všichni nově zvolení ujmou svých mandátů a začnou pracovat plně obsazené výbory. Mockrát vám za to děkuji a důvod tohoto spěchu nebo této urgence záhy vysvětlím.
Ten návrh zákona, resp. tato transpoziční úprava, kterou návrh přináší, měla vstoupit v účinnost nejpozději do 2. srpna minulého roku, což se nepodařilo, neboť návrh zákona, který byl postoupen Poslanecké sněmovně v lednu 2021, nestihla PS ve svém předchozím funkčním období projednat. A z tohoto důvodu je nyní již proti ČR vedeno řízení pro porušení povinnosti notifikovat transpoziční úpravu. A to se stává ve věci implementace některých tisků – tento tzv. implementační deficit, který jsme tady z velké části zdědili, ale v tomto případě už jsme skutečně ve fázi, kdy Evropská komise může kdykoliv podat na ČR žalobu, což se pochopitelně v maximální míře snažíme oddálit, a prakticky ve všech tiscích, které jsou pro to relevantní, komunikujeme s Evropskou komisí, a pokud jsme v nějakém výrazném prodlení, tak se snažíme ten deficit zlepšit.
České republice hrozí ze strany EU značné finanční sankce, velmi tedy záleží na tom, aby zákon byl přijat a nabyl účinnosti co nejdříve, protože v momentě, kdy se ty sankce uvalí, tak výše se bude odvíjet právě od toho, jak velké zpoždění mezi tou transpozicí a povinností budeme mít. Připomínám, že pokud žaloba bude podána, tak už soud uloží sankci automaticky již jen proto, že k implementaci došlo pozdě, a to, i kdybychom před vynesením rozsudku stihli dotáhnout tisk ke zdárnému konci. Je tedy společným zájmem – a já jsem sledoval cestu tohoto tisku i přes výbory a i ve sněmovně – to dotáhnout a tuto hrozbu zažehnat a já vám děkuji, že vnímáte tuto situaci.
Možná k obsahu toho zákona. Cílem předloženého návrhu o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, které připravilo ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s ministerstvem dopravy, je tedy řádná transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1161 z 20. června 2019, čímž se měnila původní směrnice o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel, která předtím regulovala tu předmětnou oblast. Ten návrh zákona byl ještě před meziresortním připomínkovém řízení konzultován se zástupci řady resortů, řady samospráv i v rámci pracovní skupiny pro revizi směrnice o čistých vozidlech ministerstva pro místní rozvoj, a návrh zákona byl vládou ČR opakovaně schválen v únoru letošního roku bez rozporů.
V současnosti, a teď jenom, abych popsal to status quo, není stanovena zákonná povinnost pořizovat ty určité podíly, o kterých hovoří směrnice v tom prvním časovém období, tj. od 2. srpna 2021 až do 31. prosince 2025, a tím, jak posouváme i tu implementaci s prodlením zákona, tak tím vytváříme stále větší prostor v tom prodlení, kdy nebyl implementován a zase se tak navyšuje další významné riziko vůči ČR.
Od července minulého roku, čímž se snažila minulá vláda jakýmsi způsobem alespoň částečně naplnit ten transpoziční deficit, tak se schválilo usnesení vlády, což byla povinnost pro první období s účinností od 2. srpna 2021, tedy od uplynutí lhůty, která ukládala povinnost zadavatelům veřejných zakázek, které by mohlo usnesení vlády zavázat, aby už takto činilo, aby skutečně ty veřejné zakázky nebo zakázky, které dávají, tak aby nakupovali už ten určitý podíl směrem k rozhodnému datu, což je 31. prosinec 2025, nicméně jsou to pouze orgány a resorty, které jsou přímo podřízeny státu, a Evropská komise toto usnesení nepovažuje za žádnou transpozici, směrnice neuznávají, předpis je skutečně až v momentě, kdy bude plná transpozice, a nám se tedy, tomu infringementovému řízení se nepodařilo, ani té minulé vládě v podstatě ani zpomalit, ani vyhnout a nepovažuji to za věc, která by vedla k tomu naplnění, nicméně ti, jež se tím řídili, a tato povinnost na ně byla uvalena vládním nařízením, samozřejmě už naplňují ten podíl, který potom transformační směrnice nebo transpozice vyžaduje.
Původní směrnice před novelou ponechávala výběr způsobu zohlednění energetických dopadů provozu pořizování vozidel na jednotlivých členských státech. Nynější novela směrnice ovšem přináší zásadní změnu a fakticky zpřísňuje pořizování silničních vozidel, kdy ti zadavatelé veřejných zakázek a objednatelé veřejných služeb v přepravě cestujících budou nově ve sledovaných časových obdobích povinni dosáhnout toho podílu, když směrnice stanovuje nízkoemisní vozidla a pak vozidla s nulovými emisemi na tom celkovém počtu využívaných silničních vozidel.
Ty uvedené minimální podíly, abych tady dal i ta čísla, nízkoemisních vozidel budou následující. U osobních a lehkých užitkových vozidel 29,7 % v každém ze sledovaných období, u nákladních vozidel 9 % v prvním období a 11 % v druhém období. A u autobusů a trolejbusů pak 41 % v prvním období a 60 % ve druhém období. Poloviny z těchto minimálních podílů pro autobusy a trolejbusy bude muset být dosaženo prostřednictvím tedy vozidel s nulovými emisemi.
