Stručně popíšu podstatu návrhu nařízení a jeho zamýšlené přínosy. V první řadě bych chtěl ubezpečit, že cílem návrhu není a ani nemůže být nahradit vnitrostátní právní úpravu týkající se určování rodičovství. A že definice rodiny či určení rodičovství zůstávají nadále plně v kompetenci členských států. To, nač návrh EK míří, je usnadnění pohybu rodin v rámci EU tím, že se zajistí uznávání rodičovství platně vzniklých ve všech členských státech EU, aniž by bylo zapotřebí složitých soudních či administrativních řízení. Praxe totiž ukázala, že určité rodiny se dostávají do právní nejistoty, když překročí hranice svého státu.
Návrh nařízení se tedy omezuje výhradně na přeshraniční případy. Žádným způsobem nedopadne na případy čistě vnitrostátní ani nenutí členské státy přizpůsobovat jejich hmotné rodinné právo aktuálním moderním trendům. Například umožnění osvojení dětí stejnopohlavními páry. Návrh má právní základ ve článku 81, odst. 3 Smlouvy o fungování EU, který pro přijetí opatření v oblasti mezinárodního práva rodinného předepisuje jednomyslné přijetí všemi členskými státy v Radě EU.
Nařízení obsahuje pravidla pro určení mezinárodní soudní příslušnosti, rozhodného práva a podmínky pro uznávání rozhodnutí a veřejných listin. Omezuje se pouze na členské státy EU, to znamená, nedopadá na případy pocházející z tzv. třetích států.
Pozice, kterou vláda k návrhu zaujala, by se dala označit za opatrně vstřícnou. Znamená to, že si uvědomujeme, že existují problematické přeshraniční případy, které se mohou ocitnout v právním vakuu. Na druhou stranu bychom rádi vyjednali takový předpis, který našim orgánům umožní odmítnout uznat účinky rodičovství, které by vzniklo s cílem obejít vnitrostátní úpravu.
Domníváme se, že návrh obsahuje dostatečné právní záruky, jako je možnost odepření uznání z důvodu výhrady veřejného pořádku.
V průběhu projednávání návrhu ve výborech Senátu byly některými z vás vysloveny obavy, že by nařízení mohlo vést k ryze účelovému zapojování přeshraničního prvku s cílem obejít vnitrostátní právní úpravu, tedy pokud by nebylo možné stát se rodičem v ČR, čeští občané by se pokoušeli stát se rodiči v jiných členských státech a pak si rodičovství nechali uznat v ČR. Tyto obavy bych rád vyvrátil, neboť teoreticky je fenomén rodičovské turistiky v praxi velmi těžko proveditelný a samo nařízení je ještě ztěžuje. Soudní příslušnost i rozhodné právo se totiž odvíjí buď od obvyklého pobytu dotčené osoby nebo od její státní příslušnosti, což jsou kritéria, která není možné účelově a jednoduše měnit.
Ačkoli vláda ČR v návrhu identifikovala dílčí problematické aspekty, domnívá se, že celkově převažují pozitivní stránky. Už samotná diskuse nad návrhem v Radě EU znamená významný posun v této agendě, která je dosud na úrovni členských států roztříštěna. Vláda ve své pozici také jednoznačně deklarovala, že bude k vyjednávání přistupovat s nejvyšší obezřetností. Je si rovněž plně vědoma podmínky jednomyslnosti pro přijetí návrhu, jež dává všem členským státům silný negociační potenciál.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím v příznivé přijetí pozice vlády k této agendě, kterou jsme důkladně konzultovali jak napříč politickým spektrem, tak mezi odborníky.
Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k jedné záležitosti, která se tu dnes probírala asi v kuloárech, a to je tzv. pokus vlády nebo můj zavést nějaké trestní stíhání novinářů. Teď prosím vás využiji toho pultíku, že tady mohu být. Já jsem zavalen každý měsíc stížnostmi poslanců, senátorů, občanů, voličů na některé nezákonné praktiky orgánů činných v trestním řízení. Tak jsem na jednu interpelaci, jednu z mnoha interpelací v této oblasti, odpověděl, že pokud jde o to, čemu se nepřesně říká úniky ze spisů, které můžeme číst takřka denně, zcela nezákonně, v různých médiích, na sociálních sítích apod., že se zamýšlíme, to slovo zdůrazňuji, nad přípravou, změnou právní úpravy, např. tak, jak je to v Německu a ve Francii, kde za jistých okolností může dojít, a dochází, i ke stíhání těch, co to na ty sítě dají, ať už je to kdokoliv, jestli je to novinář nebo soukromá osoba, pokud se prokáží určité okolnosti. Nic víc nezaznělo. Následovala samozřejmě, jak bych to řekl, mediální masáž, dotazy na pana předsedu Senátu, teď tady není, na pana prezidenta, co že se to chystá... Pardon. Bavím se o tom se soudci, státními zástupci, advokáty, neziskovým sektorem i s novináři, jak tu situaci řešit, protože ty tzv. úniky neohrožují jenom osoby, které dokonce vůbec nejsou účastníky toho trestního řízení. Ale ohrožují trestní řízení samotné, a to spočívá v tom, že pokud si svědek, než jde k soudu, přečte v novinách, co říkají ti ostatní, už to není svědek. To je všechno. Takže chci vás ubezpečit zde na tomto místě, nechystá se vůbec žádný zásah proti svobodě slova, bavíme se pouze o tom, jak již v dnešní době dodržovat platné zákony, trestní zákon jednoznačně říká, že trestní přípravné řízení je neveřejné. Bohužel dobré slovo ministra, vlády, často vaše na některé orgány činné v trestním řízení doposud nezabralo. Toť vše, děkuji za pozornost.