Důležité je, že ty podíly nebudou muset být respektovány v každé jedné zakázce. Zásadní bude celkový podíl těch nízkoemisních vozidel na souhrnu silničních vozidel pořízených jedním zadavatelem v jednom období. Myslím si, že je důležité také zdůraznit, že směrnice dává zadavatelům možnost naplnit její požadavky až ke konci toho sledovacího období, to znamená do roku 2005 a následně do roku 2030. A ti zadavatelé a objednatelé veřejných služeb v přípravě cestujících mohou plnit povinnost, dodržet to, ten minimální podíl vozidel, dokonce společně. Například město, které nemá trolejbusy, může spolupracovat s městem, které je má, což je další opatření, které by mělo zmírnit nebo usnadnit plnění cílů té směrnice.
Co si myslím, že je důležité také zmínit, máme – sněmovna, někdy vláda – vlastně tendence jakéhosi „gold platingu“ té evropské legislativy. Zároveň i ta míra té implementace umožňuje aplikovat různé výjimky. Já jsem na toto téma hovořil i ve sněmovně, kdy tam zaznívalo – já věřím, že žertem – tank na baterky a vyprošťovací vozidlo. My jsme využilo i vlastně v tom původním návrhu nejenom, že se jedná o tu čistou implementaci, ale aplikovali jsme všechny výjimky, které v dané chvíli je možné. Když se podíváte i na tu směrnici, tak třeba zaznívala otázka dálkových autobusů. Skutečně jde na to, aby ta implementace byla co nejméně náročná.
Jinak Česká republika požadovala při jednáních o legislativních návrhu směrnice jak snížení povinných podílů nízkoemisních OZE rozšířený. Definice nízkoemisního osobního lehkého užitkového vozidla a rovněž další alternativní paliva. Ten požadavek nebyl tenkrát zohledněn, nakonec byl i přes nesouhlas České republiky a několika dalších členských států přijat tak, jak je, ale tím se samozřejmě Česká republika nevyvazuje z té povinnosti implementace. K té ekonomické stránce mi možná dovolte poznámku, že ta povinnost dopadá na podíl z nově pořizovaných vozidel, a to prostřednictvím nadlimitních veřejných zakázek. Což znamená tedy u zadavatelů typu krajů a obcí pouze v případě, že ta zakázka jde na 5,5 milionů bez DPH.
K návrhu byly při projednání v Poslanecké sněmovně předloženy pouze dva pozměňovací návrhy. Ty jsou legislativně-technického charakteru a vlastně jiné návrhy předloženy nebyly. Návrh byl po postoupení Senátu projednán v senátních výborech. Výboru pro hospodářství a výboru pro zemědělství a dopravu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbory doporučily Senátu návrh zákona schválit bez pozměňovacích návrhů. A v rozpravě na plénu sněmovny bylo projednání tohoto návrhu důvodem k obšírné diskusi o čisté mobilitě, energetické krizi i o tom, že ten návrh vlastně není na místě přijímat, jakkoli si uvědomuji, že v současné době je řešení pohonu vozidel v kontextu energetické krize otázka citlivá a díváme se, jak se ty jednotlivé komodity vlastně pohybují, ať už je to otázka třeba pohonu na plyn, nebo otázka ceny elektrické energie či ceny pohonných hmot, nafty a benzínu.
Nicméně pokud – a řada obcí se touto cestou vybrala, jakési diverzifikace, ale ono to nevede jako k zákazu, ale vede to k nějaké diverzifikaci a alternativě, tak možná i z toho pohledu té, řekněme, nejistoty. Je to i vlastně ospravedlnitelný krok správným směrem, neboť v danou chvíli ten problém může způsobit libovolný typ pohonu, pokud je třeba ta samospráva zaměřena pouze na ten jeden typ. Myslím si, že máme poměrně velkou dobu – i když v politice rok nic neznamená – na to, abychom i ty budoucí nákupy – a říkám, vykazuje se to k tomu 2025 – abychom je tomuto přizpůsobili, a zároveň – a to si myslím, že je neméně důležité a nesouvisí to s touto transpozicí, s jejím obsahem – je, abychom samozřejmě řešili ty věci doprovodné, infrastrukturní.
V případě hovoříme-li o elektromobilitě jsou to zdroje elektrické energie, jsou to nabíjecí stanice, na které jsou vypsány, na tyto všechny prvky od fotovoltaiky, modernizačním fondu na bezemisní dopravu na poměrně „velkorysé“ programy, které jsou naprosto mandatorní tak, abychom se dobrali tomu, že i tato směrnice bude zasazena do toho celkového konceptu vlastně té změny. Je to věc, která se samozřejmě, bych mohl říci alibisticky, leží v gesci jiných resortů, ale zejména otázky energetické sítě a těchto věcí jsou otázky vlády, která se jimi zabývá v tom komplexním měřítku.
Jak jsem zmínit, velký tlak na rychlost projednání není způsoben nějakou naší nečinností. Je to skutečně dáno tím, že tak jak hovořím s Evropskou komisí, tak to riziko té sankce je s přibývajícím časem výrazně vyšší. Není to jediný tisk, který je v tomto stadiu toho semaforu už na té červené. Proto vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám o schválení tohoto návrhu zákona v předložené podobě. A ještě jednou děkuji za vstřícnost, kterou jsem zmínil na začátku.
